Až na krev

P. T. Anderson netočí filmy tak často, ale když se odhodlá, tak to vždy zvedne vlnu ohlasu a hlavně velkého očekávání. Tentokrát nás provede životem chamtivého a neústupného naftaře Daniela Plainviewa. Už jen díky velmi zajímavému námětu je to film, který si přímo říká o nominace na Oscara. Scénář, který si napsal sám PTA je skvělý a ani při téměř tříhodinové délce se nebudete nudit a to hlavně zásluhou Daniele Day-Lewise, který podal naprosto démonický výkon a nedovedu si představit, že by si Oscara za herecký výkon odnesl někdo jiný. Naopak, kdo mě vadil je Paul Dano, který v roli falešného proroka propadl a na jeho místě si umím představit mnoho jiných herců. Za vyzdvihnutí dále stojí perfektní kamera, střih a hudba. Společně s Pokáním a Americkým gangsterem nejlepší tři filmy jaké jsem letos viděl........ (02.03.2008)

Písečný prach, smrad ropy a vazelíny na ropných čerpadlech. Jako kdybych měl hlavu zanořenou do země přímo vedle vrtu. Některé filmy mají tu schopnost diváka popadnout a hodit přímo na plac. Jen skutečnost, že se mezi všemi těmi existencemi neobjeví jediný nevyšinutý charakter, mi brání dát maximum. "I am a false prophet, god is a superstition." (01.04.2008)

Kdybych měl zvolit jedno slovo vhodné k popsání tohoto filmu, volil bych: "Znepokojivé." Už jen ten hudební doprovod dost brnká na nervy a do toho perfektní Daniel Day-Lewis hází nepříčetné ksichty a zpovídá se jak všechny okolo nenávidí, ale pozor jen zřídkakdy se sníží k vulgární mluvě. Většinu času se jeho postava vyjadřuje zdvořile, jako pravý byznysmen. Závěr se tak nějak dal čekat, ale podání finální scény a vůbec všechny scény kde to Paul Dano kupuje jsou neskonale zábavné. (Když tam celej umazanej od ropy seděl u večeře a obviňoval otce z toho že je hlupák, tak jsem se mu fakt smál jakej je to blb). Jako náhled do duše velkého úspěšného muže hodně dobré. A jako varování před pochybnými církvemi a vychcanými šiřiteli bludů (alá The Mist) také. (14.05.2008)

Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století. (03.02.2013)

Scénář: Paul Thomas Anderson .. I am a false prophet! God is a superstition! I am a false prophet! God is a superstition! I am a false prophet! God is a superstition! _ Potemnělý příběh muže, který vyznává dvě hodnoty - rodinu a peníze. Sloučit to s náboženstvím, byl by dokonalý Američan... Daniel Day-Lewis už ani nehraje (v určitém úhlu pohledu), on prostě po dobu filmu fyzicky JE Daniel Plainview a zavede vás do niter svého života, který je v jádru (ne)obyčejnou freskou o vzestupu (a pádu) magnáta, který v opojení mamonem nezná překážku. Vedle Daniela je herecky výrazný už jen úlisný Paul Dano, ale zato pořádně. Z jeho výkonu jsem byl taktéž nadšen. Výprava, práce s kamerou, struktura doby a charakteru, vše propracované a funkční, doplněné o excelentní, deprimující hudbu. Samotný P.T. Anderson pak opět zabodoval na obou frontách - scénářem i režii. Škoda, že ač řadí vyšší stupně naléhavosti průběžně, na plyn netlačí dostatečně a snímek se tak, přes všechny myšlenkové provokace, stává vleklým, hůře stravitelným (po druhém zhlédnutí tahle připomínka postrádá význam - film utekl jako voda ovšem myšlenkově byl ještě intenzivnější). __ Taktéž monstrózní (moje milovaná) Magnolia byla přeci jen zahuštěnější, důslednější, rafinovanější i zábavnější. Zkrátka geniální film i pro srdce, nikoliv jen mozek. _ I'm finished. 90%. (24.02.2008)