Samsara
-
Samsara
-
Samsara
-
Samsara
-
Samsara
Dokumentární / Dobrodružný / Hudební
USA / Indonésie / Singapur / Thajsko / Keňa / Dánsko / Brazílie / Jordánsko / Spojené arabské emiráty / Saúdská Arábie / Jihoafrická republika / Itálie / Ghana / Egypt / Čína / Japonsko, 2011, 102 min
V kinech
od:
Ashar
Nevím co na tom snímku je tak perfektní, že je tak nadhodnocený. Nepříjemná hudba vám kazí možnost prožít směs celkem povedených záběrů, které nasbíráte na pár exotických dovolených a pokud se týká mého života, tak určitě jej vytváří celkem dost odlišné okamžiky než na tomto nepovedeném díle. Na YouTube jsou k vidění mnohem povedenější videa!(15.2.2015)
T2
║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $2,425,457║Tržby Celosvetovo $3,100,000▐ silný vizuálny skvost, ktorý ukáže aj krásne stránky našej planéty ako aj tie ktoré by sme radšej nevideli a za ktoré moc pyšný nemôžeme byť /videl v kine: 80%/(16.11.2012)
pevico
Čeho si ve skutečnosti vážíme? Ničeho! Co pro nás znamená život na téhle krásné planetě? Nic extra! A co tu po sobě necháme? Bordel. Hodně silné okamžiky v životě lidí různých kultur a náboženství proložené nádhernými záběry přírody. Musím se přiznat, že v pasáži se zbraněmi jsem sotva dýchal...místo toho, abychom bojovali společně, bojujeme proti sobě..lidstvo si asi opravdu nezaslouží nic jiného, než vyhlazení..a kdo za to může?(5.1.2013)
zelvopyr
Film je podobenstvím, které nepochopil ani jeho autor, přitom ho výslovně použil: V úvodu sestavují extrémně pracně budhističtí mniši velkou mandalu. Jde o velmi opatrné skládání ornamentů, sypání maličkých množství barevných pigmentů na zem nebo na desku. Když je po několika dnech dokončena, důrazně ji pak sami zničí -- protože vše je pomíjivé a takové další řeči. To udělají i na konci filmu, a pigmenty shrnují do mističky. ---- Jedna ze základních pouček v malířství, týkající se míchání barev: nemíchat víc než dvě. Když si namícháte ten pravý odstín z pěti barev, možná bude mít přesný tón, ale bude takový ušpiněný, zašlý, nikdy to nebudou jiskrné barvy. ---- No a na konci se ukazuje, že z toho krásného vzoru barev je takový šedohnědozelený nevábný prášek vpodstatě uniformní barvy. Podle mě to přesně vystihuje dojem z filmu: Je to tak nějak divně namíchané. Hlavní dojem jsem měl, že sleduji náhodný screensaver. Ano, po úspěchu Baraky chtěli natočit něco stejného, ale přitom jiného, a dost se nepovedlo. V Barace byl děj výborně dramaturgicky řazený a dávkovaný, jednotlivé scény a skoky dávaly velice dobrý smysl. Nikoli ovšem v Samsaře. Co hůř, stylizace, kašírování a umělé vytváření děje mě na několika místech štvalo. -- Dobrý dojem jsem ovšem nabral zhruba na 45. minutě, kdy začalo představování (zejména) potravinářského (zejména čínského) megaprůmyslu. Ztuhly mi rysy a uvědomil jsem si, že budoucnost už začala a já jsem na ni moc starý. Za tohle palec nahoru, jinak poněkud rozpačitý a vyumělkovaný dojem.(16.2.2013)
Eodeon
Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál.(3.11.2012)