Samsara
-
Samsara
-
Samsara
-
Samsara
-
Samsara
Dokumentární / Dobrodružný / Hudební
USA / Indonésie / Singapur / Thajsko / Keňa / Dánsko / Brazílie / Jordánsko / Spojené arabské emiráty / Saúdská Arábie / Jihoafrická republika / Itálie / Ghana / Egypt / Čína / Japonsko, 2011, 102 min
V kinech
od:
iampatrik
70% Těžko se Samsara hodnotí. Dá se napsat, že se jedná o obrazový skvost a výborným audio doprovodem, dá se napsat, že je se jedná o vizuální relax a meditaci, o naučný, cestopisný, sociální obraz planety Země, ale taky se dá klidně napsat, že jde o pouhé hodinu a půl hodinové zabití volného času, kdy se člověk dívá jen záběry kamery různě po světě, bez jakéhokoli slova či vysvětlení. Zde plně chápu jak jednohvězdičkové hodnocení, tak to nejvyšší a taky je asi třeba mít tu správnou náladu aby se člověk dodíval a správně ohodnotil Samsaru.(23.12.2012)
Eodeon
Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál.(3.11.2012)
Pedestrian
U těhle dokumentů se předpokládá, že od nich člověk neodtrhne oči. Tady jsem měl ale co dělat, abych je dokázal vůbec udržet otevřené. Co mi vadilo nejvíc, byla strojenost jednotlivých záběrů. Spíš než život jsem ze Samsary cítil vyumělkovanost. Koyaanisqatsi toho řekne stokrát víc a navíc je božsky ohudebněný. Tady mě uchvátil jenom přelet nad nočním L.A., a nebýt mobílku, asi bych to vůbec nedokoukal.(23.12.2012)
WolfR
Úchvatné a působivé, nikdy dřív jsem nic podobného neviděl. Samara přináší velice silné poselství o dnešní době. Krásné a obohacující věci jdou stranu. Zbývá jen ničení našeho dědictví/ přírodního i kulturního bohatství a zařazení člověka jako takového mezi masu, koloběh umělého bezcílného života. Jo jo, ta správná životní harmonie už dávno neexistuje. Film roku 2011! 5 hvězd.(31.5.2013)
Ashar
Nevím co na tom snímku je tak perfektní, že je tak nadhodnocený. Nepříjemná hudba vám kazí možnost prožít směs celkem povedených záběrů, které nasbíráte na pár exotických dovolených a pokud se týká mého života, tak určitě jej vytváří celkem dost odlišné okamžiky než na tomto nepovedeném díle. Na YouTube jsou k vidění mnohem povedenější videa!(15.2.2015)