poster

Samsara

  • USA

    Samsara

  • Slovensko

    Samsara

  • Velká Británie

    Samsara

Dokumentární / Dobrodružný / Hudební

USA / Indonésie / Singapur / Thajsko / Keňa / Dánsko / Brazílie / Jordánsko / Spojené arabské emiráty / Saúdská Arábie / Jihoafrická republika / Itálie / Ghana / Egypt / Čína / Japonsko, 2011, 102 min

Režie:

Ron Fricke

Kamera:

Ron Fricke

Producenti:

Dan Halsted
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radko
    ****

    Ďalšia z radu filmových básní - apelov. Zábery prírody, sôch a rituálov náboženstiev Východu preložené obrazmi krajiny zmenenej človekom. Spočiatku ide o stavby v súlade s prírodou - turecké skalné mestá z Nevşehiru, egyptské pyramídy, neskôr sa ukáže územie totálne prekrývajúce jeho pôvodnú podobu. Zábery na vysvietené megapolisy pripomínajú techno-sklo-betónové nádory krajiny. Rušná permanentná premávka na líniách diaľnic zase nepokojné hmýrenie hmyzu, ktorý tieto tumor cirkusy vystaval. Vidieť prelínanie sveta techniky, zbraní, masovej výroby živočíšnych produktov s pôvodnými kultúrami (členovia kmeňa Mursí pózujúci s kalašnikovmi), ako aj s vplyvom tohto spôsobu života na ľudí (prejedajúci sa konzumenti, zákazníci s haldou tovarov). Záver smeruje ku klasickému upozorneniu na dočasnosť každej nádhery a bohatstva. Zrozumiteľné varujúce posolstvo plynie v spúste príjemne vyzerajúcich, miestami fascinujúcich obrazoch. Práve to ho však zráža ho na nohy. Snaha o prílišnú estetizáciu obrazov biedy i prírody je miestami neskutočná, umelá. Tak žiarivo čisto, jasne a presvetlene Zem nikdy nevyzerá. Netreba vždy obraz dolaďovať a čistiť aby bolo z neho odstránené každé zaprášenie, každá prirodzená nečistota. Elias Canetti v takýchto snahách videl jasné záblesky rodiacej sa totality.(24.2.2015)

  • H34D
    ***

    Od Baraky uplynulo téměř 20 let, nyní máme youtube a exotické záběry nám leží na dosah ruky. V této době musí Ron Fricke přinést něco víc než jen další Baraku, a to se podařilo jen z části. Samsara se více soustředí na lidi, lidské zvláštnosti, lidské utrpení i lidskou krutost. Úsek z masokombinátu opravdu způsobí nejednomu z nás masožravců nevolno... Jsou to právě tato mimoslovná sdělení, která na filmu oceňuji nejvíc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že spousta již byla viděna a navíc stopáž se taky trochu utrhla z řetězu. Samsara je stále krásná vizuální podívaná, skrývá se za ní spousta poctivé práce s kamerou, ale wow efekt již není tak velký... 7/10(28.10.2013)

  • XIXXI
    **

    Nabízí se srovnání s Qatsi trialogií Godfreye Reggia. Vzhledem k rozsahu tématu, kterým se Samsara zabývá, je problémem její zaměření se na příliš konkrétní detaily, kterými je – vzhledem k jejich počtu – nucena zabývat se pouze velmi povrchně a jednostranně. Vzniká tak série nesoudržných mikro příběhů a obrazů bez vnitřní stavby a jasného cíle. Na rozdíl od Qatsi trialogie – jejíž narativní složka je téměř nulová – se Samsara snaží sdělit obrovské množství informací, ale ve výsledku toho divákovi předává mnohem méně.(6.12.2015)

  • Eodeon
    *****

    Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál.(3.11.2012)

  • black.mao
    ***

    Viděno v brněnském kině Art s rozporuplnými pocity. Vizuální stránka dokonalá, avšak to je asi všechno. Skladba, či snad idea celého toho barevného podniku mi nějak unikala. Seznámit diváka s momenty posvátna? Nebo snad s nebezpečím odcizení se přírodě, industrializací a s tím spojenou ztrátou sebe sama za nekonečnými továrními pásy chrlící vše od plněných těstovin až po žehličky? Záběry afrických domorodců kombinované se záběry písečných dun, ty kombinované se záběry amerických aglomerací, ty v kombinaci s tajícím ledovcem, ten kombinován se záběry výroby pistolí. (Samozřejmě ne v tomto přesném pořadí). Chtěl tím autor něco sdělit? Nebo jen tak pospojoval záběry ve snaze uhranout diváka podívanou vystřiženou jak z National Geografic, či snad katalogů exotických dovolených? Absence komentáře neunavuje jako třeba u filmu Home, ale zároveň umožňuje myslet si cokoli o záměru autora. Tedy i to, že se jedná o krásně nic hrající si na jakési poselství. Podbízivě barevné klišé.(28.10.2012)

  • - Celý film se natáčel v průběhu pěti let v 25 různých zemích světa. (Ignus.cz)

  • - Samsara je buddhistický termín pro utrpení v životě během koloběhu znovuzrozování. Všechny naše radosti v tomto životě/světě jsou podmíněné, nejsou trvalé, nemohou tedy být zdrojem trvalého štěstí, protože jakmile se rozpadnou (a ony se jednou rozpadnou) podmínky jejich vzniku, mizí i objekt, od kterého očekáváme, že nás učiní šťastným. Nic ve vnějším světě nás nemůže učinit trvale šťastnými. Opakem samsary je nirvána - absolutní cíl, tj. dosažení buddhovství, rozpoznání dokonalosti, kterou máme všichni v sobě. Jedná se o prožívání našeho plného potenciálu, všech dokonalých vlasností: radosti, moudrosti, soucitu, intuice, odvahy. Oproti osvícení jsou i nejintenzivnější radosti v našem samsarickém životě utrpením. (FIorian)

  • - Samsara znaméná v jazyce Sanskrit "nepřetržitý tok". (Rugero)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace