Samsara
-
Samsara
-
Samsara
-
Samsara
Dokumentární / Dobrodružný / Hudební
USA / Indonésie / Singapur / Thajsko / Keňa / Dánsko / Brazílie / Jordánsko / Spojené arabské emiráty / Saúdská Arábie / Jihoafrická republika / Itálie / Ghana / Egypt / Čína / Japonsko, 2011, 102 min
V kinech
od:
Radko
Ďalšia z radu filmových básní - apelov. Zábery prírody, sôch a rituálov náboženstiev Východu preložené obrazmi krajiny zmenenej človekom. Spočiatku ide o stavby v súlade s prírodou - turecké skalné mestá z Nevşehiru, egyptské pyramídy, neskôr sa ukáže územie totálne prekrývajúce jeho pôvodnú podobu. Zábery na vysvietené megapolisy pripomínajú techno-sklo-betónové nádory krajiny. Rušná permanentná premávka na líniách diaľnic zase nepokojné hmýrenie hmyzu, ktorý tieto tumor cirkusy vystaval. Vidieť prelínanie sveta techniky, zbraní, masovej výroby živočíšnych produktov s pôvodnými kultúrami (členovia kmeňa Mursí pózujúci s kalašnikovmi), ako aj s vplyvom tohto spôsobu života na ľudí (prejedajúci sa konzumenti, zákazníci s haldou tovarov). Záver smeruje ku klasickému upozorneniu na dočasnosť každej nádhery a bohatstva. Zrozumiteľné varujúce posolstvo plynie v spúste príjemne vyzerajúcich, miestami fascinujúcich obrazoch. Práve to ho však zráža ho na nohy. Snaha o prílišnú estetizáciu obrazov biedy i prírody je miestami neskutočná, umelá. Tak žiarivo čisto, jasne a presvetlene Zem nikdy nevyzerá. Netreba vždy obraz dolaďovať a čistiť aby bolo z neho odstránené každé zaprášenie, každá prirodzená nečistota. Elias Canetti v takýchto snahách videl jasné záblesky rodiacej sa totality.(24.2.2015)
H34D
Od Baraky uplynulo téměř 20 let, nyní máme youtube a exotické záběry nám leží na dosah ruky. V této době musí Ron Fricke přinést něco víc než jen další Baraku, a to se podařilo jen z části. Samsara se více soustředí na lidi, lidské zvláštnosti, lidské utrpení i lidskou krutost. Úsek z masokombinátu opravdu způsobí nejednomu z nás masožravců nevolno... Jsou to právě tato mimoslovná sdělení, která na filmu oceňuji nejvíc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že spousta již byla viděna a navíc stopáž se taky trochu utrhla z řetězu. Samsara je stále krásná vizuální podívaná, skrývá se za ní spousta poctivé práce s kamerou, ale wow efekt již není tak velký... 7/10(28.10.2013)
XIXXI
Nabízí se srovnání s Qatsi trialogií Godfreye Reggia. Vzhledem k rozsahu tématu, kterým se Samsara zabývá, je problémem její zaměření se na příliš konkrétní detaily, kterými je – vzhledem k jejich počtu – nucena zabývat se pouze velmi povrchně a jednostranně. Vzniká tak série nesoudržných mikro příběhů a obrazů bez vnitřní stavby a jasného cíle. Na rozdíl od Qatsi trialogie – jejíž narativní složka je téměř nulová – se Samsara snaží sdělit obrovské množství informací, ale ve výsledku toho divákovi předává mnohem méně.(6.12.2015)
Eodeon
Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál.(3.11.2012)
black.mao
Viděno v brněnském kině Art s rozporuplnými pocity. Vizuální stránka dokonalá, avšak to je asi všechno. Skladba, či snad idea celého toho barevného podniku mi nějak unikala. Seznámit diváka s momenty posvátna? Nebo snad s nebezpečím odcizení se přírodě, industrializací a s tím spojenou ztrátou sebe sama za nekonečnými továrními pásy chrlící vše od plněných těstovin až po žehličky? Záběry afrických domorodců kombinované se záběry písečných dun, ty kombinované se záběry amerických aglomerací, ty v kombinaci s tajícím ledovcem, ten kombinován se záběry výroby pistolí. (Samozřejmě ne v tomto přesném pořadí). Chtěl tím autor něco sdělit? Nebo jen tak pospojoval záběry ve snaze uhranout diváka podívanou vystřiženou jak z National Geografic, či snad katalogů exotických dovolených? Absence komentáře neunavuje jako třeba u filmu Home, ale zároveň umožňuje myslet si cokoli o záměru autora. Tedy i to, že se jedná o krásně nic hrající si na jakési poselství. Podbízivě barevné klišé.(28.10.2012)