Rolling Stones

Anglická hudobná skupina Rolling Stones je celosvetovo rešpektovanou legendou rockovej, gitarovej hudby a Martin Scorsese sa tiež už stal filmovým režisérom, na ktorého sa nikdy nezabudne. Sú to majstri svojich odborov. Výnimoční umelci. Mám rád rebelskú hudbu Rolling Stones a veľmi rád si pozriem aj snímky Martina Scorseseho, ale budem na nich teraz prísny. Nedám tomuto titulu plné hodnotenie. So spojenia takýchto dvoch elementov som čakal niečo viac výraznejšie. Každopádne odporúčam tento dokumentárny film všetkým priaznivcom rockovej hudby. Súhlasím s tvrdením, že Rolling Stones je najväčšia rock´n´rollová kapela všetkých čias. **** (19.07.2011)

Proč v komentářích pátrat po tom, jací byli Rolling Stones při koncertu v Beacon Theatre (výborní, jako kdyby hráli naposled v životě), či jaký výkon podal Scorsese (jeho LAST WALTZ se stal vzorovým "záznamem koncertu", zde potvrzuje své kvality a je přitom hravý)? Podstatnější totiž je odpovědět si na otázku: "Co Rolling Stones znamená pro Scorseseho?", protože SHINE A LIGHT je rekapitulací jak tvorby Stoneů (prostřihy na archivní rozhovory), tak i Scorseseho (četné autoreference, střet dvou scorseseovských dokumentárních přístupů - čerpání z archivů ala NO DIRECTION HOME a záznam koncertu dle mustru LAST WALTZ). Co se týče záznamu koncertů Stoneů, audiovizuální zážitek je naprosto dokonalý (aby taky ne, když se nahrávaly dvě noci, používalo celkem 18 kamer, za nimi stáli oscaroví či na něj nominovaní kameramani a stříhalo se 9 měsíců) a vzhledem k dlouhému snímání Jaggera a Richardse až fetišistické; na druhou stranu je průměrná délka záběru mezi 5-8s, což je u Stoneů nezvyk (viz BRIDGES TO BABYLON TOUR). A pokud si ještě stále myslíte, že SHINE A LIGHT je pro Scorseseho zakázkový snímek, kterým si chtěl vydělat peníze, tak si počkejte na závěrečný famózní záběr, v němž Rolling Stones sdílejí stejný svět jako CASINO, MAFIÁNI či GANGY V NEW YORKU a SKRYTÁ IDENTITA. P.S. Titulní píseň zazní pouze v závěrečných titulcích, doporučuji si počkat - už kvůli malému dialogovému fóru - do úplného konce. (29.06.2008)

dvě hodnocení. 1. po filmařský stránce jasná pětka (hvězd), jednička (podle, když by se to hodnotilo jako na vysvědčení). Že je Marty vynikajicí filmař ví každej, takže i tento portrét je bezchybnej a nelze mu nic vytknout. 2. Na druhý straně koukat dvě hodiny ty zmuchlaný tváře v detailech to je jen pro masochisty. (20.02.2010)

Nejsem žádný velký fanoušek Jaggera a jeho partičky (ne, že bych neposlechl, ale absolutně mě v mém hudebním vývoji minuli), možná i to je důvodem, že mě tento Scorseseho dokument? (opravdu to byl prostě jen efektně sestříhaný koncert.. ty 2 minuty vsuvek z něj dokument dle mého nedělají) nijak neoslovil. Navíc tihle už pětašedesátiletí chlapíci nemají koule na svém místě a jízda ve stylu country nebo blues zkrátka není nijak zvlášť dechberoucí. (20.09.2008)

Uuaaahh! Just like a rolling stone? C´mon. Na to, že jde o film nějakého neumětele Scorseseho naštěstí zapomenete rychle, tady zuří jiní býci. Charlie, Ronnie, Keith a Mick! Záznam skvělého koncertu z Beacon Theatre s bezprostředními prostřihy z nejrůznějších interview, zajímavými scénami ze zákulisí, vydařeným setlistem a hlavně neuvěřitelnou chemií, jakou tihle ti tři polokostlivci a postarší pán za bicími předvádějí. Zbytek dolazují doprovodní hudebníci, skvělí vokalisti z Brooklynu, Queensu, JAR a především zajímaví hosté - výborné duo Jagger x Jack White v Loving Cup, sexy výstup Christiny Aguilery při Live With Me a absoulutní vrchol u mě nastal při Champagne & Reefer s jedinečným Buddym Guyem a monumentálního Jaggerova nástupu na Sympathy for the Devil. Jen poměrně velká část publika mi přišla málo odvázaná. To já ´sem v kině nevěděl, jestli mám strhnout triko a začít s ním točit nad hlavou, nebo jen s rukou v kapse v tichosti onanovat. Když ne na živo, nutnost vidět aspoň na velkém plátně, protože hoši mají pořád co nabídnout. Se směj, ale já skoro umřel. Uuaaaahh! (20.07.2008)