Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Miroslav Horníček spolu s pozvaným hostem, (mj. Jan Werich, Lubomír Lipský, Jiří Sovák, Jan Pivec), vytvořili pořad plný inteligentního humoru. V letech 1968 - 69 bylo v televizi odvysíláno celkem 12 dílů. Nástup normalizace však tomuto cyklu nepřál a dalšího pokračování oblíbených Hovorů H se diváci dočkali až v roce 1990. (mibara)

(více)

Recenze (44)

sator 

všechny recenze uživatele

Podle sdělení scenáristy Vladimíra Svitáčka bylo natočeno 28 dílů, odvysíláno bylo 25  a to v rozmezí let 1969  - 1971. Pokud je mi známo ČT nikdy po r.1989 cyklus neodvysílala, pouští jen jejich vykastrovanou verzi "po 20 letech".Na dotaz proč tomu tak je mi ČT nikdy neodpověděla.. Ověřeno v ČT že dílů je 28 , ale dostat z nich názvy, případně jména účinkujících těch dalších dílů je nemožné...**************************** V roce 1970 dostal Miroslav Horníček ocenění Zlatý krokodýl za tento pořad od Československé televize pro úspěšné tvůrce a pořady. Pro zdravici zašli filmaři za jeho přítelem Janem Werichem a natočili u něj na Kampě půvabnou zdravici.Jenže než došlo k předání, byl Werich zakázán a filmová zdravice zmizela na desítky let v trezoru. Až po r 1989 ji objevil pan Čáslavský a můžete ji vidět v jeho pořadu Hledání ztraceného času v díle s názvem W+V. kde ji panu Horníčkovi po 20 letech poprvé promítly. Než Horníčkovi nabídla tento pořad Pražská televize, vyzkoušel si tento druh pořadu-dneska se říká Talk show-v Brněnské televizi. Jednalo se o tyto tři pořady: Hovory přes rampu, Hovory mezi námi a Knihy mají své osudy. Horníčkovo kredo. Milovat, věřit, sloužit, protože služba roste z víry a víra z lásky. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

O tom, jak upadá postupem času v naší civilizaci kultura slova a rétorická vybavenost člověka svědčí nejlépe tento úžasný zábavný! pořad. Dokonalá ukázka toho, jak vypadala mentální úroveň mediálně kulturní elity konce šedesátých let. A pak si pro srovnání zkuste pustit nějakou dnešní zábavnou talk-show - jen ubohé verbální opakování téhož, snaha bavit za každou cenu, mělkost, v lepším případě (Uvolněte se, prosím) improvizační pohotovost moderátora, ale kde máte onu Horníčkovskou kultivovanost slova, hraní si s jazykem a jeho významy, nonšalantnost hostů a ten třaslavý dojem setkání s Osobností? Hovory H hovoří o úpadku dnešní mediální kultury (odklonu od hodnoty k barevnosti a efektnosti) a existenci někdejších zlatých časů (ale to se možná stačí podívat i jen na nějaký film z tehdejší novovlné doby, televizní inscenaci či záznam nějakého divadelního představení)... ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Jedním slovem skvělé ! Tak takhle se tenkrát prosím dělala zábava.. A takhle by zábava měla alespoň vypadat vážení.. A dělala by se i dál, nebýt a nepřijít normalizace. Horníčkovo křeslo pro hosta, vystřídalo několik slavných osobností, převážně ze světa filmu, ale nejvíce mi utkvěl v mé paměti, skvělý Jan Pivec, plný elánu a energie v té době už snad už národní umělec.? To byl skutečně vzpomínkový koncert, ale i Jiří Sovák, vypravující své zážitky z vojny kde byl společně právě s Horníčkem , také neměl chybu. Opravdu velmi vydařený a hlavně inteligentně humorný pořad, s křeslem pro hosta s pohotovým a velice vtipným Horníčkem. Svého času, to byl obrovsky populární televizní projekt. Akorát by mě zajímalo kolik částí tenkrát bylo celkem odvysíláno, a s kým vším..? ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

O rozporuplné žalostnosti naší současnosti říká tento proslavený klasický pořad Voskovcova werichovského pokračovatele mnoho. Zdá-li se některým z mladších komentátorů, že slova o nedostižnosti úrovně šedesátých let jsou nostalgizující výpovědí bez hlubšího podkladu, dostává se jim zde více než náležitého poučení. Co jméno, to pojem i zážitek, a to i tam, kde jinak jde o osobnost spíše průměrnou a zaměnitelnou. Osobité pokračování někdejších forbín Osvobozených nalezlo v tomto případě své adekvátní pokračování. Pokračování šťastné, svébytné a stejně nadčasové jako dílo jeho slavných prvorepublikových předchůdců. ()

kulyk 

všechny recenze uživatele

Posezení těch, kteří ještě uměli česky. Posezení moudrého člověka s chytrými lidmi, s jedinci, kteří znali (a někteří ještě znají) jak dělat třaskavou srandu bez vulgarit, dobytčáren a infantilností. S lidmi, se kterými bych se též toužil alespoň na chvilku posadit, jedno kam. Tiše bych hačal, valil sklivce na Pivce, nasával humor a slinil si do klína. Večer bych pak, až mi maminka zhasne lampičku u postýlky s nebesy a pohladí mou asymetrickou hlavu, snil svůj odvěký (a marný) sen o tom, že jednou budu taky vtipný, tak jako oni. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (11)

  • Jako znělka byla použita část slavné písně z roku 1940 „Blueberry Hill“ od skladatele Vincenta Rose. (sator)
  • Prapůvod myšlenky na televizní podobu tohoto pořadu je možné vysledovat během Horníčkova pobytu na Expu 1967 v Montrealu. Horníček tam na hotelu v televizi viděl talk show herce Petera Ustinova, který „seděl u stolu s chlapem, absolutně vážně spolu hovořili a diváci řvali smíchy“. Po návratu domů oslovil Horníček režiséry Roháče a Svitáčka s úmyslem realizovat takový pořad v Československé televizi. (raininface)
  • Jan Werich nevěřil, že tento hodinový pořad je natáčen jen jednu hodinu. „To mi nevykládejte! Točíte to tejden a pak stříháte ty nejlepší části,“ říkal Horníčkovi. Uvěřil, až když byl sám hostem pořadu. (raininface)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno