Konec velké epochy

Když přijdou silnější, je to vždycky okupace. Jak se jen zachovat? Tento pomyslný lakmusový papírek, kterým autoři, scénáristka a spisovatelka Jindřiška Smetanová a režisér Antonín Moskalyk, prověřili lidskou povahu na základě ireálné (nepředstavitelné) situace, v níž je bezprostředně ohrožena suverenita státu a svoboda jednotlivce, je s ohledem na věci příští (srpen '68) málem jasnozřivou předpovědí. Bod zlomu, tedy to, proč najednou nic není jako dřív, navíc zastihuje zdejší postavy, bezejmenné a proto anonymní, nepřipravené, zaskočené, uprostřed ospalého všedního dne – tedy přesně takové, jaké bylo možné vídat na pražských ulicích také o necelé tři roky později, v den vpádu sovětských vojsk. Pomineme-li jakýsi hlas zvenčí, který je ale nutný pro uvedení kontextu a který zpřítomňuje objevivší se zlo prostřednictvím televizní obrazovky, jsou všechny ostatní postavy funkčním prvkem tohoto nevšedního experimentu. Obsazením špičkových hereckých interpretů (Šmeral, Růžek, Brodský, Krůta, Dítětová, Waleská, Dostalová, mladý Ornest a další) nabývají tito nehrdinští hrdinové na své přirozenosti, zabydlují onen ireálný prostor reálnými prožitky. Slabí a silní, odvážní a zbabělí, chytří a hloupí. Lidstvo pod kuratelou. Nic se nezměnilo. Vůbec nic. (09.10.2016)

Prorocký snímek, předznamenávající sovětskou invazi? I tak se to dá říci. Mnohem více zde však jde o konflikt svobodné vůle a s ní spojené nejistoty versus jistota skrytá za "humanitárním" útlakem. Může vůbec někdo rozhodovat, co je pro druhé to dobré? A nutit jim to proti jejich vůli? Je pak invaze cizích mocnotí ospravedlnitelná? A co na to obyčejný člověk? Film nedává jednoznačné odpovědi (i když kterým tvůrci dávají přednost je jasné), spíše ukazuje širokou paletu možností a odlišné způsoby chápání jedné dané, mezní situace. (19.09.2011)

Strašně rád bych dal plný počet, ale bohužel to na něj nedivím. Strašně se mi líbí ten nápad - zčistajasna nastane nějaká absurdní situace a divák sleduje skupinku lidí s různými názory, jak na to reagují a co by případně udělali. Ne nadarmo už mám podobný námět na minimálně tři povídky (zatím nerealizované, ale mám u dvou mám vymyšlený syžet), protože mě tenhle nápad "(mikro)kroniky lidství" fascinuje. Fascinoval mě i tady a celkem se povedl, mnoho postav je tu dostatečně promyšlených, mají psychologii a především díky tomu to všechno funguje. Hodně dialogů je velmi chytrých a hlubokých, což je taky velmi dobře, protože na těch celý tenhle film stojí. No jo, jenže to tu není bezchybné, protože některé postavy jsou ploché (nácek) nebo nevyužité (ke všemu lhostejný muž - a u něj mě to strašně mrzí, protože mě dokázal zaujmout víc, než většina postav a tak nějak jsem čekal, že do toho všeho bude líp zapojený, ale nakonec jen řekl pár vět a v druhé půlce tam už skoro ani nebyl...) a i ten scénář šlo líp promyslet. Chápu, že to má hlubší záměr (který je poměrně jasný) a o ten tu šlo nejvíc, ale přece jenom mě na tom víc bavila ta zápletka samotná a bavilo mě i sledovat chování těch lidí (jak už jsem psal). Příběh dokáže působit realisticky a celkově z toho vyplyne skvělá a chytrá myšlenka, takže jsem i nad slabými 5* ve finále přemýšlel (přece jenom - na to, co ten film chtěl říct, odvedl slušnou práci a má atmosféru), ale zase tu jsou některé slabší (a tím pádem ne zrovna uvěřitelné) herecké výkony a moc mi tam neseděl ten "neviditelný reportér", co v průběhu filmu dává otázky postavám. Má tam své místo, ale ne dostatečně opodstatněné. Silné 4* (09.12.2020)

Hovoří CML: Co jste si nadrobili, to si taky snězte. Pozoruhodná dobová angažovanost nerozlišující mezi Východem a Západem. Pro a proti lidstva v tanci dialektiky velkých dějin a malých životů. V přímém kontrastu k tomu je přílišná modelovost postav a jejich reakcí. Skanzen protektorátní a postprotektorátní generace. Ze všech těch živočišných druhů je nicméně jeden podivuhodně autentický a dosud trvající: instalatér Krása. Celkový dojem: Tak nějak jsem si vždycky představoval soudobé německé eticko-filosofické divadelní hry. "Život je to, co bolí. Vemte si na sebe něco, Evičko, je tam zima." (15.12.2011)

O tak propracované a naprosto realisticky působící psychologii postav se může většině těch (především současných) "velkých" sci-fi snímků jen zdát. Bezkonkurenční Vladimír Šmeral, Martin Růžek a další (moje oblíbená Jana Gýrová), houstnoucí nejistá atmosféra plná strachu a nejrůznějších obav, mimozemský hlas Jiřího Adamíry... A příčina rozpoutání třetí světové války, která někomu možná připadá úsměvná, ale mně se bohužel zdá zcela uvěřitelná. Protože lidé jsou v podstatě jen hloupé nechlupaté opice se silnými sebedestruktivními sklony. (09.03.2012)