Transport

Milé děti, byla nebyla, za devatero řekami, za devatero horami, zaslíbená to země jménem (nacistické) Německo a (v) té zemi vládl hodný král s fešným knírkem. Jelikož obyvatel na naší krásné, ale „nenafukovací“ planetě neustále přibývalo, rozhodl se tento bodrý strýček zřídit v krásné panennské přírodě v odlehlých lesích (pracovní, koncentrační) tábory. A jelikož je (už od pradávna) dobře známo, že práce utužuje nejen charakter, ale i kolektiv, také tak udělal a dopřál (ji) všem. Přičemž každý, kdo někdy na táboře byl, moc dobře ví, že nejdůležitější ze všeho je morálka, jinak bysme (ne)pěkně zvlčili a na tu už od nepaměti dohlížejí vedoucí popř. praktikanti. Ti jsou samozřejmě i zde a jelikož se o nás (po nějaký ten čas) tak pěkně starali, je nasnadě, že odměnou jim byl (po pár letech), výměnný (ozdravovný) pobyt v Sovětském svazu. A jak už to tak na táborech chodí, i na první lásku(y) dojde. A teď chvíli vážně. Nakonec se ukázalo, že největší překážkou užít si dosyta snímek pro mě nebyl samotný PŘÍBĚH... (ostatně reálie jsou zde vyobrazeny vskutku věrohodně, ten třeskutý mráz jsem cítil do morku kostí i teď (na konci května) u sebe v obýváku, stejně jako není žádnou novinkou, že svině i hodní obyčejní lidé byli na obou stranách, či že (nedobrovolná) sexuální abstinence leze (nejen) na mozek, (ostatně o tom vím také své, přítelkyně ukrajuje již 8 den z celkových 60-ti na pracov. cestě a já začínám mít silně namožený tenisový loket, přičemž raketu jsem letos v ruce ještě nedržel), v neposlední řadě nebude určitě na škodu snímku, že osobě jménem Vera Farmiga bych sežral cokoliv, ANO, i hráznou na Marsu)...... ALE stará bolístka v podobě jednotného jazyka. ANO, tipujete zcela správně, ryzí angličtina tu vládne na všech frontách. A teď si položme řečnickou otázku. Lze brát snímek, kde ruská lékařka dvakrát za sebou v rychlém sledu použije slovo FUCK, dostatečně vážně?! Výsledný resultát? Řečeno fotbalovou terminologií, je to plichta. Nicméně taková ta upachtěná (ubráněná), z které nemůže mít radost nikdo, zejména potom ne samotný divák. P.s. to uživ. Malarkey- byl bych opatrnější v příměrech resp. přáních. Jeden totiž nikdy neví, mohly by se mu i vyplnit a náledně (možná) i (za)litovat. A že je Rusko velmi chudá země a v zimě tudíž (schody) nesolí, na to bych moc nespoléhal. (28.05.2012)

Válka skončila, čas pomalu osušil slzy, a jak děj zdůrazňuje i poválečný stav byl obdobím těžkým pro národy i jedince a zdali je tento příběh podle oficiální pravdy si myslím není moc důležité. Řekl bych asi takhle. Zajímavějším prvkem mi přišlo odvíjející se téma či problém lásky rozdílných lidí, nesmiřitelného původu či národů nebo dokonce náboženství a zobrazený jejich těžký osud. Nicméně film nepovažuji za výjimečný ani strhující, přestože navzdory věrohodnosti faktů ponuré doby by tomu mohlo být, chybí tomu větší náboj sugestivní atmosféry. Nelze taky nevidět trochu lacinou plačtivost. Přesto vše to není úplně špatný. Podívejte se. (15.05.2010)

Veľmi dobré herecké obsadenie bohužiaľ nezachránilo režisérovu neschopnosť niečim zaujať.V podstate príbeh plynie bez toho ,aby vás strhla čo i len jediná scéna .T.Kretschmann ,kvôli ktorému som to chcel vidieť stvárnil už lepšie úlohy ,ale za neúnavnú snahu hrať vo vojnových filmoch by som mu rád udelil medailu.Veľmi podobný príbeh ponúka ruský film Polumgla ,ktorý je narozdiel od tohto o triedu kvalitnejší ,ale hlavne realistickejší.Film 50%. (25.10.2009)

Zaklínadlo „podle skutečné události“ se v poslední době tak rozmohlo, až ztratilo svou moc. Tenhleten film je také podle skutečné události, ale natočený je zhruba tak, jako kdyby tu skutečnou událost komentoval Marťan z oběžné dráhy. Příběh se odehrává rok po skončení 2. světové války v sovětském lágru někde u Leningradu, kde mají zatčené německé zajatce. Na toto téma jsem se i těšil, protože jsem četl o podobných věcech ve výborném psychologickém dramatu Marie Calasanz Ziescheové Návrat. Jenže pojetí filmu sklouzlo do neskutečné selanky. Zdlouhavě vyprávěné selanky navíc, s nejasným psychologickým pozadím, proč co kdo dělal, kdy si na závěr odnesete jediné ponaučení – zajatí Němci pomáhali obnovit Sovětský svaz svým sémětem, zasazeným do vnadných sovětských žen, bydlících poblíž lágru a s manželi taky někde zajatými či padlými. A aby to bylo echt cool, v úvodních i závěrečných titulcích je každičké N obrácené zrcadlově, jako ruské písmeno I. (12.10.2009)

Zvláštní, jak se to někdy semele, že ze slibnýho námětu a dobrejch herců vznikne taková hrozná nedomrlost. Snímek se tak moc snaží bejt depresivní a temnej, že snad paradoxně skoro není. Je tu málo postav, který by diváka zajímaly (tak dvě tři maximálně), což je podle mě v podobným filmu stavějícím na osudech zajatců a věznitelů dost chyba. V podstatě se tam nic moc neděje, jedinej vzruch nastane příjezdem Malkoviche, kterej nasadí starej známej úchyl-úsměv a začnej "bejt zlej." Na konci, kde se taky nestane nic, mi došlo, že celej ten film byl o ničem a ty dvě zápletky: za a) romance, za b) hledání zrádce, naprosto vyšuměly. Jednak tím, že romance neměla dost silnej náboj, prostě se děje tak nějak samovolně a pak taky je ten zrádce naprosto zjevnej, že ho odhalí snad každej s IQ nad 50 hned v první pětině. Shrnuto - je to nuda. Mnohem lepší jsou Zajatci mlhy: http://www.csfd.cz/film/222928-zajatci-mlhy/ Námět skoro totožnej, výsledek daleko lepší. (13.03.2012)