Kanon

Město zapadané sněhem, vločky krouží vzduchem, zima zalézá za krk a jaro v nedohlednu. V atmosféře spící přírody se Yuuichi vydává po stopách vlastní paměti a z útržků si sestavuje, co se mu v tomhle městě před sedmi lety stalo. Je to zároveň iniciační cesta za dospělostí, kdy se najednou některé dětské zážitky začnou jevit v temnějším světle. ____ V prvních dílech jsem byla lehce zmatená a obtížně se orientovala v armádě krásek se záhadou a smutnými tajemstvími, které jsou jaksi prapodivně s Yuuichim spojeny už z minulosti. Později se seriál více rozjel a – i když trochu moc násilně vyvolával dojetí nad nešťastnými osudy krásek – začal zároveň dávat více smysl a složil z původně děravé paměti dobře a precizně sestavenou mozaiku utkanou z mystiky a tragiky. Pořád ve velmi melancholickém tónu. ______ Na odlehčení: Yuuichi teda měl vkus na holky! Snad až s fetišistickou přesností se zaměřuje jen na ty, které jsou hodně životem pocuchané. Padnout takovému klukovi do oka, je jako vytáhnout si toho nejčernějšího Černého Petra. Rychle od něj pryč! Ykuuichi je vůbec zvláštní, přestože se kamarádí téměř výhradně s holkama, a je mu sedmnáct, tak je asi asexuální. Jeho libido neprobudí, ani když si k němu hezká holka lehne do postele a přitulí se. To už je pak fakt tragédie. SHRNUTÍ: Vypočítáno na to, aby seriál zasáhl citlivá srdíčka. (25.03.2019)

Anime podle VN od tvůrců Clannadu zadaptováno opět Kyoto animation? Zní to naprosto skvěle, ale také to znamená, že jsem prostě musel neustále Kanon přirovnávat ke Clannadu, takže to samé udělám tady. Celá tahle série je Clannadu, hlavně tedy první sérii velmi podobná, takže se jedná o ze začátku velice pozvolné vyprávění, ale později, jelikož tu máme sérii jenom jednu, se dostaneme k těm smutnějším momentům, které mi zde přišli oproti Clannadu trochu méně intenzivní, ale zase jich bylo daleko více a po přibližně polovině se budou objevovat častěji a častěji a už si ani nenajdete moc času na oddych (oproti druhé poloviny After story, kde nemáte vteřinu na to se zastavit to je ale vlastně pořád celkem v pohodě). Konec, o kterém už tu někdo psal, že byl takový... Ne úplně sedící k stylu série mi přišel naprosto perfektní, bez spoilerů k tomu ale nemůžu říct víc. Menší mínus u mě má hlavní postava, která mě nějakým způsobem začala zajímat až někdy v poslední třetině. To ale vynahradí ostatní ženské postavy, protože Makoto a Ayu si prostě nemůžete nezamilovat. V celku to byl fajn smutný zážitek, ale až si příště budu chtít vybrat něco v takovém stylu, bude to asi stále Clannad. 8,5/10. (04.04.2021)

Příběh se zpočátku tváří jako nenáročná středoškolská romantická komedie, časem se však vyvine v slušné drama s lehkou příměsí nadpřirozených elementů. Je na něm však znát, že autoři museli do jednoho příběhu vměstnat pět možných dějových linií ze hry, na druhou stranu o moc lépe to asi zpracovat nešlo. Po animační stránce se jedná o to nejlepší, co může současná televizní produkce nabídnout. (05.04.2007)

Příjemně civilní, neukřičené romantické anime rozebíhá své příběhy pozvolna a vždy po důkladném prokreslení milých, přirozených postav, z nichž si každou snadno oblíbíte („Ahaha!“) – pokud vás tedy neodradí ty abnormálně veliké oči přes půl hlavy („Ughú!“). Důmyslně tím zastírá fakt, že se v podstatě jedná o další "harémovku" jednoho kamarádsky jízlivého středoškoláka obeskakovaného, pardon, přátelícího se s půltuctem různorodých dívčin. Na nadšení z vyváženého mixu humoru a dojemnosti mi nicméně mysteriózní pointy vztahů přišly příliš, jak to říct, "holčičí", resp. banální (zamilovaná lištička). (20.10.2020)

Uguuu! Unyuuu! Auuu! Po zhlédnutí původní verze Kanonu jsem se bál, že remake si nedokážu užít, naštěstí neoprávněně. Je sice pravda, že pokud jde o příběh, tak se obě verze dost pravděpodobně velmi přesně drží původní bishoujo hry a tak se mi v tomto ohledu mnoho nového nedostalo (i když 13 a 24 dílů je přece jen rozdíl - a 24 se zdá být lepší volnou, neboť 13 dílný starší seriál se určitému krácení nevyhnul). Ze hry vychází i design postav, který yenn zmiňuje, když hovoří o příliš velkých očích - těžko to tedy vyčítat týmu z Kyoto Animation. Jenom vzhled hlavního hrdiny je, mám pocit, odlišný více (není divu, hra je first person - takže Yuuichi není vidět...leda by tam bylo zrcadlo). Už je to nějaký čas, co jsem starý Kanon viděl, takže vzpomínky nejsou dokonalé, ale hlavní hrdina se mi v remaku jeví mužnější, sebevědomější a tak nějak méně ve vleku událostí. Z yennova komentáře (který určitě stojí za přečtení, a to tak, až mám pocit, že mi nezbylo nic zásadního ke sdělení) by člověk, který rád čte divoce mezi řádky, mohl dospět k závěru:"Eroge znamená, že v Kanonu je nějaká erotika." Jak mě upozornil yenn v diskuzi, ve hře tomu tak skutečně je, ale v seriálech ne. V obou je však dost na to, hlavně originální příběh a sympatické postavy, abych jim dal *****. Kdybych měl doporučit jen jeden z nich, byl by to přeci jen tento remake. Je toho odvyprávěno více, mám pocit, že to byla větší legrace, když přišlo na humor a je technicky dokonalejší. Komu se Kanon hodně líbil, může ještě zkusit seriál AIR. Je podobného ducha a IMHO také velice příjemný (i když Kanon mi připadá o něco lepší). (26.07.2007)