Gadkie lebedi

Námět se mi líbil hodně, což mě samotného dost překvapuje, jelikož fakt nemusím ten typ sci-fi, ve kterém nějaká děcka získají/mají nadpřirozené schopnosti, ale zde mi to překvapivě sedlo. Dále se mi ještě hodně líbil ten ponurý vizuál a vzhled Tashlinku, který byl podobně nepříjemný, jako bunkr v O-bi, O-ba, pak se mi líbila kamera, výběr hudby a celkem i herecké výkony. Bohužel to celé padá s nepropracovaným scénářem. Gadkie lebedi toho vysvětluje hodně málo a svůj svět ani pořádné nepředstaví (Co teda všechno mají za schopnosti? Co se učí?). Ano, je tam pár drobných náznaků, ale těch je moc málo na to, aby se z toho dal vytvořit celkový obraz. Proto ten film od určité chvíle bohužel působí tak rozplizle a od druhé půlky i utahaně. A z toho jsem byl tak zklamaný, jelikož minimálně prvních 20 minut bylo na 5*. Škoda, potenciál to mělo obrovský, navíc Rusové mají pro tyhle atmosférická sci-fi dramata cit, akorát tady se to úplně nepovedlo. 3* (25.09.2020)

Zvláštny film. Spočiatku som sa nevedela zapozerať, myšlienky mi lietali na všetky smery a nedarilo sa mi ich skrotiť, ale nakoniec sa všetko na dobré obrátilo a ja som sa dokázala sústrediť na film, ktorý má určite čo povedať. Klobúk aj s hlavou dole pred detskými hercami, behal mi z nich mrázik po chrbte. (21.10.2018)

Autori predlohy tu sú cítiť v každom zábere, minimálne v tom zmysle, ak si Škaredé labute porovnáme so Stalkerom a jeho filmovou rečou a samozrejme aj s témami a nadprirodzenými schopnosťami deciek. Taktiež je inštinktívne cítiť, že sa do filmu nepodarilo dostať asi všetko, čo bolo potrebné, ale snaha bola asi vysoká a to sa cení. Lopušanskij dokazuje, že aj temné sci-fi z budúcnosti sa dá nakrútiť bez vizuálnych efektov a dosiahnuť rovnaký depresívny efekt ako s trikmi a monumentálnou výpravou. Na navodenie celkovej atmosféry stačí úvodná jazda vlakom, možno odkazujúca na Bergmanove Mlčanie, možno nie. (19.10.2017)

Ve sci-fi literaruře mám spoustu mezer, a už je sotva stačím zaplnit. Konkrétně se to týká bratří Strugackých, a ještě konkrétněji jejich knihy Ošklivá káčátka (Gadkije lebedi, 1969). A tak jen tuším, že je to téma pro film jako dělané. I když Lopušanského film není úplně přesvědčivý, jsou v něm momenty, spíš naznačené než explicitní, na základě kterých lze příběh rekonstruovat (přitom to nemusí být týž příběh, Strugackých ani Lopušanského). Tak jako v případě Tarkovského, a nebojím se říct i Lynche, vyžaduje aktivní spolupráci s divákem při vyplňování mezi-řádků, mezi-frejmů. A těch řádků, daných informací, je poskrovnu: příliš mnoho vody, které je jinde stále méně; obyvatelé této země, mutanti Mokříši či Mokroši; wunderkinder, které se díky jim vymkly z běžného vzdělávacího procesu, ódy na úpadek světa. Přitom osa příběhu, vztah otce a dcery, kterému je také věnována hlavní pozornost, tu hraje pouze rámcovou úlohu. (07.12.2018)

Uf...Tohle je opravdu rozporuplný snímek. Ve vztahu ke knize jde o velmi volnou interpretaci, která nedosahuje hloubky a vypravěčské suverenity originálu. Znalost knihy ale pomáhá zorientovat se v poněkud chaotickém ději filmu. Jako nezávislé dílo to úplně nefunguje hlavně kvůli malému prostoru pro rozvinutí klíčových myšlenek. Atmosféru nicméně Lopushansky buduje vynikající a některé scény ve mě zanechaly silný dojem (vstup do zóny, čekání v krytu, závěrečná scéna...). Ale jo, s odřenýma ušima pět hvězdiček. (23.11.2009)