Grindhouse: Auto zabiják

Napodruhé výrazně lepší. Člověk už zná koncept a vychutnává si jej, aniž by musel netrpělivě očekávat, co se stane - protože o to tu nejde. _ DODATEK 2016: K vyprávění tohoto filmu a k jeho pozici v rámci Tarantinovy práce se vyjadřuji rovněž v novém videokomentáři. (03.12.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)

To má být jako všechno? A kde jsou knedlíčky? Přesně tak mi to připadalo. Jeden a třičtvrtě hodiny poslouchat pindy ženských, který sou víc chlap, jak banda tiráků... Ne, děkuji. Už nikdy. Za to mi pár těch krásných aut, který ale do konce filmu rozflákají na sračky nestojí. Je to možná pocta nějakýmu žánru, ve kterým se takhle ty filmy točily, ale mně jako diváka to nudilo a dost často i štvalo tím, jak neustále něco žvatlají a furt se nic neděje a příběh to nikam nepostrkuje. Závěr to hodilo už úplně do hajzlu. Jako jediná jakžtakž sympatická postava je šílenej autozabiják Kurt Russell. A na konci se nechá tak debilně zabít... Mám velký výhrady ke scénáři - že to Tarantina napadlo, když si kupoval nový auto, tomu věřím - vypadá to tak. Chybějící kousky, trailery mezi filmy, uměle vytvořená poničená místa, to všechno by bylo fajn, kdyby se trošku víc investovalo i do obsahu a nejen do formy. Jenže poslední dobou to Hollywood neumí. Tarantino holt podle mě svůj nejlepší film už natočil a zatím mi jen neustále dokola dokazuje, že už světu nemá moc co dát (jelikož se vlastně jen pořád dokola kopíruje). (16.11.2008)

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)

Devadesát minut sáhodlouhých dialogů, ve kterých se holčiny trumfují v tom, kdo víckrát řekne "fuck" a bude se tvářit drsnějc. Jinými slovy totální nuda, ke které je potřeba zapíchnout kameru do písku a nechat herečky, aby se v současných reáliích (jsou tu mobily i Lindsay Lohan) tvářily jako že 70s neskončily a ony vážně věří tomu, co vypouštějí z pusy. Uff... kdyby se alespoň Kurt Russell se svým bourákem objevil víc než na pět minut čistého času. Pak bych mohl něco pochválit. Tohle už je vážně na palici, Quentine. Nechceš přejít k psaní knížek..? Pokud možno podpultových. :) Body za tu honičku, ale k čemu to, když trvá deset minut a předchází jí ukecaný balast zahleděný do sebe? (50%) (17.07.2007)