Nouzový východ

Instantní deprese, která točí na kolovrátku ten nejzajetější pohled na padesátá léta. Nouzový východ nepřidává v podstatě nic k tomu, čím se listuje v každé společenskovědní knihovničce, uvažuje jen v prověřených intencích jiných děl, od beletrie, přes Betty Friedan až po pár minut z Hodin (i ty přitom stihly vyjádřit vše, co museli Mendes a spol. polopaticky vysvětlovat celé dvě hodiny). Tahle látka možná měla smysl v šedesátých letech, dnes je ale už notně oprýskanou sondou do dávno probádaných končin. Teritoriem dobrým leda pro skoro-divadelní exhibici, s neomezeným prostorem pro herce, které v mezích "filmovosti" drží jen řemeslně skvostná a rytmicky vychytaná Mendesova režie. Nezapírám, že užvaněné filmy já obecně nerad. Nevím, proč se musí vše hlasitě deklamovat, proč opakovat každou myšlenku, proč ji do zemdlení převalovat v ústech, prostě zaklínat se do literárního výrazu, kdy se všechno říká nahlas nebo se to polopaticky vyobrazuje, namísto toho, aby se prostě konalo - zavání to impotencí jak postav, tak autora (viz Na dotek nebo méně Tajemná řeka). Nouzový východ je opravdu vzácným reliktem, jenž kloubí prvoplánovou a přespříliš hladkou mendesovskou rutinu (vždyť i ten konec jsme už dvakrát viděli!) a velmi doslovné psané slovo. To pracuje i s postavou blázna, co na rozdíl od ostatních všechno vidí a nebojí se o tom mluvit... což je vyprávěcí prvek, který možná fungoval v renesančních alegoriích, i v dnes už tak krotkých filmových podobenstvích z 60. let minulého století, ale dnes? Dnes už je takový postup naivní. Anebo rovnou blbý. (04.02.2009)

Tenhle Mendesův kousek mi moc nesedl - celý film je vlastně jedna velká manželská hádka a přestože mi tentokrát ústřední dvojice herců nijak nevadila (narozdíl od Titanicu) a oba jsem je chápala, protože to se prostě mezi lidmi stává, ten způsob vyprávění mi vadil. Jejich seznámení a předchozí život byl podán tak zkratkovitě, že to působilo dojmem, jako by se nikdy ani neměli rádi, děti se tam sotva mihly, takže to zase působilo dojmem, že ani žádné nemají a ten konec byl podaný takovým způsobem, že mě to ani nedojalo. Kdyby si alespoň ničili věci, jako ve Válce Roseových nebo to podali jako v Kramerové vs Kramer, bavilo by mě to víc. (06.01.2009)

Velmi divadelní a přepjatý snímek. Dokonce si myslím, že celý ten projekt je v principu nesmyslný. Mendes se po Americké kráse pouští do znovuobjevování dějin amerického předměstí a v roce 2009 není schopný přijít s ničím objevnějším, než co už bylo ve filmech z 50. a 60. let (Kočka na rozpálené plechové střeše, Kdo se bojí Virginie Woolfové). ____________________ Nehledě na to, že oba hrdinové Nouzového východu těžko mohou demonstrovat zničující vliv předměstského prostředí, jelikož hlavní problém je v nich - ona je magor a on je nýmand, akorát o sobě mají přehnané mínění. Čili celá zápletka filmu "chceme se vymanit z pout konformismu a nakonec si tím zničíme vztah" těžko může vyvolávat nějaký upřímný soucit. ____________ Chápu, že někoho vezme za srdce deziluzivní pohled na rozpadající se manželství, ale mně nejde překousnout, že oba dva si vymýšlejí nesmysly a za své neštěstí si můžou sami. Překvapuje i to, jak hrdinové pořád mluví o tom, že je omezují děti, které se ve dvouhodinové stopáži mihnou na dvě minuty. To působí až absurdně. ___________ Jinak jistě hezká kamera, výprava a kostýmy a velmi snaživí herci. Otázka je, zda obsazení DiCapria se stále dětskou tváří byl nějaký tah pro to, aby věta postavy Winsletové "Jsi to nejúžasnější na světě - muž" vyzněla z diváckého odstupu ironicky. Asi ne.:) (22.02.2009)

Fantastická vzťahová dráma, pre mňa najlepšia vo svojom žánri a o niečo lepšia než ospevovaná Americká krása. Kate Winslet v úlohe nespútanej ženy, ktorej vzbrklé úsudky sú pre konvenčné obyvateľstvo nepochopiteľné, no neváha obetovať čokoľvek, aby jej manželstvo neskončilo v nenávidenej rutine. DiCaprio čoby muž, vsádzajúci viac na istoty a zodpovednosť než na snahu vytiahnuť svoj život z jednotvárnosti - mimochodom, herecky je tak dokonalý, že minimálne oscarová nominácia by mu pristala. Núdzový východ je trpkou, beznádejne pravdivou satirou na všetky manželstvá, ktoré zakotvili v bezvýchodiskovej každodennosti, akékoľvek úsilie uniknúť z dosahu všednosti a obyčajnosti je vopred zmarené. Dojemná pomalá Newmanova hudba vynikajúco vystihovala pochmúrnu atmosféru filmu a najviac som si, samozrejme, vychutnávala Lea a Kate, ktorým som všetky ich herecké pózy ani na sekundu neprestala veriť - ich vzájomná chémia je výborná a perfektne vybalancované dialógy mi na niekoľko dní zaťažili myšlienky. Emocionálne vypätý, najlepší Mendesov film. (12.07.2012)

Začnime zľahka ... Päť “P” manželstva 1. Prvotnou príčinou všetkých rozvodov je …manželstvo. 2. Pohádate sa. 3. Podvediete ženu. 4. Podvedie vás žena. INTERMEZZO: body 3. a 4. nemusia byť nutne v tomto poradí 5. Pobijete sa a nasleduje návrat k bodu 1. Sam Mendes po štvrtý raz vyučuje Hollywood ako má vyzerať poriadna komorná dráma. Opäť je v centre len niekoľko postáv ich najužšie vzťahy a vnútorný svet hrdinov, čo Mendesovi sedí vďaka jeho divadelnej minulosti. Dekonštrukcia amerického mýtu šťastného rodinného života v domčeku na predmestí kde reklamná rodinka v príjemnom susedskom prostredí prežíva svoj sen bola síce už témou Americkej krásy, ku ktorej bude nevyhnutne RR prirovnávaná, okrem útoku na manželstvo však tentokrát Mendes bojuje proti zažitým sociálnym vzorom ako takým. RR kladie otázku prečo žiť tak ako všetci ostatní uvedomujúc si prázdnotu toho čo žijeme a uniformitu všedného dňa i seba samého v rámci spoločnosti (geniálna scéna Leo ide do roboty vlakom s desiatkami rovnakých „klobúkov“). Problém protagonistov je však priznať si to, že citujúc sv. Tylera Durdena ;-) „We've all been raised on television to believe that one day we'd all be millionaires, and movie gods, and rock stars. But we won't. And we're slowly learning that fact. And we're very, very pissed off. “ a na to aby im to dokleplo má príbeh v rukáve najväčší tromf. Len blázni, filozofi a deti hovoria pravdu, RR si však vystačí len s tým bláznom, ktorý je de fakto jedinou normálnou a so svojím ja vyrovnanou postavou celého filmu. Postava pomätenca Johna funguje ako výborný katalyzátor pre oddelenie jednotlivých fáz drámy a zároveň umožňuje vykresľovať vnútorné pocity hrdinov – z preostrenia na Kate (hoci práve John je v rámci scény prvoplánovo “aktívny”) pri jeho poslednom monológu som šiel do kolien, je to výborný formálny nápad. O hereckých výkonoch je zbytočné hovoriť, ospievali ich tu iní, avšak podľa mňa má na nich hlavný podiel scenárista a skvostné dialógy. Skratka je “čo” hrať a “čo” hovoriť. Tiež by som vyzdvihol nenápadnú a minimalistickú, avšak napriek tomu výbornú hudobnú stránku. Hudba akoby hrala v RR druhé husle, film je veľmi “tichý”, preto sporadické využitie OST umocňuje efekt scén s použitou hudbou. Celkovo mi RR vyznením pripomína pasáž z Kunderovej Nesmrtelnosti, kde má Ágnes odpovedať mimozemšťanovi za prítomnosti manžela, či by ďalší život chcela prežiť znova so svojou polovičkou. Skutočná odpoveď je samozrejme jasná, ale neteší. Skôr núti rozmýšľať či naplnením nášho života má byť snaha dať mu “zmysel”, ktorý mu tak zanovito vnucuje spoločnosť. 10/10 P.S. Zmrzlinová teória zjavne funguje. P.P.S. Hanba Akadémii…opäť raz. (14.04.2009)