Náklad 200

„Čím dřív nás Bůh vezme k sobě, tím míň hříchu napácháme.“ Tak tady asi našel Refn jednu z inspirací pro Only God Forgives.. Absurditou překypující střípek z nekonečné agónie zřízení i společnosti. V zemi bídy, zmaru, chlastu a velkolepých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. V zemi, kde by zítra znamenalo včera, kdyby dnes nebylo loni. Zaujala scéna, kdy Il-76 vykládal dvoustovkový náklad a zároveň do jeho ocasního chřtánu vbíhali vojáci. Předpokládám s ostříhanými Vlasy.. (03.06.2022)

Kdo neviděl, dovede si jen těžko představit, jak moc šílený tenhle film skutečně je. Celý ten sled skličujících obrazů, podbarvených povětšinou jakýmisi děsivým ruským popíkem, je jako zlý sen, ze kterého se chcete co nejdříve probudit. A to přitom film začíná známým upozorněním, že je založen na skutečných událostech (!). Tohle je film, který nechcete vidět za střízliva. UPDATE 23. 2. 2015 Na druhé zhlédnutí mě tento film bavil snad ještě více než prve, hrozně jsem si užíval ten zběsilý ruský popík, který mi teď pořád hraje v hlavě, a herectví všech zúčastněných, obzvláště Alexeje Serebrjakova (kterého jsem nedávno obdivoval v hlavní roli výtečného filmu LEVIATAN). NÁKLAD 200 je filmová eskalace nespravedlnosti - ovšem nikoli prostá svérázného humoru - kterou jsem si zamiloval od samého začátku. Takový film nemohl vzniknout nikde jinde než v Rusku. (09.11.2013)

Ufff... Tak každopádně hodně zajímavý film. Černočerné krimi drama s občasným hodně černým humorem. Po formální stránce velice dobrá filmařina s chytlavým ruským popíkem. Těžko srovnávat, musí se to vidět, ale řekl bych, že je to taková brutálnější a srozumitelnější ruská Lynchovina, místy mi to taky připomínal Šest pohřbů a jednu svatbu. (22.03.2009)

Co se v prvních minutách jeví jako zboží navýsost tarantinovské, stane se v druhé půli zbožím explicitně politickým, rozuměje protisovětským. Proto bych Balabanova s Tarantinem nespojoval. Spíše s provokujícím františkánem Occamem. Tomu se taktéž dostalo nařčení z bezbožnosti. Papež (v našem případě Putin) ho dal v Avignonu domácně uvěznit, ale učenec uprchl do Mnichova pod ochranu císaře Ludvíka Bavorského („Braň mě mečem, já tě budu bránit perem“). Balabanov se bude muset rovněž co nevidět porozhlédnout po nějakém exilu, kde by dožil. ____ Gruz 200 nabízí konečnou odpověď na otázku, proč vypadá Daniel Craig jako Vladimír Putin a proč tato podoba ničemu nevadí. Jak James Bond, tak postavy z filmu Gruz 200 zneužívají policejní, státem přidělenou moc. Jenže zatímco britskému agentovi s povolením zabíjet každé zneužití moci upevňuje pozici romantické postavy, v Gruz 200 je policie všemocná a brutální a s romantikou v zásadě neslučitelná - policejní a tajné služby disponují v Putinově státě mocí, proti které neexistuje obrana. V Americe je adorace policejní moci komedií, v Rusku tragédií. Dokonce i ta bond-girl, s níž James Bond souloží a která později zpravidla zemře, v Gruz 200 nechybí, ale opět se vyznačuje prohozeným znaménkem, a to záporným, ergo tragickým. Fakticky jde z Jamese Bonda strach jako z pískomila, který se natřel vazelinou, nasadil si hornickou přilbu a sune se k vašemu zadku. Což se rozhodně nedá říct o současném Rusku, které kolébá západní novináře demokratickou skořápkou, pod níž se navrací k totalitě, jak ukazuje zavražděná novinářka Anna Politkovskaja a zradioaktivněný exulant Alexandr Litviněnko. K původní otázce - Daniel Craig může vypadat jako Putin z toho prostého důvodu, že při sledování každého filmu dochází k souhře užších signálů a širších očekávání. První, užší perspektiva označuje jednotlivé společné elementy filmu jako postavy, lokace, záběry, kulisy, druhá pak strukturální vztahy mezi těmito prvky, které nesou tématický nebo společenský význam. Důležitý je širší kontext - v našem případě buďto Rusko, anebo Euroatlantický prostor -, do něhož je agent, nebo jakýkoliv jiný činitel zneužívající svoji moc, zasazen, přičemž o činitel jako takový jde až v druhé řadě. (03.05.2009)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)