Klub poslední naděje

Nepozdáva sa mi označenie indie, ani mainstream, je to niečo medzi a to niečo prekvapivo funguje. Bude to asi tým, že Valieé dobre vie ako narábať s tak ošemetnou látkou akou je boj s AIDS. V prenesenom zmysle slova to znamená schopnosť nezachádzať do zbytočných extrémov a radšej nechať bez nemiestnych predsudkov i prehnaných sympatií voľne plynúť to čo si tak nejak nepriamo vyžaduje byť voľné (fabula) a naopak atmosfericky zosilovať to, čo si každý priaznivec filmu-katarzie praje mať zosílené (syžet). To sa odráža hlavne v používaní jednotlivých vyjadrovacích prostriedkov, ktoré sa už naďalej nesnažia na seba samoúčelne vzťahovať pozornosť a svojou nestrojenosťou a nedoslovnosťou sa podriaďujú samobytnému fikčnému svetu v ktorom sa ide jak do tuhého, tak sa príhodne odľahčuje. Najzaujímavejšie na "Dallas Buyers Club" potom teda nie sú ani tak bezpochyby brilantné metamorfózy McConaugheyho a Leta, ale skôr ono umné balancovanie medzi príjemnou človečinkou o nádeji a trpkou existenciálnou spoveďou. (26.08.2014)

Kolega ScarPoul má pravdu, chýba tomu silnejšia scéna. Predstavoval by som si niečo na štýl Crashu, niečo čo by sa vrylo do pamäti a už nezmizlo, niečo ako keď sa dve natoľko odlišné postavy Leta a McConaugheyho objali... Takýchto scén tu ale pre civilný prístup, moc nie je. Paradoxne, práve to vlastne dosť pomáha (keď sa nedokážete stotožniť s transvestitom, ani homofóbom), keď to celé vyzerá ako skorodokumentárna realita. Veriť sa tomu dá, na úkor emócií, čo je po Valleého maximálne preexponovanom predošlom filme, iba dobre. Ale na oscary by som zas nevidel, aspoň ja by som takto neosobnú látku oceniť nechcel, ani nedokázal. (07.02.2014)

Dallas Buyers Club mnozí řadí do škatulky oscarovek, které ze svých závažných témat (tady boj s AIDS, ale současně s oficiální zdravotní politikou USA) dělají slzopudné kýče postavené hlavně na výjimečných hereckých výkonech (zde brilantní McConaughey a neméně skvělý Jared Leto). Takovéhle cejchování ale v tomhle případě uplatňovat nelze, alespoň ne v plné míře. Film lze sice chápat jako poctu Woodroofovi, ale ani omylem ji není možné vidět jako prostou glorifikaci - sledovat McConaugheyho vychrtlého kovboje je po většinu času nepříjemné, stejně jako s ním sympatizovat vzhledem k jeho homofobním a dalším předsudkům. Jistě, jeho přerod v kámoše gayů a transsexuálů je ilustrovaný scénami, které mohou vzbuzovat pobavený úsměv, ale pořád to není nic, co by bilo do očí. Navíc, film některé emocionálně vypjaté momenty, u nichž oscarovky obvykle tráví nejvíc času, chytře odbyde krátkou promyšlenou montáží, která je nicméně svojí zkratkovitostí o to působivější. Naštěstí zdaleka nejde jen o film s excelentními herci a po otřesném Café de Flore mě překvapuje, co Jean-Marc Vallée zvládl natočit tady. Každý má asi svoje highs & lows. (05.01.2014)

No, uznávam, že Matthew McConaughey a Jared Leto tu odviedli kus dobrej práce. Keď si to porovnám s Tomom Hanksom a jeho Filadelfiou musím konštatovať, že si s prípravou na filmovanie a samotným filmovaním nedal toľko roboty ako títo dvaja. Pritom za ten film dostal oskara. To ako sa dokázali vyhladovať mi na filme prišlo najzaujímavejšie. Ale príbeh nebol zlý, osloví veľa ľudí, rovnako ako oslovil aj mňa. Nemôžem sa však zbaviť dojmu, že celé to tiahne hlavne McConaughey, ktorý tu bol proste famózny. To, že farmaceutickým spoločnostiam na ľudskom živote záleží asi tak ako upratovačke na švábovi je stará známa vec. Človek si musí dať sakramentský pozor aby nepadol do chamtivých pazúrov kolotoča lekári-farmácia, a.s. To či prežije a ako si prežije svoj život záleží hlavne na každom z nás, príklad Rona Woodroofa ukazuje, že sa to dá, len je treba, aby si svoj život riadil každý sám so svojim rozumom a neuvážene sa nezveroval do inštitúcií, kde ani tak nejde o ľudské zdravie ako o peniaze. A hlavná pointa filmu? Ľudská chamtivosť nemá hraníc. 75/100 (27.01.2014)

Docela chápu nadšení diváků, ale neztotožnuji se s ním. Všechno tu už někdy bylo. Breaking bad, Blow, Philadelphia.. film prostě nepřináší příliš nového, ale jsem ráda, že vznikl už kvůli tomu, že se dotýká i ožehavého tématu - lékařů, kteří pacienty nechtějí vyléčit, ale dostat zaplaceno.. Je to bohužel stále aktuální a ne jen problém Ameriky. Co se týče herců, McConaughey nezklamal - standardní výkon, nic zvláštního, nic výrazného, jen dobří stylisté, kapky v očích a dost přemrštěný nevydařený přízvuk. Prostě jak je u něj zvykem. Jared Leto mě ale naprosto zbavil slov, je vidět, že se ničeho nebojí a vyhledává opravdu extravagantní role, které mu v závěru vážně sednou. Nepoznala bych ho. Nepoznala bych, že nešlo o skutečného transvestitu. Hádám, že to nebude nejoblíbenější role jeho fanynek, ale mně dokázal, že jako jeden z mála dokáže dobře zpívat i hrát a nic nedělá napůl. Film byl dobrý, ale leckdy jsem měla téměř pocit dejavu (kde jsem to jen viděla?) a příliš mi neubíhal. Kdybych mohla, dám 3,5 *. Bez přehrávajícího McConaugheyho by to byly 4. Edit - Po pár dnech si za boha nemůžu vzpomenout, jak film skončil, takže hodnocení nechávám na 3*, které jsou zcela oprávněné. (28.02.2014)