Útěk ze Sibiře

Pouze několik nadprůměrných scén, které chytnou za srdce. Jinak je tento snímek až příliš uhlazený a filmový. Není se však čemu divit, když ho natočil filmový klasik a člověk, který jde jen málokdy proti proudu. Petr Weir je nepochybně velký režisér, ale jeho konzervativní styl mi sem příliš nepasuje. Umí rozehrát dobrou hru, v atraktivním tématickém pojetí se zvučným hereckým ansáblem. Nicméně strhnout mne se mu úplně tak nepovedlo. Nebýt crazy Farrela a syrového Eda Harrise, nebude útěk ze Sibiře nic víc, než průměrným dobrodružným snímkem, kde je všechno tak jak má a děj se dá v podstatě předvídat. Snové scény jsou mimo - opět sem nepatří. Buď mám drsný film bez kompromisů, nebo mohu filozofovat. Obojě dohromady tady nefunguje. (04.06.2011)

Film dvou významových rovin a dvou tváří. Útěk ze Sibiře pojednává o útěku ze Sibiře (překvapivě), o fyzicky zničující cestě napříš Asií, přes hory, pouště a zase hory za svobodou. Pojednává ale také v symbolické rovině o cestě napříč dějinami střední a východní Evropy, o cestě k odpuštění. Ale ouha! Podobně jako hollywoodské pokusy inscenovat tragédii Holocaustu i první pokus inscenovat hrůzy gulagu působí dojmem vysvětlujícího a průměrně inscenovaného divadla, jehož cílem je, aby divák neznalý faktů pochopil a soucítil. Z pochopitelných důvodů může tenhle trik fungovat jen prvoplánově a bez jakékoli hloubky. Obecně však platí že čím dále jsou hrdinové od traumatického prostoru gulagu, čím více se o nich dozvídáme a čím více pojednává Weir o jejich individuálních příbězích, tím lepší a filmařsky přesvědčivější Útěk ze Sibiře je (vrcholem je mariánská scéna v poušti, která mě jako jediná ve filmu opravdu dojala prostou silou filmové řeči). Naopak čím blíže se hrdinové dostávají k velkým dějinám, tím vykonstruovaněji film působí – je to taková středoškolská učebnice zločinů komunismu pro nezasvěcené. Bere mu to hodně energie a autenticity (s tím bohužel souvisí i hodně zvláštní volba dominantní jazykové varianty a Eda Harrise coby mediátora příběhu pro americké publikum). Dá se na to zvyknout, ale pachuť umělé tragiky nelze úplně setřást. Jako všechny podobné filmy i tento historické trauma spíše zakrývá povinným sentimentem, než otevírá k analýze a pochopení... Plusové body za vynikající (a jedinou skutečně ambivalentní) postavu zloděje Valka ve famózním balení Colina Farella. (31.03.2011)

Peter Weir své řemeslo rozhodně nezapomněl a co se týče řemeslných kvalit, tak filmu není v podstatě co vytknout. Tentokrát ale doplatil na příliš slabý scénář, ve kterém se v podstatě jenom pořád někam jde a čas od času se něco stane. To by ještě bylo v pořádku, kdyby se Weir dostal postavám trošku víc pod kůži. Śel na to ale tou chladnější cestou a celou dobu brouzdá jen tak po povrchu, takže s postavami ani nesoucítíme a to i přesto, že herci jsou prvotřídní. Pomalé tempo a přemrštěná délka tomu také moc nepomáhají. I tak ale režisérovi fanoušci zřejmě zklamáni nebudou. (13.04.2011)

Cesta. Zajímavá spíše nezáviděníhodnou situací poutníků, než dějem samotným, a to je ten zásadní problém. Nuda je pořád silný slovo, ale spád od začátku do konce filmu celkem stabilně klesá. Obsazení bych taky ještě posílil, zavání to unylostí. Ale "dík Bohu" za Farrella, ten se tu hodně vyznamenal. Pak už zaujme jen Harris a modroočka z LOVELY BONES. (13.04.2011)

Výborný snímek o touze přežít, kterému dominuje silná mužská sestava, v čele s Jimem Sturgessem, Edem Harrisem a Colinem Farrellem. Později se k nim připojila také Saoirse Ronan, která v čistě mužské bandě působila se svým panenským vzhledem jako křehká květinka. A je škoda, že na scéně příliš dlouho nepobyla. Atmosféru filmu výborně dotváří nádherná hudba. Ve scéně, kdy se v závěru dostanou k Velké Čínské zdi a do toho začne hrát ona úžasná melodie, mně docela mrazilo. "Co Amerika?" - "Svoboda, to není nic pro mě, ani bych nevěděl co s tím", "Vy chcete přejít přes Himaláje, jak, na létajícím koberci?", "Já budu spát do jara, jako medvěd v jeskyni a ty klidně studuj buddhismus a staň se mnichem." (11.06.2013)