Venkovský učitel

Svět musí být pro člověka, který jedná přirozeně a jeho přirozenost je jiná, než těch ostatních, neuvěřitelně složité bojiště. Přesvědčte sami sebe, že jednáte správně, když prakticky všichni, které potkáváte, jsou jiní. Oni totiž přirozeně jednat mohou a nikdo se na ně proto nedívá, skrz prsty. A koukají se tak vůbec? Co když ne a vy opravdu jednáte 'špatně'.. Venkovský učitel ukazuje, jak to může být pro homosexuály těžké. A jak je to pro ně těžší a těžší, čím větší mají srdce.. (27.09.2008)

Každý někoho potřebuje. Harold potřeboval Maude, Basili Hallward potřeboval Doriana Graye, hippies zase Johna Lennona. Koho potřebuje učitel? Nikoho? Je těžký referovat o filmu, jehož téma se nesetká vždy s kladným přijetím. Dostali jsme se do Nerudových časů, časů, kdy všichni všechno o všech víme. Kdo se rozvedl, oženil, zemřel...kdo koho zmlátil, poblil. Všichni jsme strašně tolerantní, když jde o prd, ale v akci už polovina lidí stáhne zadky. Venkovský učitel je o životě. O hledání sebe sama, vyrovnávání se, setkávání. Bohdan Sláma mi dal šanci. Šanci čistě osobní a já ji přijmul. Dal nám rozlet a do háje, kdo je v dnešní době schopný dostat diváka s hercem do soudržnosti! Z hereckého projevu Zuzany Bydžovské se mi podlomila kolena (řadím se k těm, kteří ji považují za nejlepší český herecký artikl). Mám toho na srdci plno, ale jelikož nikoho nezajímá psychické rozpoložení průměrného filmového fandy, stáhnu se do ústraní. Koho potřebuje učitel? Nikoho?....... (17.08.2009)

Pravý opak vyumělkovaných, na city zacílených Tajností (jež při druhém zhlédnutí jednoduše „nefungovaly“): syrový, realistický, avšak vnitřně krásný film. Jemná práce se symboly. Promyšlené kompozice dlouhých záběrů, které nikdy nesvádějí k podezírání kameramana z exhibice. Skvěle napsané, ještě lépe zahrané postavy. Slámovým hrdinům stačí pár slov, abyste poznali jejich minulost a zatoužili znát jejich budoucnost. A někdy, primárně v Liškově případě, není třeba ani těch pár. Nejčastěji zmiňovaný (protože opravdu excelentní) herecký trojlístek Liška, Bydžovská, Šedivý, doplňuje bezchybné obsazení ostatních rolí. Rodiče Zuzana Kronerová a Miroslav Krobot vnášejí do příběhu trochu toho humoru, aniž by byli redukováni na komické figurky – scéna na balkóně byla pro mne nejsilnějším momentem celého filmu (zvlášť Krobotovo lakonické „Maminka má pravdu“). Marek Daniel jako Jirka, frajer z velkého města, představuje takřka dokonalou antitezi subtilního Petra a na jeho prosté, všeříkající konstatování „Chybíš“, bych navázal zdůvodněním, proč mi některé scény z poslední třetiny brání v udělení nejvyššího hodnocení: „Vadí“. Vadí očividně pěší vycházka do Německa, jedna z částí nešikovně vystavěné Láďovy anabáze. Vadí bezdějové potácení, do nějž tvůrci trochu násilně komponují tři zásadní motivy - zloba, vykoupení, odpuštění. Vadí poslední záběr, sice žádoucí (vždyť oni si to zaslouží), ale na rozdíl od zbytku nevěrohodný a rušivý. Kvalitativní odstup od zbytku české produkce je stejně markantní. Venkovského učitele, snímek, kterému věřím, že vznikl z podobných pohnutek, jež člověka přimějí vylézt si na třešeň a pár minut hledět do dálky, lze zcela bez obav hodnotit dle standardů pro zahraniční festivalovou produkci, což potěší. Nesmírně. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, Silence, Lennnnna, uzzi (26.05.2008)

Venkovský učitel představuje jeden z nejlepších českých filmů poslední doby, je to zatím nejvyzrálejší snímek talentovaného Bohdana Slámy. Najdou se tam všechny znaky typické pro Slámovu tvorbu, tzn. fascinace venkovem, životem outsiderů, kterým režisér drží palce, zaměřením na sociální a vztahové problémy. Velmi dobře zahrané, Pavel Liška se vymanil z kategorie sympatických troubů a pošuků, když si zahrál intelektuála a použil k tomu velmi střídmých hereckých prostředků. Je to film o lásce, o toleranci a ideálech. Celkový dojem: 80 %. (14.04.2009)

Možná to bude znít divně, ale co podle mě tomuto snímku chybí, je opravdovost. A to prosím jako sůl. Film se tak zatvrzele tváří, že je ze života, až mi v něm nepřijde přirozené vůbec nic, od reprodukce Známky punku na večerní chlastačce až po závěrečnou zlomenou nohu rozervaného Chlapce. O citech, dilematech, vášních a tak už vůbec nemluvím. Nemám nic proti komorním pomalým snímkům, spíš by se dalo říct, že je vyhledávám, ale na první podívání byl Venkovský učitel tak roztahaný, aniž bych v dlouhých záběrech na vlnící se vodu nebo belhajícího anarchistu měla nad čím přemýšlet, že už se to ke konci skoro nedalo vydržet. Jenomže i slabší scénář (Lev? Za co?) a nudná režie by se daly vydržet, kdyby se člověku dostalo těch výborných hereckých výkonů. Jenomže jak jsem docela alergická na afektované teatrální výkony, tak mě ani ukňouraná Bydžovská (Lev? Za co?), ani apatický Liška nedokázali přesvědčit o životnosti svých postav. Velkou chybou také podle mě bylo obsazení neherce do poměrně důležité role Mariina syna, protože jenom to, že ho každá náctiletá dívka, kterou znám, považuje za neuvěřitelně až dokonale krásného muže, na dramatický požitek z hereckého výkonu nestačí. Naopak musím uznat, že Tereza Voříšková předvedla velmi procítěný a uvěřitelný výkon, jenomže se zase na plátně pohybovala jenom chvilku a potom odkotkovala do dáli. Ve výsledku jediná scéna, která se mi ve filmu opravdu byla líbila, byl úvodní coming out před maminkou a následné pokuřování na balkóně. A to je na dvě hodiny zoufale málo. (12.05.2009)