Náměstí Spasitele

Depresivní, reálný a kvalitní film. To jsou slova, která si myslím Náměstí Spasitele věrně vystihují. Snad každému bylo při sledování líto Beaty i jejího "finálního řešení", asi každý chtěl pŕi hádce Beaty a její tchyně vrazit té staré rašpli jednu pořádnou do obličeje a o Bartekovi radši ani nemluvit. Zase na druhou stranu nikdo není ani dobrý ani zlý a motivace jednotlivých postav se dají logicky vysvětlit. Život přináší různé situace a problémy a je jen na nátuře lidí, jak se s jednotlivými strastmi porvou... V případě Náměstí to porvání příliš šťastné nebylo. Vyjma ne zcela zvládnutého konce (souhlas s uživatelem s okouzlujícím jménem "Pisoarec"), kdy jednání postav nedává úplný a naprostý smysl (ale zas na druhou stranu, co dává v životě smysl?) věrohodně zachycený příběh jedné rodinné tragédie. O to věrohodnější, že se teoreticky mohl přihodit komukoliv z nás. V porovnání s filmem s podobnou atmosférou - 4 MĚSÍCE, 3 TÝDNY A 2 DNY však Náměstí pokulhává a přes všechnu syrovost a naturalismus mu cosi chybí k dokonalosti. Možná místy příliš prostříhaný děj (i když i to se mi líbilo-do té doby, než to začalo být chaotické příliš), či příliš neprůbojná Beata... Těžko říct... Ale i tak slušných 70%. (12.02.2008)

Divácky značně nevstřícný film, který se zamýšlí nad tím, co dožene člověka k extrémnímu životnímu kroku. Nepříjemně přesný obraz sobecké doby, ve které nikomu nezáleží na ostatních, dokud není pozdě. A i potom bude ty, kteří tlak nevydrželi, spíš soudit, než aby se ptal, jak tomu mohl zabránit. Je to pomalé a depresivní, ale aspoň má člověk o čem přemýšlet (70%). (21.06.2011)

V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. (22.06.2011)

Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema. (03.09.2013)

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky. (12.02.2008)