Kamera:
Wojciech StarońHudba:
Paweł SzymańskiHrají:
Jowita Budnik, Arkadiusz Janiczek, Ewa Wencel, Dawid Gudejko, Natan Gudejko, Beata Fudalej, Jerzy Gudejko, Beata Tyszkiewicz, Katarzyna Zielińska (více)Obsahy(2)
Manželé Beata a Bartek Zielinští zjistí, že naletěli podvodníkům, kteří jim měli postavit nový byt. Všechny úspory svěřili stavební firmě a teď musejí navíc zůstat s dvěma dětmi Bartkovy matky. Soužití Beaty s tchýní není vůbec jednoduché, přináší další problémy, stejně jako dlouhodobá finanční tísnivá situace manželů... Dramatický příběh podle vlastního scénáře natočila režijní dvojice Krzysztof Krauze a Joanna Kos-Krauzeová. Tvůrci zvolili bezmála reportážní přístup, umožňující bez zbytečných emocí líčit postupné nahlodávání rodinných vazeb v obyčejné rodině, způsobené shodou nešťastných náhod. Inspirovali se při tom zprávou o skutečné tragické události. Na festivalu polských filmů v Gdyni v roce 2006 snímek získal hned několik ocenění: Velkou cenu Zlaté lvy (pro režisérskou dvojici), Cenu za ženskou roli (Jowita Budniková), Cenu za vedlejší ženskou roli (Ewa Wencelová), Cenu za hudbu (Pawel Szymanski). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (44)
Když si přečítám okolní - ty ne zcela pozitivní - komentáře, nemůžu se ubránit pocitu, že současná hollywoodská přesycenost umělými příběhy je vlastně stále ještě nepřesycenost.. Ale co se divím, přece si nebudu myslet, že mainstream bude někdy poražen art-filmy. Pojďme k věci..snímek je lehce nekonzistentní, nemá gradace, místy trochu nudí. Tak trochu připomíná opravdový život, a když už se blíží ke konci, zjišťujete, že jste mu vlastně celou tu dobu rozuměli až moc dobře.. ()
V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. ()
Abych byl upřimný, mně subjektivně (narozdíl od některých zdejších četbou a opisováním >životnězkoušených< postpubertálních rádobymudrlantů - ahoj Marku, jak to máte u vás doma?) budou vždy milejší tyhle >hyperrealistické< - i když svým způsobem samozřejmě formou z principu mírně nudící (...jako v tomto případě třeba některé současné polské...) - filmy o skutečných problémech lidského žití, než rádobycosiřešící pitomě stylizované vyhláškované a stádu se podbízející kraviny tuzemské provenience. Nakonec - kolik rodin v našich končinách a poměrech skutečně řeší obdobné problémy, že... . . . P.S. A jaké z toho filmu plyne naučení? Žádné. Snad jen - když už ty věci jsou jak musí být, aby si lidi nedělali zbytečně ze života peklo... Ale raď babo ve chvíli, kdy je každá rada drahá... Spasitel zase nepřišel. . . . °-/ - - - - - (Poprvé viděno 20.6.2011 na >nespasitelném prostoru< , hodnocení 200., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 20.6.2011) ()
Na MFF KV je každoročně podobných filmů dvanáct do tuctu, a svým způsobem se tam hodí. Ale uvést jej v normální distribuci byl krok vedle, a to i v případě Projektu 100. Podobných lidských tragédií jsou stovky, a skutečně nechápu, čím byla tato tak zajímavá, že se jí dostalo cti zfilmování. Zvlášť když film nenabízí moc jiných kladů. Hlavní ženská postava (úmyslně nepíšu "hrdinka") se v závěru zachová jako idiot, ale hned o pár minut později se její manžel z naprosto iracionálního důvodu zachová jako ještě mnohem, mnohem větší idiot, a do té doby ještě relativně solidní, i když nijak zázračný film, změní ve frašku. A to, že je to podle skutečné události, nikoho neomlouvá, měli si vybrat lepší námět. Ještě se zmíním o hudbě - ve filmu hraje docela pěkná melodie, příjemná a znepokojivá zároveň. Bohužel se neustále beze změny opakuje každých 5-10 minut, a žádná jiná hudba ve filmu není. ()
Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (1)
- Režisér Krauze se při natáčení filmu inspiroval metodami Mikea Leigha. Hlavní tři hrdinové spolu s režisérem zkoušeli dva a půl měsíce a konečná podoba scénáře je založena na jejich improvizacích. (hippyman)
Reklama