Nezvaný host

Komorný film, ktorému nemožno uprieť veľké srdce a citlivosť. Štyria ľudia hľadajúci šťastie a životnú rovnováhu, istoty a oporu. Režisér veľmi šikovne a nevnucujúco informuje o "emigračnej politike" v NY po 11.septembri, pričom podáva len toľko, koľko je dôležité pre každú osobu zvlášť. Moment, keď sa všetky štyri osudy pretnú je veľmi silný a hlboký. Vhodne zvolená stopáž, herecké obsadenie a práca s tichom, hudbou a dialógmi. (30.01.2012)

Walter (Richard Jenkins) ako starnúci univerzitný profesor ("ožiarený" klavírom) v zovretí nekompromisného stereotypu exceluje. A čo viac, pri náhodnom multikultúrnom zoznámení (Zainab, Tarek) preukazuje svoju distingvovanosť, dobrosrdečnosť, veľkorysosť - dnes tak málo prejavovanú empatiu. Môže sa aj rozkrájať, ale zabednenosti celosvetového (stavu) zmýšľania niet pomoci a preto cestou do metra pod pazuchou zviera djembe, sadá si na lavičku a razantne bubnuje na protest. Paradoxy, ohrozenia a nepokoj prisťahovaleckých presunov. Muzikálne očarenie ako aj novo nájdená chuť byť na povrchu zemskom. Materský inštinkt v službách lásky. Hurá, Amerika má McCarthy-ho ! Niekto z tejto samovražednej PREkomercializovanej ríše konečne pred oponu podsúva významovo nedoceniteľný a už desiatky rokov spoločensky trpký vzlyk. NEnarcistický, ľudský, kde tu milý a na kopu nespravodlivých skutočností vyhranený poklad, ktorý je možno zakopaný aj v samom vnútri tvojho ja. Ja už som "bohatší", teraz si na rade ty. (10.03.2010)

Tarek mi pripomínal môjho dobrého kámoša Drézu , ktorý takto mydlil na džamby v kapele Našrot ešte kedˇ som pobýval v Práglu . A tiež mi to pripomenulo , kedˇ som chodil hrávať na džamby na Camden Town v Londýne s kamarátom Duškom . A vôbec , celá tá atmosféra jazzových putýk , kde takéto zoskupenia majú svoje performens , mi je veľmi blízka . Tento film bol rovnako krásny , ako i uletený . Vedˇ v tom parku , kedˇ sa k nim pridal a začal búchať , to bola bomba - ako sa z povýšeneckého a neprístupného starého čuráka stáva pohodˇák , very cool Walter ! Tento film mi dal nádej , že ešte nič nie je stratené ! (22.08.2010)

Pokud se jednou vrátím do svého domu, nečekaně obydleného Syřanem a Senegalkou, tak ze mě patrně bude vyrobena nějaká domorodá specialita dřív, než se stačím přihlásit o své právo na bydlení. To Walter měl větší štěstí. Nechtěli ho zabít, nechtěli ho sníst a nechtěli ho ani přivést na svou víru. Jen dostal možnost zabubnovat si na djembe a získat jistotu, že ještě žije. Bránici si přitom nikdo smíchy neurve a ani ta kritika amerického imigračního systému není tak ostrá, aby se o ni někdo pořezal, ale chuť jen tak si zabubnovat v parku při sledování tohoto snímku dostane asi nejeden suchar. (24.07.2013)

Vtipně, chytře a bez paušalizování o ilegálních přistěhovalcích a Americe. Film spíše lidský než politický, spíše úsměvný než vtipný a spíše lehce než hodně nadprůměrný. Thomas McCarthy podruhé předvedl svůj talent napsat inteligentní film, který každý pochopí a z kterého si každý něco málo odnese. Někteří si do svých opuštěných bytů najdou podnájemníky, někteří vezmou bongo a půjdou se vyřádit do parku, někteří jednoduše ocení „normální americký film, který je o něčem“. 80% (08.07.2008)