Horko jako v červnu

Jako komedie či parodie to není nic moc, naštěstí pro nás Čechy to má jednu humornou vrstvu navíc: jak Britové vykreslili Československo v 60. letech. Tvůrci se zjevně neobtěžovali najmout nějakého českého emigranta jako poradce a vystačili si se slovníkem, takže "české" nápisy jsou většinou plné chyb (a vesměs bez čárek a háčků): továrna má název ZAPOTOCKY SKLARNY, ve městě probíhají VINAŘ SLAVNOSTI, POŠTA má háček nad O, hotel se jmenuje SLOVENSKÁ....Zábavné jsou "české" lidové kroje, otec slečny Simonové se jmenuje také SIMONOVÁ atd. Prostě Čech se bude bavit o dost víc, než diváci ostatních národů. (07.02.2020)

Začnu komentářem ze zajímavostí: "Podle všeho neměli tvůrci českého poradce pro reálie Československa. Nápisy obsahují chyby ve skloňování a časování a často nedávají vůbec smysl. Jména postav místy připomínají Jugoslávii či Rusko. A kapela v podniku u Zlatého kohouta je oděna jako kozáci a hrají na ruské balalajky." Ano těchto chyb si nelze nevšimnout. A i stánky před hotelem vypadají dost podezřele. Osobně nevidím na komedii moc komediálního. Podle mě se parodie angličanům vůbec nepovedla. To už je lepší Johnny English. Přesto má film vypovídající hodnotu. Je vidět, kterak byl západ úplně mimo, co se týče smýšlení o Československu. (30.03.2021)

Že je James Bond nesmrtelný filmový fenomén nelze vyvrátit. Dle něho vzniklo nemálo napodobenin, ale stejného věhlasu žádný nedosáhl. Dle stejného námětu vznikaly i komedie a parodie a tam už záleželo na koncepci vážnosti a humoru. Mimo jiné můžeme vstoupit i do české tvorby a připomenout si například vynikající film 'Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky' (1967). O tři roky dříve vznikl tento britský snímek a k nějakému překvapení se odehrává v komunistickém Československu. Na svou dobu však byly české reálie samozřejmě natáčeny v jiných lokacích, že prý snad v Itálii, a tak se tu objevuje pouze jeden jediný český originální motiv a tím je klasická scenérie Pražského hradu z pohledu od nábřeží. A tak tu máme klasický špionážní žánr lehce parodující studenou válku, politické rozhraní a vše s žánrem spojené. Skutečně jen lehce, což znamená, že veškeré dění občas přívodní úsměv a to je vše. O nic bláznivého se nejedná. A nás Čechy navíc pobaví i tvůrčí představy o Československu. České vlajkami ozdobené ulice, podobizna prezidenta, uniformy policie, lidové kroje, kroj sokolské stráže, české nápisy, atd. atd. A jak to všechno začne? Na pracovním úřadě, kde nezaměstnaný spisovatel nuceně dostane řemeslnou práci, aby byl nakonec nevědomky coby kurýr poslán do Prahy britskou zpravodajskou službou a že knižní český průvodce obsahuje tajné informace pro kontakt nacházející se v Zápotockých sklárnách? Na správný špionážní příběh samozřejmě nechybí ani krásná femme fatale. Úspěchu se snímek nedočkal, právě hlavně kvůli tomu, že byl prezentován jako komedie a přitom se tak nijak zvlášť netváří. I když místy snaha o humor znát je. Po shlédnutí tak spíše z diváckého vědomí omšele vyšumí. Za zhlédnutí však stojí a to alespoň pro nás, právě kvůli tomu, že se odehrává v komunistickém Československu. Nic víc výjimečného v tom není. (25.03.2021)

Komisaře už nemáme. Postříleli jste je? Zaměstnáváte v továrnách hodně dětí ? Už ne, nevyplatí se to... Podle všeho neměli tvůrci českého poradce pro reálie Československa. Nápisy obsahují chyby ve skloňovaní a časování a často nedávají vůbec smysl. Jména postav místy připomínají Jugoslávii či Rusko. A kapela v podniku u Zlatého kohouta je oděna jako kozáci a hrají na ruské balalajky. Dirk Bogarde byl obsazen na poslední chvíli, původně roli odmítl a byl obsazen  Tom Courtenay, poté si to Bogarde z finančních důvodů rozmyslel a úlohu přijmul. Courtenay nakonec hrál v další špionážní komedii s názvem Otley (1969). Scény z Prahy se natáčely v italské Padově. Jedna z prvních parodií špionážních filmů, Jamese Bonda spolu s filmem Carry on Spying (1964). (27.03.2021)

Úsměvný pokus britských filmařů přiblížit a třeba i zparodovat život v někdejším Československu. Přestože přesun z ostrovů začíná statickým pohledem na Pražský hrad, v tehdejším Československu se docela určitě netočilo (kromě pinewodských ateliérů se točilo také v Itálii). Všude visí československé vlajky a prezidentské podobizny s člověkem lehce podobným Tondovi Zápotondovi (není tak ušatý), a sem tam v záběru přejede nějaký žigulík, ale domy, fasády, ulice i ostatní automobily jsou prostě západního střihu. České nápisy jsou všude, hodně z nich je zkomolených, chybí háčky a čárky, za všechny jmenujme nedotažený dvouřádkový transparent VINAŘ SLAVNOSTI či nápis PÁNSKÉ ZÁCHODY. Jména místních postav jsou bůhví proč rusky znějící, snad záměrně. "Na červen dost teplo" je označováno jako komedie, mnohem přesnější ale bude žánrové zařazení akční parodie. Našláplý začátek utone v milostné romanci a četných nedodělaných vtípcích, snaha tvůrců vést humor cestou grotesky (zakopávání o židle atd.) se zcela míjí účinkem. Dirk hrál v mnoha lepších filmech. (05.04.2012)