Sisters
Blood Sisters
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Brian De PalmaKamera:
Gregory SandorHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Margot Kidder, Jennifer Salt, Charles Durning, William Finley, Lisle Wilson, Barnard Hughes, Olympia Dukakis, Justine Johnston, Dolph SweetObsahy(1)
Kanadská herečka Danielle se v televizní show seznámí s atraktivním černochem Filipem a hned po prvním rande s ním skončí ve svém bytě. To se vůbec nelíbí její sestře, která nemá pochopení pro aféry Danielle. Když se Filip pokusí sestry usmířit, je ubodán nožem. Ale kdo vlastně vraždil? Danielle nebo její navlas podobná sestra? Vražda navíc neunikne sousedce, která neváhá zalarmovat policii. Danielle se ale podaří mrtvolu včas ukrýt a zahladit stopy. Dokázat, že došlo k vraždě, nebude vůbec jednoduché. (mikulem)
(více)Videa (1)
Recenze (44)
De Palma příjemně překvapil. Nečekal jsem moc ale dostal jsem hodně slušnou psychologickou sondu. Ten začátek je děsně nenápadnej a smrdí tu dost klišé, ale postupem času jde hlavní hrdinka do hajzlu díky tomu že se sama snaží vypátrat vraždu. No a konec? To je psychadelie. Herci jsou prvotřídní a Finley je neskutečně slizkej hajzl. Sice konec je lehce zmatenej ale drží jakž takž pohromadě. Nic jsem nečekal a dostal jsem hodně. Jen škoda že Herrmannova hudba je tentokrát nevýrazná. ()
De Palmovi lze většinou jen těžko něco vytknout. Brian ví jako málokdo, co dělá, od první scény přesně dávkuje informace a drží diváka v napětí, co bude dál, aby mu v závěru utrhl koule. Je strašná radost sledovat, jak pečlivě je to všechno vystavěné. A stejně jako vždy se VELMI nevyplatí číst o filmu COKOLI dopředu, tento komentář nevyjímaje. ()
Zábavné, obrazem, hudbou i dějem a k tomu s pár příjemně nekorektními názvy černochů (no schválně, kdo by si dneska dovolil v Hollywoodu nazvat černocha barevným?) a jedním vele-slizkým knírkem evokujícím před-prvorepublikového sériového vraha, který s radostí kradl náctiletým děvčatům levou ledvinu. A krom toho je tu pár hrozně zábavných momentů, například kdy se obrazovka rozdělí na dvě poloviny, kdy na jedné probíhá něco a na druhé něco a já nemůžu napsat co, protože by to byl spoiler hnusných rozměrů, ale vězte, že je to prostě zábavné, kór když se přidá velmi příjemné herectví (hele, Lois Laneová!), sympatický scénář s náznakem psychologie a tísnivě naléhavá hudba. Kurnik, proč já sakra toho De Palmu nemám skoro vůbec najetého? ()
Hudba je zřejmě nejstrašidelnější z celého filmu! Jinak precizní De Palma neponechává nic náhodě. Kamera se smyslem pro detail, chvíli šmírácká, pak dokumentární a nakonec se z poklidného toku obrazů stane smršť. Jasně, Okno do dvora z toho čouhá jak sláma z bot a zmiňovaný Cronenberg by se tu také našel. Jenže pro mne byl De Palma vždy bizarní, úchylný a mysteriozní, takže Cronenberga škrtám. Hezká práce s nožem, jedna z nejděsivějších scén byla násilná hospitalizace v sanatoriu pro pošuky. Konec hodně metaforický - popravdě jsem čekal jasnější závěr, ale nechť... ()
Hravý rozjezd se šmíráckým pořadem a druhým prověřením morálního profilu černošského účastníka u Kidder doma je fajn. A mlaďoučká Kidder (šest let před Supermanem) je k sežrání. Dál to ale jen nepříliš zajímavě za to příliš hitchcockovsky spěje k předvídatelnému konci (byť úplná tečka za vyšetřováním je originální). ()
Reklama