Čekání na zázrak

Tohle já prostě můžu. Drama, které ve Vás vyvolává silné emoce, ať už jakéhokoliv druhu... Netřeba vyjmenovávat jména hlavních aktérů, všichni tu předvedli mimořádný výkon a díky nim jsem tomuhle příběhu uvěřil. Velký podíl na mém hodnocení má samozřejmě podmanivá hudba, provázející celý snímek... Za mě 90%. (22.05.2009)

Poslední film Patricka Swayzeho a já ho nepoznal hanba mi. Musím říct, že tyhle lidský protínačky nemám moc rád a na film jsem se díval proto, že sjíždím filmografii Eddieho Edmayneho, jinak bych s nezájmem prošel kolem. Silný příběhy v podobných filmech mě vždycky přijdou udělaný právě proto, aby se ty lidi a jejich osudy různě protli.Samozřejmě má to v sobě velký emoce, ale já se nedokážu odprostit od toho, že podobných filmů je dost a tudíž je to prostě na efekt. Herecky nemám výhrad včetně tance u tyče v podání Jess. (05.08.2018)

A to som prave zacala mat pocit, ze mi tu chyba prsne to, co tak neuveritelne zboznujem. Som rada, ze prisiel Powder Blue v pravy cas, aby mi dokazal, ako velmi som sa mylila... Minimalisticky, ale zaroven tak neuveritelne silny film, ktory ma vzdy emocne rozprasi na marne kusky. Nie je to len tou fantastickou hudbou, nadherne ludskym a az priam naturalistickym scenarom, ale je to hlavne hereckymi vykonmi, ktore v sebe odzrkadluju snad vsetku bolest, ktoru hlavni hrdinovia zazivali. Pribeh, v ktorom zazijete vzlety aj pady, radosti aj starosti a co je pre mna podstatne, prezivala som to s nimi, a to naozaj velmi intenzivne. Tlieskam. (09.05.2009)

Takové komornější, nízkorozpočtové, s velkými hvězdami. Nakonec přece jen happy ending, přestože nese s sebou velké neštěstí. Mně se to opravdu líbilo. Akorát tempo je trochu pomalé na můj vkus. I když už tady něco podobného bylo, pár originálních věcí se najde. Obdivuju Jessicu za její kreace u tyče. To stálo asi hodně potu a dřiny. Jak jsem už řekl, nezávislost snímku na Vás dýchá z každého záběru, i když tam hrajou takoví herci, jako je Ray nebo Forest. Už nevím, co bych dodal. (01.12.2009)

Do chvíle, než začne sněžit, se jedná o vizuálně velmi povedený mozaikový film. S pádem první vločky padá i úroveň filmu, v momentě, kdy je taťka zasypán hromadou sněhu a z rukou mu padá fotografie, mně spadla čelist a já v němém úžasu sledovala, jak hluboko je najednou možné klesnout. Z deprese do patosu za necelé dvě hodiny, to je celkem šrumec. Bohužel si ten závěr ani při nejlepší vůli nedokážu odmyslet, nad některé přepjaté scény bych se i povznesla (druhé setkání s transsexuálem je jednou z nejhloupějších sekvencí vůbec, některé její scény by se neztratily v dobré parodii), ale patos nad umělými vločkami neskousnu. (18.08.2021)