Patologie

Hollywoodske objavy Mark Neveldine a Brian Taylor (CRANK) nám z pozície scenáristov prinášajú ďalšiu svižnú jazdu, ktorá na úkor spádu postráda hororové momenty no rozhodne nie atmosféru. Zaujme tým ako sa mladý patológovia predbiehajú v určení tej správnej diagnózy nebožtíka, pričom vo väčšine prípadoch to niektorý z kolegov vie úplne presne. Neviem ako má kto zafixovaného Mila Ventimiglia, ale podľa mňa sa sem úplne hodil a aj to zahral najlepšie zo všetkých zúčastnených. Najlepšie scény: návšteva brlohu pod vplyvom drog a rozbitie dusíkom schladených pľúc. 70% (15.09.2008)

Tak nevím. Co se týče hodnocení, jsem na rozpacích. Patologie je plná zvrhlých scén, zvrácených hrátek s mrtvolami a s jejich orgány, sexuálních orgií na pitevním stole, nejrůznějších morbidních narážek a tu a tam mezi tím vším prosvítá jakýsi náznak příběhu. Pochopil bych, kdyby zvrhlé scény sloužily jen pro navození atmosféry, ale bohužel v několika případech nechali tvůrci hranici vkusu daleko za sebou. Celé je to herecky nevýrazné, logicky děravé, příběhově nedomyšlené a i na mě to působí celkově dost podivným dojmem. Ačkoliv je z Patologie patrné, že její ambice byly poměrně vysoké, nedosahuje výš něž na slabší průměr svého žánru. Nemůžu si pomoct, ale Patologie je typickým filmem zahraným především na efekt, ale jinak prázdno, nuda a šeď. Ikdyž uznávám, že celkem povedený závěr mé zklamání přeci jen trochu zmírnil. 50% (21.07.2008)

Nemám rád, když mě tvůrci filmu považují za idiota - během tohoto filmu mi to přitom bylo naznačováno průběžně. Film má přitom nápad, zajímavé prostředí, zajímavý vývoj, barevné filtry jsou sice v tomto žánru notně zprofanované, ale tady většinou fungují. Nevadila mi ani očividná inspirace Sedm (tuším, že jeden z nebožtíků se dokonce jmenoval John Doe). Takže toto všechno by mohlo Patologii hravě vyhoupnout na čtyřhvězdičkové hodnocení, ale bohužel ... Dojem kazí nejen někteří herci (v čele s Ventimigliem), které režisér povytahoval z bůhvijakých seriálů a na výsledku je to hodně vidět - bolestivé bylo hlavně sledovat pitvořícího se Bena. Na jeho obranu ale musím zmínit, že samotný scénář pravděpodobně nepředkládal kdovíjak propracované postavy, ale spíš až karikaturně groteskní bytosti. Ale zpět ke mně, k idiotovi - mám rád prostor pro vlastní úvahy, skládání dílků a trochu nejistoty. Schválně - podívejte se, jak snaživě scénárista vysvětluje, proč by první vražda nebyla až tak strašný zločin. Takže nakonec to dopadlo tak, že všichni tlačili na pilu - mělo to být morbidní - ale sexy, překvapivé - ale jednoduše pochopitelné, vizuálně šmrncovní - ale bez experimentů. A ještě tam bylo třeba narvat neprovařené tváře, které by ale měly nějakou hereckou zkušenost. No a výsledkem je taková trochu krvavější Nemocnice Chicago Hope. Na kraji města. (03.07.2008)

Dost nelogické a bez motivací, ale Taylor s Neveldinem mají obrovský talent na to, vytěžit z prostředí co možná nejvíc. Házení s mozky, podřezávání krků, štípání hrudních kostí... to jsou věci, které vážně nemám na stole každý den, a v kombinaci s charismatickým Milem to všechno překvapivě docela funguje. A Schoelermann se jako režisér nemá vůbec za co stydět. Je vidět, že si s praštěnou "crankovskou dvojkou" padnul do oka a trocha toho nekorektního násilí mu nedělá sebemenší problémy. Škoda, že Patologie míří na DVD, zatímco částečně spřízněné (a dnes již úplně vyčpělé) Saw i nadále straší v kinosálech. (18.07.2008)

Zdejší žánrové zařazení: Krimi: Možná, pokud se jako vyšetřování dá nazvat hloubání skupiny studentů nad mrtvolou, kterou jeden z nich zabil... Horor: Chtěla bych vidět jednu scénu, která to dokazuje... Thriller: Asi ano, ačkoli s s napštím se pracuje velmi neumně, a jakkoli mladí psychopati, milující mrtvolky, sex a crack, vypadají patřičně nebezpečně, nikdo z nich nevyčnívá z řady, nikdo se výrazněji neprojeví. Všichni si odehrají své a rychle domů. Sice mě potěšila účast Mila Ventemiglii a Lauren Lee Smith, ale jinak nic. Absentuje originalita, atmosféra a režisérský nápad. Velmi rutinní s pachutí anarchie... Možná tomu ještě někdy zkusím dát šanci... (03.10.2008)