O princi, který měl smůlu

Dost zásadní pohádka přímo sedící na českou povahu stěžovat si, litovat se, být líný a raději nic nedělat a nechat za sebe makat ostatní pomocí manipulace a citového vydírání. Princ mamánek a rozmazlenec byl na zabití, když to řeknu hodně slušně :D Pohádka mě začala bavit pořádně, až když se objevil trpaslík a s ním excelující Pepa Dvořák. Celkem příjemné obsazení. Petr Nárožný jako král bezkonkurenční. Za mě nejlepší představitel králů v českých pohádkách. Další pěkné výkony Jiřina Jirásková a Veronika Gajerová. (24.02.2020)

Legrační pohádková zápletka, kterou drží nad vodou základní motiv lásky služebné k princi, volba hereckých aktérů (Jirásková jako Bílá paní, Nárožný jako král, služebná Lidka - Gajerová, i princ Leopold - Šťastný). Zaujmou bratři Bruderovi, princovi rádci. Příjemný hudební doprovod Zdeňka Rytíře. Scénář: Zdena Brunclíková. Díky princově povzdechu: „Kdybych já měl trpaslíka, tak mi do rána vyroste.“ se ve druhé polovině objeví i Josef Dvořák, ale děj mi přišel už zbytečně natahovaný. Ale z lásky k palačinkám celkově dobrý průměr. (09.01.2010)

Unylá, zbytečně dlouhá a zcela nudná studiová pohádka o princi balíkovi, který si neustále stěžuje na své neštěstí, až se ho v osobě trpaslíka drží tak, že jej zcela pohltí. Naštěstí, jak už to v pohádkách bývá, zvítězí láska a zdravý rozum. Žádná z postav nepřiroste k srdci, Jan Šťastný je se svým princem neskutečně otravný a jindy Petr "Bavič" Nárožný je jen karikaturou vtipného krále. Ubohost. Hudba: Zdeněk Rytíř (03.01.2010)

Námět na dvaceti, maximálně třicetiminutovou pohádku, roztahaný nudně na hodinu. Veronice Gajerové to zde moc sluší, ale to je asi tak všechno. Písničky, zmatený děj, nekňuba princ, který zaslouží nakopnout, bílá paní... a když už není, o co hrát, objeví se trpaslík, ale mně to moc vtipné nepřišlo. Celé to vypadalo, jako by to paní Brunclíková psala zhulená nebo permanentně opilá, jak se tady skáče v žánrech, tématech a objevují se i dospělé kopance (třeba vztah královny a krále, to je spíš psychologický film). A nakonec ani ten Dvořák nedostal moc prostoru, aby pořádně rozjel svého zlého trpaslíka. Ale jinak jo, myšlenku beru, člověk by si neměl pořád stěžovat a i přes nezdary to stále zkoušet, a navíc by se měl rozhlédnout, z čeho může mít i radost, protože o to může lehce přijít. (06.06.2015)

Jako dítě jsem měl doma kazetu s pohádkovými písněmi. Jednou z nich byla ta z této pohádky od Pepíka Dvořáka. Teprve ve svých téměř dvaatřiceti letech konečně vím, odkud ta písnička původně byla. A právě Josef Dvořák společně s Petrem Nárožným jsou perly této pohádky. Pan Nárožný se od obvyklé pohádkové komediálnosti trochu držel zpátky. Přeci jen měl v roce osmdesát devět už několik pohádek za sebou a tak už se tvůrci asi báli, že si ho zaškatulkují jako krále šaška, jak to měl v předchozích pohádkách. Líbil se mi i Jan Šťastný, který nepřehrával, ale vytvořil mladého člověka současnosti. Jako bych viděl dnešní youtubery a vůbec mladé klučíky pochodující s telefony v ruce po ulicích. Veronika Gajerová je pak docela okouzlující. A královna, která bije krále a on skáče, jak ona píská? To se často nevidí. Navíc nelze neocenit hudbu na velmi vysoké úrovni. Po mnoha týdnech nedělních pohádek konečně jedna nadprůměrná. (23.02.2020)