Vicky Cristina Barcelona

Jen nenaplněná láska může být romantická. Při traileru jsem zvědavě očekával, u prvních recenzí, nečekaně připínajících snímku punc nejvtipnějšího filmu roku, překvapeně mrkal a u filmu ani nedýchal. A recenze proklínal. Tohle komedie není a z mého pohledu se k ní ani zdaleka neblíží. Ne snad, že by vtip chyběl úplně, ale na několika místech jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji podruhé - tentokrát v mnohem pozitivnější náladě napsaný - Match Point. Tohle Woodyho experimentování by (pokud možno nikdy) nemělo brát konce. Díky Španělsku je všechno důvěrně známé a přitom zářivě nové. Už když ke stolu přikráčí nekompromisní umělec Bardem, dá se tušit náznak přicházející partnerské symboliky, ale až když se fascinující komornost začne rozevírat, došlo mi, jak jedinečného díla se mi dostalo. Neviděl jsem totiž čistou romantiku, Woody už má své ultrašťastné konce nejspíš definitivně za sebou. A zároveň jsem neviděl ani náznak cynizmu, jenom potlačení snílkovství a nevyhnutelné získání jistého nadhledu. I díky tomu si Vicky nejvíce užijí takoví romantici, kteří už se spálili. Ti sladce doufající ať raději ještě pár let počkají po boku Hany a jejích sester. (31.12.2008)

V životě by mě nenapadlo, že mě Allen dostane do kolen. Jeho výlet do Evropy však zcela trefně zhmotňuje omamnost letní nevázanosti, navíc se šikovně zaplétá do osidel interesantně dramatického milostného čtyřúhelníku. Spousta věcí v tomhle filmu je pravdou do puntíku a nezáleží na tom, že to všechno hrají hvězdy, za které se v Hollywoodu solí horentní sumy na dřevo a máte je spojené spíše s výjevy na plakátech mnohem dražších filmů. Takhle melancholicky rozpoložen jsem naposled odcházel z Dobrého ročníku. S přihlédnutím k Allenově předchozí rukopisné "intelektuální neurotice", která mě nikterak nezasahuje, nemám důvod dávat nižší hodnocení. (04.11.2008)

Příjemné drama a opět jak je zvykem u Woodyho Allena výborné dialogy s dobrým vyprávěním. Vůbec jsem se nenudil a příběh mě rychle vtáhnul, už kvůli odvážným dialogům Javiera Bardéma a jsem rád, že se každou minutou příběh posunoval dále. Film, který vcelku rychle odsejpá a má kvalitní hudbu, já hodnotím 4 hvězdičky… (19.01.2009)

Spíš slabší 4****, momentálně jsem lehce zklamaný, uvidim, jestli si to časem nerozmyslim. A skutečně nechápu, jak může tomuhle filmu dát někdo 5 hvězd! Připadá mi, jako by Woody Allen byl taková Cristina: neví, co chce - ví jen, co nechce. Objevují se tu některé podle mě typické "allenoviny", snímek totiž příjemně ubíhá a občas překvapí nepředvídatelnými zvraty, celkově se v něm moc vtipně konverzuje, herečky jsou krásné a všichni dobře hrají, jenomže to (mi) nestačí. Je tu až moc postav, které nejsou dostatečně vykreslené a působí jako by byly jen do počtu. Snímek vlastně nepřináší ani náznak nějaké myšlenky, přijde mi to možná až příliš plytké a nedotažené. Netoužím po kompletně uzavřeném příběhu, ale mohly tu vyvodit nějaké závěry a trošku víc "skončit" :) PS: Taky mě napadlo, že komentář měl řikat sám Allen! (25.10.2008)

"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. (10.09.2016)