Víno roku

Odsýpalo to až děsivě pomalu... Hippie doba je dost v kontrastu s francouzským snobstvím... A stejně si dodneška frantíci myslí, že mají nejlepší víno... I když je pravda, že taky nesouhlasím s tím, že kalifornský by mělo být lepší... Proto jsou mi ve vinném ohledu bližší Bobule... Ale v ohledu filmu má asi oproti zmiňovaným Bottle Shock navrch... (27.05.2010)

Tenhle film to měl se mnou strašně snadný. Já totiž miluju farmařinu. A nemusí se jednat jen o vinice, ale mě by nadchly i záběry na ovocné sady nebo chmelnice, prostě cokoliv přírodního za hezkého počasí. I proto miluju jižní Moravu, která má trošku ráz i samotné Kalifornie. Víno roku je především oddechový film, který se snaží na nás přenést trochu té pozitivní nálady a atmosféry prosluněných vinic. A to se mu myslím povedlo. 75% (15.11.2011)

Ne tak prvoplánovitě kýčovité, jako Dobrý ročník, ale na druhou stranu podstatně méně zajímavější, než Bokovka. Velkým nedostatkem je předvídatelnost scénáře a co si budeme povídat, Rickman nudného soba taky nezahrál nejpřesvědčivěji, spíš to vypadalo na parodii. Jinak je to milý film, který nenudí a neurazí. (19.06.2009)

Kamera sprintuje nad malebnou krajinou zalitou sluncem, vinice nutí k procházce a k přiťuknutí sklenkou dobrého vína. Tady se bude koštovat.. Snímek nás zavádí ke zrodu znamenitého Chardonnay (z roku 1976 a především z Kalifornie), které při legendární soutěžní ochutnávce dle skutečných událostí zabodovalo až v daleké Francii a otevřelo cestu i jiným konkurenceschopným vinařským destinacím. O šíření kalifornských vzorků do Evropy (kde šmakovaly pouze ty francouzské) se toho času postaral jistý anglický znalec vín Steven Spurrier (výtečný Alan Rickman), který nám z buranských zaoceánských vinařů udělal slušné umělce, kterým se dosud zbytek vinařského světa spíše jen vysmíval. Celé to má příjemný vizuál, občas i milou atmosféru a šmrnc, i z drtivé většiny herců sálá slušná porce charismatu.. Jenže.. Některé vedlejší motivy působí zbytečně strojeně. Jsou nám předloženy dosti ploše, takže není divu, že ve výsledku fungují značně klišovitě. Například taková milostná zápletka nedoznívá tak, jak by asi měla/chtěla Kapku moc se tu brblá o životě a hodnotách, jakoby jinde na světě nevěděli, o čem vlastně jsou. A právě v těch nejvážnějších momentech je snímek bohužel nejslabší (a nejvíce se v něm přehrává). Jsem spíš pro lehce prosluněnou atmosféru, které sklenka dobrého moku náramně sluší. Uvolněný styl mi přes všechna pro i proti sedl, každopádně slušné *** jsou tak akorát.. (20.09.2009)

Začnu tím, jaký má tento film být. Má být o víně, má být přívětivý až těžce pohodový, má vyvolat chuť otevřít si lahev (nejlépe kalifornského) vína. Tak nějak si totiž představuji, že znělo zadání nějaké kalifornské vinařské asociace, na jejímž zasedání ke třicátému výročí evropského úspěchu někdo nadhodil, že trocha propagace by bodla. Oslovení tvůrci tedy sáhli po osvědčených receptech a jali se filmovat. Tak jako je Krajina střelců udělaná pro „koníčkáře“, Víno roku je pro vinaře. Prosluněné pohledy na vinice, povalování na jazyku, vyjmenovávání vůní... Oproti (ani já se tomu srovnání nevyhnu) Bokovce to gurmánství ale nevyzní tak přirozeně (holt Giamatti) a jinak průměrný Dobrý ročník zase nepůsobil tak prkenně. Víno roku je jednoduše moc vypočítavé, rozvleklé (co třeba ta degustace u Paříže s vyjmenováváním všech přítomných??), Rickmann ve své „snejpovské“ poloze přehrává, naznačené sociální motivy jsou uměle naroubované a celkově... No dobře, je to prostě must pro milovníky vína (ostatně i já si nakonec tu lahev otevřel, uznávám) a na tři hvězdy zaokrouhluji nahoru proto, že je film podle skutečné události. (12.08.2010)