Víno roku

Stejně jako ostatní filmy o víně - prostě pohodička....s příjemnou hudbou, sympatickým obsazením, hezkým vinařským prostředím, nenáročným příběhem a patřičně uspokojivým zakončením... Bohužel, bez přemíry vtipu a invence.. Dívá se na to dobře, i chuť Chardonnay vám lehce nasákne na patro, ale v porovnání s českými Bobulemi dám radši přednost filmové Jižní Moravě, která mě bavila přece jen o něco víc... (22.06.2009)

Kdyby se více věnovali vínu, jeho vzniku a lidem okolo z profesionálního hlediska, a méně do toho míchali prvoplánovou romantiku, udělali by lépe. Alan Rickman a Bill Pulman jsou skvělí jako vždy, ale zato mladí herci jsou nezajímaví, také asi díky scénáři, který jim nedal moc zajímvých scén.Ffilm má své skvělé momenty, ale více těch nudných, okoukaných..po prvním pokoukání jen za 3***. Na podruhé úplně jiný zážitek, ono koukat se na film ve skupince a pak sama je přeci rozdíl. Ten film má v sobě poetiku, stejně jako každé víno. Myslím, že jsem se svezla na vlně a neutopila se pro tentokrát.... "Wine is sunlight held together by water" - krásné....dneska mi to sedlo daleko víc a ty okoukané scény najednou měly i další význam...stačí být naladěn na vinné vlně....4* (23.02.2009)

Od dob Bokovky rozhodně nejlepší film o víně. Krásné prostředí Napa Valley a příběh, který navždy srazil sebejistým Francouzům hřebínek. Výborný Alan Rickman si mě dostal kvůli své neřehlédnutelné jiskře v očích, která značila, že právě ochutnal něco znamenitého. Je mi jasné, že tento film bude většina lidi považovat za zbytečnost a kýč, protože nevidí, co ve se za přípravou vína skrývá. Pro mě to však byla krásná ukázka tak trochu jiného umění, protože polovina rodiny vinohrady vlastní a vidím, co je to láska k vínu. Jako každá jiná láska i takhle má svá úskalí a není jednoduchá. Přesně jak říkal Galileo Galilei - Wine is sunlight held together by water... (02.02.2009)

Ach jo. Co to mělo být? Pěkná hudba, hezké obrázky, ale film dohromady nestojí za nic. Není to ani komedie, ani drama, spíš takový pokus o něco odlehčujícího; jenomže aby tohle mohlo fungovat, nesměly by se všechny postavy chovat jako idioti, příběh by musel být oproštěn o trapné scény a patetické kecy a záběry (tzn. zkrátit asi o polovinu) a hlavně veškerý děj by se nesměl opírat o klasicky debilní konflikt mezi 'zabedněným' otcem, 'sexy hippie' synem a nějakou ženou a dalším mužem a zase synem a bla bla blaa. Zkrátka film, ve kterém mi leze na nervy i Alan Rickman, nemůže být dobrým filmem. (31.01.2009)

Začnu tím, jaký má tento film být. Má být o víně, má být přívětivý až těžce pohodový, má vyvolat chuť otevřít si lahev (nejlépe kalifornského) vína. Tak nějak si totiž představuji, že znělo zadání nějaké kalifornské vinařské asociace, na jejímž zasedání ke třicátému výročí evropského úspěchu někdo nadhodil, že trocha propagace by bodla. Oslovení tvůrci tedy sáhli po osvědčených receptech a jali se filmovat. Tak jako je Krajina střelců udělaná pro „koníčkáře“, Víno roku je pro vinaře. Prosluněné pohledy na vinice, povalování na jazyku, vyjmenovávání vůní... Oproti (ani já se tomu srovnání nevyhnu) Bokovce to gurmánství ale nevyzní tak přirozeně (holt Giamatti) a jinak průměrný Dobrý ročník zase nepůsobil tak prkenně. Víno roku je jednoduše moc vypočítavé, rozvleklé (co třeba ta degustace u Paříže s vyjmenováváním všech přítomných??), Rickmann ve své „snejpovské“ poloze přehrává, naznačené sociální motivy jsou uměle naroubované a celkově... No dobře, je to prostě must pro milovníky vína (ostatně i já si nakonec tu lahev otevřel, uznávám) a na tři hvězdy zaokrouhluji nahoru proto, že je film podle skutečné události. (12.08.2010)