Kitaro

Literární fantasy nemusím, filmovou jsem ještě dával, ale zlomilo se to nějak po roce 2000. Takže tu filmovou asi jen v mně příjemném japonském ujetém a lehce bizarním stylu. Tohle mě prostě baví. Je to nápadité, humorné, očividně se to nebere moc vážně a některé postavičky (prdící Krysák, Kočka a chodící oko) jsou prostě super. Připadal jsem si, jako když jsem coby dítě školou povinné ujížděl na Opičím králi. (19.01.2023)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)

Co si o tom mám myslet... Nejhorší na Kitaru je to, že je hrozně... ulítlý a splašený. A nejlepší je - že je hrozně ulítlý a splašený. Co je jednou klad je za chvíli zápor, a co se mi před pěti minutami zdálo z cesty je za chvíli k popukání. Jako hodnocení beru lepší střed, protože. Protože nevím :) (04.11.2007)

Uguu, konečně pořádně zběsilá, ujetá, roztomilá a maximálně infantilní pohádka. Od liščího čumáčku až po ocásek napěchovaná příjemným humorem, dobrou akcí a spoustou úžasných příšerek (namátkou Tatínek Oko, Kočička, Létající bavlna a mnohé další). Speciální cenu získává konečné řešení pozemské liščí otázky. Kde jsou další takové filmy, já chci ještě! (24.11.2008)

Ano mohlo by se zdát, že tato pohádka patří do kategorie pro děti do 12 let. Ale má šanci potěšit i starší diváky vizuální stránka je úchvatná, občas výtvarné cítění a různé postavy připomenou věci jako Noční Hlídka, liščí agenti s image alá Matrix, postavy jako Písková čarodějnice, taťka oko, Neko musume a hlavně Kitaro odkazují do hájemství Tima Burtona a Guillerma Del Tora. Zejména scéna a celé prostředí má k tomu blízko. Mix pohádkového a moderního světa, dynamické souboje, je to někdy velmi ulítlá a zběsilá jízda, ale budete se bavit. OST je také povedený a závěrečný tanec je třešničkou na dortu. Příběh je jednoduchý všichni hledají zlý kámen, který má malý kluk Kenta, ten to tají před sestrou Mikou a Kitaro mu chce dát šanci předat kámen, aby si zachoval tvář. Mao Inoue (Mika, do které se zakouká Kitaro) tu má docela velkou roli, ale naprosto ji zastiňuje Rena Tanaka hrající kočku, neboť je ve své roli a kostýmu naprosto skvělá, skutečná kočka! Romantická část je zde velmi lehce, decentně zpracováná, určitě neurazí. (15.04.2009)