Dvanáct

Být po mém, je o hlavu kratší. Ovšem nikoli Čečenec v péřové bundě, nýbrž film samotný. Vzal bych nůžky a zastřihnul mu fazónku, protože ne o všech historkách porotců si myslím, že by se bez nich nedalo obejít. Jinak je to ale jeden z mála ruských filmů, který na mě nepůsobil jako žigulík zaparkovaný mezi meďoury. (06.09.2012)

Tak teda nevím jestli jsem viděl stejnej film jako ostatní, ale já viděl utahanou a rozvleklou nudnou Rusáckou kdákárnu která si bere kostru z Americké verze a dotvořuje si ji po svým tak, že přidá hodinu nesmyslných kydů o ničem. Otravný uřvaný postavy pak pronáší nesmyslný monology snaží se asi rádoby hrozně moralizovat a mění názor jak nesvéprávní chovanci ústavu pro dementní děti. Případem a fakty se zabývají minimálně nikdo tu není schopný nic vyargumentovat. První nerozhodnej porotce vlastně ani neví proč hlasuje nevinen a ostatní mění názory sami od sebe, nepodloženě, vyumělkovaně, nelogicky. Ve spojení se smrtící stopáží se z toho tak stává záležitost k nepřežití. Pokud si nechcete kazit dojem z původního filmu, tak se tomuhle raději vyhněte.40% (17.01.2016)

Zejména se mi líbí jedna ve filmu použitá metafora (která je vlastně shrnujícím poselstvím celého díla): Školní tělocvičnou, kde dvanáct porotců zasedá, vede kvůli někdejší chybě v centrálním plánu už čtyřicet let kanalizační potrubí - na což v průběhu snímku kriticky upozorní hned několik hrdinů. Na konci však porotce, kterého hraje Michalov, odhalí jejich pokrytectví: Všichni potrubí (tento symbol nepravosti ve věcech veřejných) odsuzují a dělají si z něj srandu - nikdo z nich však není ochoten osobně se angažovat při jeho odstranění, "a tak není pochyb, že tu tahle trubka bude ještě alespoň dalších čtyřicet let". A právě tato ústřední myšlenka zásadně liší novou ruskou verzi 12 rozhněvaných mužů od té původní americké: Henry Fonda ve starém filmu prosazoval dodržování zákonnosti. Postava Nikity Michalkova jde dál, když říká: Legalita není ničím, pokud se dodržování zákonů stalo formalitou nebo pokud jsou tyto zákony nedostatečné. Legalita není ničím bez osobní angažovanosti. "Nad zákonem někdy stojí milosrdenství," doplňuje hlavní úvahu citát v závěru. - Co mi v tomto pozoruhodném filmu naopak poněkud vadí jsou některé přehnaně (jaksi na efekt) vyhrocené dramatické situace a možná také poněkud scénáristicky nepromyšlený způsob, kterým porotci dospějí k závěrečnému resumé (nejednou někteří z porotců tahají jakoby mimochodem z rukávu zásadní informace k projednávanému případu, ke kterým by se jen těžko mohli ve skutečnosti dostat - scénáristé tedy občas spějí k pointě skrze princip deus ex machina). (13.07.2008)

Moje první setkání s Nikitou Michalkovem bylo velice působivé. Film šel v pozdních hodinách, ale natolik mě zaujal, že jsem obětovla spánek. Leč únava mne přemohla a já se vzbudila těsně před koncem. Nechtěla jsem si kazit dojem z filmu, hned druhý den jsem se napřed podívala na celý film znovu od začátku a hned po něm na Dvanáct rozhněvaných mužů. Nedalo mi to a pustila jsem si Dvanáct znovu ... Nefandím remake, ale Michalkov mě dostal. Jeho snímek byl barvitější a dotaženější, dokázal původní nosné téma velice nenuceým způsobem prizpůsobit místním poměrům. Překvapilo mě, jak přesně se přitom držel předlohy, ale zase ne otrocky. Kde to dávalo smysl, neváhal vytvořit vlastní konec s krásným použitím symboliky. Kdybych měla vybírat, což dělám v takovém případě velice nerada, vybrala bych si Dvanáct před starším originálem. Pro mě osobně neskutečně silný zážitek. (Netuším, kam se mi poděl původní komentář z 7. 9. 2015 , vím, že jsem ho psala.) (20.08.2016)

Ne každý remejk musí být zákonitě špatný. Nikita Michalkov si zkusil udělat 50 let starý legendární film 12 rozhněvaných mužů na ruský způsob a je nutno říci, že se vší ctí. Z původního Lumetova snímku sice čerpá téměř dokonale, nicménně jeden rozdíl tu je. A tím je postava, kterou hraje režírující Michalkov. Tato postava je totiž v této verzi klíčem. Michalkov to je, který celou dobu sedí, nic neříká, až na konci přijde s odlišnou (šokující) verzí. Příznačně je i režisérem oněch dvanácti "rozhněvaných" mužů. Nešvary ruské společnosti tak můžeme spatřit i v tomto brilantně okopírovaném originálu. Skvělá režie, skvělé herecké výkony. Nemám co bych dodal. (10.05.2009)