Mučedníci

V třicáté minutě se divím, co na téhle obyčejné historce všichni mají. V šedesáté minutě začnu obdivovat masky a nepředvídatelný scénář. V sedmdesáté minutě ve mně začne hlodat. V devadesáté minutě sedím jako zasažená bleskem. Půl hodinu po skončení deprimovaně čumím do zdi. Hodinu po skončení se vzdávám, přiznávám, že něco takového jsem ještě v životě neviděla a jdu si to pustit znovu. Brilantní kus filmařiny. (06.03.2009)

Horor, jehož síla je nejen v atmosféře, ale i v nevědomí, co přijde v dalším okamžiku. Nejdříve přichází drsný příchod na scénu působící naléhavě. Pak divák jen čeká, co má jako přijít dál, protože netuší, jak by tohle šlo natáhnout na 97 minut, ale vzápětí je překvapen a možná i ohromen (pro někoho laciností, pro druhé jednoduchostí) zlomu nastavujícího další směr filmu. Už z plakátu to vypadá na trochu krvavý hororový masakr s dvěma spoře oblečenými dívkami, což hodně klame. Výsledek je totiž úplně jiný a jak je vidět i z hodnocení, nepadne každému. Především druhá půlka, v které se prakticky nehneme z jedné místnosti může být pro někoho hororová pro druhé nudná a zbytečná. Já však hodnotím film jednoduše z faktu, že je skvěle natočený a mě silně zaujal na celých 97 minut. Krom toho hledat ve všem logiku a "svou" pointu je špatný postup v natolik nelogickém světě jako je ten náš:). (04.04.2009)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Tak zkuste namítnout, že teorie MARTYRŮ je náboženský výmysl..... Milovníci utrpení, TOHLE JE FILM PRO VÁS! Trpící děti, zabíjení, zohavená příšera (že by Japonci záviděli), trpící ženy, občas brutální přehlídka nechutných věcí. A nakonec? DOKÁZALI TO! Co? Vy snad víte, co bude po smrti? A teď marně přemýšlím, co že si z toho filmu mám odnést já…. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) V neděli se chystám rozšlehat brokovnicí celou rodinu (cizí). 2.) Děti nevychovávám, ale týrám. 3.) Ještě nevím, že kladivo (když je nouze) může zastoupit brokovnici. 4.) Rád sleduji, jak si lidi týraj tělo (nemyslím v posilovně!). 5.) Ženský místo hlazení raději mlátím. 6.) Zajímám se o MARTYROLOGII. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.11.2010)

Vrcholně nepříjemný zážitek. Musel jsem dělat pauzy a rozdýchávat to. Takový nápor však musím náležitě ocenit, navíc se mi líbila snaha o morálně-kulturní podtext, i když si nejsem tak uplně jistý, zda se záměr zdařil. Pochvalu zasouží krásné hlavní hrdinky... HUDBA: Alex Cortés, Willie Cortés - chvílema to znělo jako slušný post-rock. Líbilo. (09.04.2009)