Orphan

Jistě by bylo hezké si představit, že scénárista má mimořádný vhled do problematiky adopcí či vyniká mimořádnou empatií. Já osobně jsem přesvědčen, že se objednal na konzultaci k psychologovi přes adopce a vykydal každou jeho poznámku do scénáře. Možná ale i přečetl nějaký ten článek. Že mu chybí empatie dokazuje absurdním chováním postav, které směřuje jen a pouze k tomu, aby se mohlo stupňovat násilí, nanášet otázky na postavu Esther a pak na ty otázky dávat děsivé odpovědi. Rodiče, kteří mají být dva mimořádně inteligentní lidé, nejsou schopni si dát dohromady dvě a dvě. SPOILERY. Neptají se po motivu první vraždy, nespojují si události do celku, neprovedou jediné rozumné opatření, nezajímá je, že někde venku běhá brutální vrah, který třebas ani není Esther. Děti dokonale umí zahrát pohodové, milující sourozenečky, Esther dokonale skrývá svou krutou povahu, aby jí dala průchod v pro ni nevhodných okamžicích. Její minulost je nekonzistentní. Esther přes podezření nikdo nehlídá. Nikdo se nesnaží účinně omezit její pohyb. Nikdo před ní neutíká. Kdepak, všechno musí směřovat k povinné závěrečné konfrontaci. Bydlení v jakémsi zapadáku na vršku je další nezbytnost. Uf, ušetřte mě. Silná *. (15.12.2009)

Mistrovské dílo na poli dětského () hororu/thrilleru. Film, který se pozvolna rozjíždí, krásně graduje, navenek vypadá uhlazeně, ale ve skutečnosti je opravdu drsný, a který mě nakonec totálně rozbil. Začíná to introvertní malou exotkou, pokračuje vypočítavou manipulátorkou a končí pořádnou noční můrou. Výborná Isabelle Fuhrman, výtečná Vera Farmiga, maximální překvapení. (11.10.2009)

Já, klasická nehororka jsem podlehla výzvě a dala jsem Orphan, která mně byla navržena s vědomím, že moc nevydržím. Ale já jsem tu zlatou a hodňoučkou dívenku Esther sledovala až do konce i když se přiznávám, že pár momentů jsem viděla se zavřenýma očima, brrr, fuj. Isabelle to ztracené kotě zahrála excelentně i když bych asi po pár situacích začala větřit jako její adoptivní matka, že tu něco nehraje a nedala na flegmatického, laxního taťku, kterému to došlo skoro až na konci. Výborný film, tohle ještě zvládám, dál už bych asi nešla. (04.01.2016)

Nejedná se ani tak o napínavý jako spíše emotivní film. Na divákových emocích má velkou zásluhu herecký výkon Isabelle Fuhrman a především chování otce, přece když svou ženskou miluju, tak jí v těhle věcech alespoň trošku věřím, to ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud jde o děti, mají ženský mnohem lepší instinkt, to ví úplně každej čili fotříno tady byl myšlenkově někde na úrovni přišláplý žížaly. (31.01.2011)

Po dlhej dobe naozaj veľmi dobrý psychothriller. Zo začiatku som sa obával klasickej klišéovitej schémy, ktorú načrtli tri krátke vety v obsahu, ktorý som si prečítal pred premietaním. Avšak už po pár scénach ma režisér a scenáristi upokojili, že žiadna vlna klišé ma počas filmu nezaleje. A ak by im predsa len nejakých pár kvapiek pretieklo pomedzi prsty, tak kvalitní herci, skvelá atmosféra a veľmi citlivo zakomponovaná, mrazivá hudba tento nedostatok nenápadne prekryjú. Niektoré scény totiž naozaj kopírujú bežné horrorové štandardy, ale vždy sa nájde nejaký element, vďaka ktorému som si tento fakt počas sledovania neuvedomoval. Práca s kamerou je dokonalá, opomenúť nesmiem trefné cameo Karla Rodena. Veľmi sa mi páčilo preklenutie z obávaného úvodu (zoznámenie s rodinou, náznak tragickej minulosti, adopcia) do podstaty samotného deja a gradovania psycho atmosféry; a rovnako vyzdvihujem záverečných pár minút, kedy sa k už tak dosť vyostrenému psychoterroru pridáva ešte skvelo zvládnutá horrorová pasáž, ktorá len umocnila môj dojem z filmu. 85%. (05.10.2009)