Kdopak by se vlka bál

Tak trochu z donucení jsem se na tento film díval a rád bývám překvapen. Žel to se nekonalo. Šroubované dialogy, děsná kamera a nepřesvědčivé herecké výkony - to vše postaveno výhradně na působení na emocinální stránku každého z nás. Chuděrka holčička je nucena procházet světem dospělých se všemi jeho lapáliemi, únik do světa fantazie, nepochopení - to je jistě smutné, nicméně jako obsah filmu je to slabé. Obávám se, že seriál "Mašinka Tomáš" mi však dal více... (01.01.2010)

Od té doby, co jsem viděl před lety jistý rádoby napínavý český kriminální film s Jiřím Bartoškou, který tam hrál obyčejného dělníka, který si při odchodu z práce oblékal to, v čem chodil doma nejraději, tedy slušivý oblek s bílou košilí a kravatou, se snažím vyhýbat domácí tvorbě, jak to jen jde (samozřejmě to neplatí v případě J. Menzela) .. tedy na velkém plátně v kině, myslím si, že se některé „filmové“ věcí v televizi dají vcelku skousnout, ale jen v televizi (!) .. jak tak jdou léta, století, občas se tam na něco ze zvědavosti podívám (masochista) a to mi téměř vždy potvrdí, že dělám dlouhodobě jen a jen dobře … tohle bylo a je i po druhém shlédnutí pro mě velmi příjemné překvapení / pohlazení (v televizi) – dospělým s citem a srdcem přístupným pro svérázný dětský svět a kapkou té nutné životní zkušeností o složitosti manželských vztahů to dá určitě víc než těm malým dětem (divákům), pro které to ale samozřejmě není vůbec nic zlého, nebo nějak náročného k pochopení, i když samozřejmě jen těch dětských záležitostí, pro dospělé je tu toho k zamyšlení přece jen mnohem více .. já uznávám, když někdo opravdu umí a něco se mu povede: je zcela zřejmé, že paní režisérka umí – tohle se jí moc povedlo, jestli má sama v osobním životě nějaké děti, tak jim závidím jejich maminku … (13.02.2012)

Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme. (12.01.2009)

Co všechno dokážou napáchat spory dvou dospělých lidí na duši malého dítěte ... Nejdřív jsem nedávala moc pozor na to co zrovna hrají v televizi, ale příběh si mě připoutal svým zajímavým způsobem režie k sobě. Sledovala jsem s napětím co se odehrává v mysli šestiletého děvčátka a jak se dívá na svět kolem sebe. Největší dar, který můžeme svým dětem dát je táta a máma spolu a klidný domov ... (05.07.2013)

Klidně tomuto "jinému" českému filmu přilepším, i když asi 4* by byly odpovídající. Ale ty odposlouchané hlášky předškolních dětí mě naprosto "dostaly". To by prostě dospělý nevymyslel. Za inspirativní sondu do jedné dětské dušičky díky, spoustě rodičů by to mohlo alespoň napovědět, když ne bouchnout do hlavy... (24.10.2009)