Kdopak by se vlka bál

Problémem tohohle filmu je, že vám řekne, na koho se máte koukat jako na toho špatnýho a koho brát jako správňáka. Mluvím sice hlavně o tom letištním konci, ale vztahuje se to už trochu ke klišé zvanému šťouravá tchyně a hlavně pak prospěchářský požitkář. Je nutno nechat, že typologie postav se krásně překrývá s typologií herců, a tak "ulicový lempl" Martin Hofman hraje největšího bastarda, jakého Ruzyně kdy viděla. A naopak Matonoha č.2 - Pavel Řezníček je tu od toho, abyste mu drželi palce. Vždyť se bije za svou nevlastní. Celkové hodnocení dost zachránil konec. Tu dětskou virtuální grafiku byl tolik neprotežoval, prolínačky s paralelním světem Karkulky lze chápat jako pokus tvůrců o umění a poněkud hloupoučké přiblížení dětského světa fantazií a kouzel. (20.09.2009)

Začátek tohoto českého filmu mě moc nebral a říkal jsem si, nakolikrát ho budu dokoukávat. Ale nakonec z toho bylo jedno koukání v kuse na celkem příjemný a pohodový český filmeček, který má dobré obsazení a to jak v dětských tak i dospělých rolích. Z poslední doby učitě jeden z těch podařenějších kousků, ke kterému se dá ještě jednou vrátit. (19.10.2009)

Spíš "Kdopak by se na tohle mohl koukat až do konce?!", pomyslel jsem si po prvních minutách... ale ono to nakonec nebylo zas tak hrozný. Dětští protagonisté mnohdy překonávali ty dospělé, což je trochu k pláči, nicméně sumárně jde o relativně příjemný film s mnohými originálními prvky. Být tak dítě nebo mamina na mateřský s koňskou dávkou estrogenů, hodnotím asi i výše, ale zas TAK dobrý to, ruku na srdce, nebylo... jedno shlédnutí neuškodí. A růžová mimozemšťanka Čvančarová byla velmi přijemným pokoukáním v každé své scéně... 60% (30.09.2009)

O dnes tolik rozšířeném traumatu nevěry a rozvodu očima šestileté holčičky. Podle mého názoru průměrný český film, jemuž by možná prospěla zkratka, vešlo by se vše hlavní do 60 minut. Ženské autorství, citlivost a vnímavost k tématu jsou tu naprosto zřejmé. Kladem filmu je, že končí dobře, že ukazuje správné východisko (které ovšem v českých poměrech vždy stojí na pohyblivém písku). (01.01.2010)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)