Bestie musí zemřít

Před dvěma lety zapůsobilo Argentovo dokončení čarodějnické trilogie jako zjevení z jiného světa (a z jiné doby), to samé se dá říci i o jeho novince. Atmosférický závan z dob Profondo Rosso, Opery, Tenebre a jiných, tentokrát bez výraznějšího vizuálu. Což mi ale jako zápor nepřijde, protože čím méně Argento blbne s formou, tím lépe vede herce. Nehledě na to, že typické hraní si s barvami lze hojně zpozorovat i tentokrát. Viz červená a žlutá skoro v každé scéně. Giallo má obstojný děj, dobré herce, vynikající (a nesamoúčelné) gore a velmi povedený závěr, u něhož zamrzí snad jen to, že se jej nepovedlo dovést do konce. Dělám, že jsem neviděl poslední scénu :-) 7/10 (26.08.2009)

„Nič viac neurobíte?“ – „Dám si drink.“ Našiel ju? Nenašiel ju? Keby film skončil pred „parkoviskom“, bola by odpoveď na túto strašidelnú (veď uvidíte) otázku jasná a dodala by inak zle napísanému scenáru (ktorý má nemalé problémy s logikou) desivú hĺbku hrôzostrašnosti sveta, v ktorom veci nie vždy končia dobre. Ale takto... bolo to čudné. A inak? Je prekvapivé, že 69-ročný Argento (SUSPIRIA, PHENOMENA, DVE DIABOLSKÉ OČI) nakrútil lepšie giallo, ale 61-ročný (fádny VRAH PRICHÁDZA V NOCI). Osobne som na taliansku hororovú kinematografiu napriek jej renomé nikdy nebol (dvojnásobne na giallo), ale toto ma pomerne bavilo (vďaka rozumnej dĺžke, záveru a Brodymu). (28.05.2011)

Nic uzasnyho, ale to jsem ostatne od Argenta cekal. Zaroven ale ani nic hroznyho, takze mi to prijde lehce podhodnoceny. Celej pribeh je jednoduchej, ale dostatecnej, nicmene jako krimi to je fakt prilis jednoduchy a jako horor zase malo srasidelny, brutalni, atd. Proste takovej mix, takze to vlastne odpovida nazvu. Ne tomu ceskymu stupidnimu. Jinak herci jsou v pohode, mozna skoro az moc dobry obsazeni pro tenhle druh filmu, vrah je radne vysinutej, i kdyz misty uz je to lehce prehnany a sislajici hovado, ktery si honi u fotek mrtvol, cuca dudlik a ma drzku, jak kdyz ho prejel bagr proste nepusobi dvakrat seriozne. Co se tyce nejakejch brutalnich momentu, vetsinou kamera uhyba a kdyz uz neco ukaze, tak to vinou ne moc dobrejch triku moc nezapusobi. Ale jako proste mi to neprislo nejak hrozny, misty se da mluvit i o napeti a tech 90 minut to spolehlive zabavi. (29.11.2010)

Velice "sterilní" Argentův počin, který mne tak nějak spíš zaskočil ... Vlastně ani nevím, jak ho mám brát. Jeho rukopis je znát, zejména si neodpustil klasickou hru s červenou barvou apod. Jinak ale jako by pobral prvky staré oldschoolové horrorové školy a převedl je do dnešní doby, dnešní technikou a to se mu příliš nepovedlo ... Vraha známe od začátku, neustálé záběry na "mučírničku" a oběti nám navozují očekávání pro dnešek tolik typických "torture exploiterů", ale ono se toho ani moc neděje ... Jedinné napětí vychází z hledání jedné oběti, která je možná někde na živu ... Při tomto jsem si vzpomněl na dějově podobný, ale o několik levelů lepší excelentní korejský thriller The Chaser (2008) ... Finále mne docela zaskočilo, zejména když naběhly titulky ... Pak jsem se nad filmem znovu zamyslel a uvědomil si, že Argento chtěl filmem něco vypovědět a že ta myšlenka je možná neuvěřitelně hluboká a geniální ... tedy vztah osobností "vrah vs detektiv" ... Jestli to tak Argento opravdu myslel ale asi nezjitím, pokud ano, díky závěru filmu by to bylo na plný počet ... Ale to, co jsem viděl na obrazovce byl jen prostý thriller/kriminálka s trochou krve, nic víc ... (09.11.2009)

Starého Argenta novým kouskům nenaučíš, ale bohužel Mistr už nadává ani ty kousky staré. Nanápaditý scénář, divné obsazení (špatný padouch, pořád docela pěkná Seigner - hrát se ale ještě stále nenaučila - a dobrý Brody). Závěr k smíchu nebo pláči, podle založení diváka. Dívat se na to pořád ještě dalo, ale od filmu s takovým názvem a od takového režiséra jsem prostě čekal mnohem víc. (27.09.2009)

Poctivý giallo, ale bohužel nic víc, Argentův rukopis se jaksi zcela vytrácí, takže tu člověk neuvidí žádný jeho typický prvky jako first person kamera, výraznej hudební motiv nebo výrazná vizuální stránka, všechno se to odehrává v rovině, která téměř ničim nenasvědčuje, že je to právě od mistra těchhle hororů, přijde mi jakoby se Argento snažil připodobnit dnešní době a rezignuje na to, co ho vždycky zdobilo. Nicméně musí se nechat, že gore scény tu jsou kvalitní, i když často zbytečně zcenzurovaný a že herci jsou dobrý, stejnětak i příběh, neni sice nějak extra kvalitní, ale v rámci žánru giallo má co říct (18.10.2009)

Názvem Giallo se Argento nesnažil evokovat oslavu, shrnutí či restrukturalizaci stejnojmenného subžánru. Naopak, jakoby se jej snažil definovat skrze nepůvodní, neosobitou a unylou řadovku bez tvůrčího rukopisu, citu pro vyprávění a řádně vyšperkovaných propriet (slabé, často zakrývané gore, směšný záporák, dotěrná kráska v nouzi). Banálně prosté vyšetřování a tím zpomalený tok informací byly skvělou záminkou jít v charakterech do hloubky, ústředním únosem nastavený deadline (užší svázání filmového času s reálným) mohlo pro změnu znamenat včasné nakopnutí, spád a rostoucí adrenalin. A nestalo se, v hlavě utkví jen snaživý Brody a závěrečná myšlenka. (05.01.2010)

Žádné výrazné překvapení, ať už v pozitivní či negativním slova smyslu. Argento odvedl dobrou práci, ale jistě to mohlo být i lepší. Příběh divný, záporák ještě divnější, závěr vyšuměl taknějak do prázdna. Hudba potěšila a ke snímku se docela hodila, i když originalitou zrovna nekypěla. Vizuálně lepší průměr, od teď se mi pokaždé vybaví Giallo jako žlotočervěná zpomínka. Lepší tři. (09.02.2010)

Priznám sa že Argentove filmy moc napozerané nemám, no ak je jeho staršia tvorba ešte lepšia než toto, tak to musím rýchlo napraviť. (31.12.2009)

Argento se vrací o šest let méně senilní než Herz, což evidentně nestačí. Co hůř, nestačilo by to ani na čtyřicetiminutový díl televizního seriálu. Problém není jen v debilním scénáři, ale i v Argentově televizí smrdící režii, kterou předvedl už v Terza madre. A ten Rambo záporák je taky z říše snů... defitivní tečka za giallo žánrem a důkaz, že sedmdesátá léta jsou pryč stejně nenávratně, jako Argentův talent. A navíc to není giallo, ale thriller. (20.02.2010)

Žlutá je barva života i smrti. Přímočará jednoduchost vystřídala tradiční propracovanou hru s detaily. Je to jako neotřelé osvěžení pro mizející giallo, které už bylo nutno znovu vzkřísit a oživit. A kdo jiný je této pocty hoden, než sám „král gialla“ Dario Argento. Postrádám zde ovšem tu nezaměnitelnou atmosféru, kterou jsem si pro sebe nazvala „pečeť věků“ a zažívám ji pouze u italských hororů. Tento pocit lze jen obtížně vyjádřit a ještě obtížněji pochopit, kdo nemá vztah k italské kultuře a historii, ten nemůže nikdy zcela porozumět. 70 % (13.10.2010)

He is Yellow. Civilnější giallo, které s sebou nepřekvapivě nese zápory La Terza Madre - absence snovosti a výraznějšího experimentování s formální stránkou - vyjma flashbacků - (Fasano bohužel nedosahuje Tovoliho či Albaniho kvalit), nicméně Argento si s bravurou sobě vlastní vystačí s málem, co má k dispozici. Na poli devadesáti minut rozehrává temnou atmosférickou podívanou zahalenou oblaky dýmu - znamenitý Adrien Brody coby detektiv pronásledovaný vlastní minulostí kouří jednu cigaretu za druhou -, která spolehlivě předčí Argentovi předcházejí filmy za poslední dekádu a potěší fantastickým vyústěním. V jednoduchosti je krása. Moderní giallo, jak se sluší a patří. (22.08.2009)

Je smutné keď fanúšikmi ospevovaný tvorca nazve tak reprezentatívne svoj film, so scenárom tak slabým, že by sa, nebiť zopár krvavých scén, bez problémov stratil ako jedna bezvýznamná časť detektívneho TV seriálu nemeckej produkcie, často krát disponujúcim záživnejším prevedením. Tvorca sa nepredviedol ani scenárom ani réžiou, rovnako ako sa nepredviedli herci, pretože nemajú čo hrať a ich postavy sú ukážkovo ploché. (11.02.2010)

Argento má na svém kontě mnohonásobně lepší filmy (Suspiria, Inferno, Phenomena, Tenebre, Tmavě červená...), přesto jsem byl spokojen. V Armádě démonů popadl dech, Giallo je sice o poznání slabší, i tak se ale jedná o více než průměrnou kriminálku. Masový vrah, který je možná brzy odmaskován, což ale je nutné pro další směřování příběhu, se zaměřuje na krásné dívky - cizinky, které nebude nikdo postrádat. U poslední však udělá chybu. Trochu jsem postrádal černé kožené rukavice, nechyběla však injekční stříkačka a chladné zbraně. Argentova oblíbená červená se objevila ve filmu v mnoha podobách - červené koberce, podlaha, sedadla, balkony, východ z diskotéky, růže (+žluté), sloupy, župan a ...krev. Vraždy i mučení jsou poměrně naturalistické, což není u Argenta překvapivé. V určitých momentech jsem si vzpomněl na Děs v opeře. Velmi dobrou hudbu (občas připomněla H.Pottera, jindy zvučela temnějšími tóny) složil Marco Werba. Z celkových 3,5 hvězd volím 4. (19.03.2012)

Tak tohle nemohl ani ten Brody zachránit. Dalo by se to spíš brát jako reklama na cigarety. (02.01.2010)

Argento už nie to čo býval. Jeho posledný film La terza madre (2007) bol ešte ako tak solídny, ale Giallo nesúci taký odvážny názov je už len odvar z toho čo nám predvádzal v 70-80 rokoch. Jeho réžia je nudná(no nie nezaujímavá) a scenár je ako sto krát prepierané tričko. Takýto film mohol diváka zaujať pred 30 rokmi, ale teraz je veľmi úsmevný (hlavne kvôli spomínanej réžií) a verím, že ani skalných fanúšikov Argenta toto nemôže potešiť. Takéto veci časom zošedia, tak ako veľa krát prané tričko... no ale čo už keď sa nápady minuli, všakže? Tak ako Romero točí stále to isté dokola aj starý Dario sa skúsil vrátiť ku koreňom. Raimimu to vyšlo, žiaľ tento kúsok sa nevydaril. Celkovo to na mňa pôsobilo ako nejakýá dvojdielna časť Komisára Rexa. Sklamaný nie som, pretože som nič neočakával a tak v celku svieže hodnotenie 5/10 si už len Brody (ktorý ťahal celý film) zaslúži. (31.12.2009)

Hodne slabé, zastaralé, neoriginálne. Na Argenta nie som zrovna odborník, hádam ale, že toto mala byť pocta giallu, v nejakom novšom, modernom kabáte. Nepodarilo sa. Dve a pol hviezdy za gore a poslednú scénu, ktorú ale bohužiaľ nasledovala ďalšia a tá to komplet pokazila. Emmanuelle Seigner navyše nejak stratila schopnosť herectva. To bude tým, že sa tu s Brodym zahadzujú (26.01.2014)

Průměrné giallo s pár dobrýma vraždama, výborným Adrienem Brodym a hodně nedotaženým koncem... (13.01.2010)

Argento chtěl složit malý pomníček žánru, který ho proslavil a vynesl na vrchol, bohužel, ale zůstal jen u jeho hrubých základů. Mistr sice s grácií recykluje všechny možné prvky žánru a navíc přidává svůj osobitý režijní styl(ikdyž už značně proředěný), ale ani to není všechno. A proč, když jindy to u něj stačí? Jednoduše, díky pointě!! Žádná totiž není, úplně se na ní rezignovalo(navíc důvody vrahova běsnění jsou shrnuty do snad minutové scény). Pořádná pointa představuje hlavní důvod, proč giallo-filmy sleduji a jsou mojí srdcovou záležitostí. Hodnocení, ale zakončím pozitivně a Argenta pochválím, protože je to přeci jen krok ku předu oproti karetnímu hráči. Friend need a table. (28.12.2009)

Další zklamání od Argenta, ne nečekal jsem nic extra, ale něco mi říkalo že se mám na co těšit. Je to přeci Argento pak tu je Brody s bradkou která mu sekne, no a pak tu jsou kočky v čele s Pataky. Což o to oni hrajou dobře všichni ale třeba ten motiv vraha mi moc nesedl a to že ho známe od začátku je možná chytrý tah ale celou dobu jsem si říkal "Kdo to je?" "Co mu je?"Měl jsem ohledně toho plno otázek ale žádná odpověd se mi nedostala. samotná Argentova atmosféra tu není a celý mi to přišlo jako nekrvavá detektivka, bez větší inovace, ale na druhou stranu to nebylo vůbec špatný jen prostě strašně obyčejný. (11.07.2012)