Happy

Sally Hawkins pro mě má zvláštní kouzlo, takže ať už je v jakékoliv roli, tak z ní nemůžu spustit oči. Postavy které hraje, díky tomu vnímám mnohem opravdověji, než jen jako imaginární figury, jak jsou popsané ve scénáři. V tomto filmu mám navíc poprvé možnost vidět ji mladou. Celá Poppy, povahou i vzhledově, dokonce i povoláním, představuje ženskou, kterou jsem vždycky chtěl. Přiváděla by mě k šílenství. Jistě, ale vedle takových sluníček si tak bude připadat každý druhý. Buď vás nabíjí, nebo zabíjí...je na vás, jak moc se budete chránit. Poppi je třicetiletá žena, která byla obdařena darem životního optimismu a radosti ze života. Život není peříčko, tak proč ho ještě dramatizovat negativním přístupem a škarohlídstvím. Jenže zdaleka všichni to tak nemají, což pocítí i sluníčkovka Poppy. Leigh namíchal první polovinu filmu tak, že se člověk uculuje a moc té praštěné a usměvavé ženské přeje, aby to štěstí tvořené prostými, ale důležitými věcmi neskončilo tvrdým pádem. Je to o nastavení diváka, jestli vnímá živost  jako stav pohody a radosti, který občas přeruší nějaká nepříjemnost, nebo jestli bere život spíš jako sled povinností a útlaku, který občas prosvítí šťastné chvilky. A právě takový nešťastný a tím pádem zlostný člověk vstoupí Poppy do života. Leigh chtěl nejspíš ukázat ten kontrast a přimět diváka, aby se aspoň vědomě občas pokusil být víc jako Poppy, než jako Scott. Ale možná se jen chtěl podělit o tu radost, že někoho takového zná a dát některým mužům naději, že sluníčka jako Poppy existují. (17.01.2022)

Škoda, že nemám k dispozici 3 a půl *, to by se mi akorát teď hodilo, 3 jsou málo a 4 moc. Sally Hawkins je skvělá, ale ty 4 asi nedám. No, tohle byl zajímavý film. A divný. Čekala jsem britskou komedii, ale místo toho se mi dostalo tak napůl komedie a na půl sondy do mezilidských vztahů (a někdy dost šáhlých). Hlavní hrdinka Poppy je 99% procent filmu totálně napřesdržku, kdybych s ní měla vydržet dýl jak půl hodiny, asi bych si už sháněla nějaký kulomet, a být jejím učitelem autoškoly, asi ji brzo popadnu a prohodím předním sklem. Každopádně tomu učiteli taky dobře ruply nervy, ale to ho samozřejmě neospravedlňuje. Na druhou stranu její životní optimismus byl neutuchající (samozřejmě, dost často otravný a nevěděla, kdy přestat) a její byt byl stejný chaos jako můj pokoj a ta první hodina autoškoly, to bylo jak já v autě. Ale nic se nemá přehánět. Docela mi to ale pomohlo vidět jinou prespektivu učitelského povolání (což je i mé budoucí povolání, btw). Největší síla tohohle filmu je v dialozích, je na nich postavený (jinak to v podstatě ani děj nemá), a jelikož během nich nehraje žádná hudba, máte pocit, jako byste tam byli. Musím říct, že to byla taky fajn sonda do lodnýnského cockney, nevím, co bych dělala bez titulek :D Každopádně mám pocit, že na Happy-Go-Lucky už se asi znova nepodívám. Ale nikdy neříkej nikdy, že? Btw, scéna s koktajícím bezdomovcem už byla trochu moc a mimo mísu. (19.02.2011)

Obyčejný film s neobyčejně dobrým hereckým výkonem Sally Hawkinsové, která dokázala svou postavu vybavit přesvědčivým výrazem a to i v situacích, ve kterých by bylo pro jiné herce nemalým problémem vybalancovat s dokonalou přesností upřímný optimismus a otravnou rozhyhňanost. Příběh jako takový postrádá ale pevnější sepětí, a i když mnoho motivů putuje přes jednotlivé scény, pořád jde jen o samovolný sled. 70% (07.07.2009)

Konečně znám odpověď na otázku, kterou filmovou postavou bych chtěla být nebo ve kterém filmu bych chtěla žít, kdyby to šlo. Byl by to právě tenhle a já bych chtěla být nevyléčitelná optimistka Poppy s typickým a nesmazatelným úsměvem na rtech (a přívěskem ve tvaru duhy na krku). Kolem sebe pár dobrých přátel, sem tam nějaká srážka s bručounem a pesimistou, ale nic by mě nevyvedlo z míry. Svět je přeci fajn, i když je někdy sakra těžké být v tomhle světě optimistou a snažit se rozdávat dobrou náladu kolem. Ve kterém jiném filmu kromě nějaké prázdné komedie, je hlavní hrdina šťastný na začátku filmu, uprostřed i v závěru, aniž by mu chyběla inteligence a nebyl odtržen od reality. A že tomu chyběla pointa, jak si tu někteří (bručouni) stěžují? Ale samozřejmě, že tam byla (a nebylo to „enraha“). To vás Poppy nic nenaučila? ;-) (03.02.2009)

Uznávám, že asi moje hodnocení hodně podkopává dabing, s kterým jsem film viděla. Hlas Jitky Ježkové, který slyším denně z televize mě už vážně irituje a konkrétně v tomto filmu je dabing asi nejslabším článkem. (Znáte to šumění v pozadí, jako při argentinských telenovelách). Na druhém místě jsou vtipné situace, které ani vtipné nejsou. Možná jsou, ale český dabing neumí situační humor správně podat, takže by se dalo říci, že opět film padá na dabingu a neschopnosti pojmout anglický humor pro české publikum. (To je pak už jen chyba překladatele, který se neumí vypořádat se slovními hříčkami a idiomy). Takže pokud se chcete nakazit optimismem, tak spíše doporučuji americkou nápodobu Yes Man s Jimem Carreym. (05.10.2010)