Umírající zvíře

Bavila mě první půlka, když tam byla pořád Penelope a nejen protože tam byla nahá, ale prostě mě zajímala. Oproti tomu mě nezajímal syn Bena Kingleyho nebo Dennis Hopper. A samotnej hlavní hrdina, i když ho Kingsley zahrál dobře, mi prostě nebyl sympatickej. Asi je to pro starší lidi, když stárnutí je tam docela hlavní motiv. Značná část filmu mě prostě minula a při scéně když Dennis Hopper líbá Bena Kingsleyho jsem vyprsknul smíchy. (29.04.2009)

Trochu ma mrzí, keď (skoro) ako jediný vidím výnimočnosť, až dokonalosť nejakého filmu. Jeho tvorcom sa totiž nedostane poklony, akú zasluhujú... Elegy je neobyčajne vyspelá, citlivá, psychologicky komplexná, v detailoch kreatívna snímka (od scenára až po brilantný strih, ktorý majstrovsky vypointováva všetky kľúčové scény). Režisérka portrétuje zamilovanosť päťdesiatnika snád presnejšie a i pre mladšieho diváka zrozumitelnejšie, než by to dokázal mužský režisér (čím len potvrdzuje teóriu, že ženy do mužov vidia lepšie než muži do žien). Do hlavných rolí úmyselne vyberá na prvý pohľad nesúrodú dvojicu Ben Kingsley / Penélope Cruz, aby ich povahovému súzneniu mohla dodať úplny tvar až nečakaným záverečným zvratom. Takisto si neviem predstaviť lepšie a nápaditejšie predstaviteľa Kingsleyho starého kamoša, než je Dennis Hopper, ku ktorému ináč ako divák nemám nijako vrelý vzťah. Čo sa ústrednej dvojky týka, Kingsley je krvou a srdcom filmu a veľmi ťažko sa rozpoznáva hranica medzi jeho hereckou genialitou a režisérkynou genialitou vo vedení hercov – tým pravým géniom bude zrejme ich vzájomné porozumie a súhra talentov. Penélope som konečne po dlhých rokoch prišiel počas jedného víkendu na chuť (náhodná kombinácia Elegy s Vicky Cristina Barcelona) a dostal sa jej pod kožu. Je pokladom nielen hereckým. A nezabudnime na „chladne uvedomelú“, vášnivú realistku Patriciu Clarkson, v ktorej Kingsleyho postava nachádza jediné stabilné útočisko. Elegy som si pustil len tak, na vyplnenie nedeľného večera, a dostalo sa mi absolútnej emocionálnej i duchovnej filmovej satisfakcie. Prečo nemohol záverečný statický záber na pláž vydržať do konca záverečných titulkov? (24.11.2008)

Nádhera! Strašně jsem si přála nahlédnout do mužské duše a když se mi to povedlo a já jsem jásala, zjistila jsem, že to točila žena. Tak proto je to tak něžné a dojemné. Asi je mi to podání velmi blízké tou ženskou rukou. No ale to nic nemění na tom, že Ben Kingsley v roli staršího milovníka byl skvělý. A Penélope se mi konečně zalíbila. Asi jsem ji neviděla v lepší roli. Vřele doporučuji :)). (22.07.2014)

"Máš nejkrásnější ňadra světa.." - "Líbí se ti ??" - "Uctívám je !!" Nedokázal bych nesouhlasit..;) Rozhodně ne s adorací ňader Penélope Cruz !! Stejně jako nedokážu pochopit ty, které tohle Umírající zvíře nepohltilo, byť tedy scénář Nicholase Meyera Rothův skvostný román velmi silně redukuje a zplošťuje, nehledě na skutečnost, s jakou příběh zhruba v polovině posouvá od ironického románku k hutnému žalozpěvu, v němž Ben Kingsley hraje jako o život s takovou samozřejmostí, až se tají dech.. Španělská režisérka, mně doposud vlastně zcela neznámá, Isabel Coixet to v těch dramatických pasážích dává fantastickým způsobem, a tak nakonec její lehce žánrově schizofrenní, byť zjevně zcela cíleně, snímek platí za opravdu skvostný kousek, přes všechny jeho zcela zřejmé nedostatky.. [ Dabing 2/10 ] Poměrně velká tragédie Studia Budíkov.. (07.03.2015)

Ben Kingsley, na Oscara čtyřikrát nominovaný herec, o kterého je stále enormní zájem, rozehrává další silně dramatický part. Jeho sofistikovaný profesor literatury a proutník za zenitem je pragmatický k opačnému pohlaví, bilancuje s jediným přítelem (unavený cynik Dennis Hopper) nad životem, nezávazností vztahů i blížícím se konci. Komorní portrét jeho vzplanutí k mladé studentce kubánského původu (Penélope Cruz snoubí ve své Consuele neposkvrněnost s chtíčem) disponuje táhlými dialogy a hravě dokazuje, jak jsou nejen partnerské vztahy vratké a přitom pevné. Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet konstruuje další citově vyhrocenou story, poeticky (kameraman Jean-Claude Larrieu) i hudebně (emočně bohatá knihovna světové hudby - s tou pracuje jako málokdo) dokonale provázanou, která však horko těžko zakryje svoji literárnost a zbytečnou doslovnost i melancholičnost. Umírající zvíře je přesto prvním filmem z režisérčiny filmografie, který mě skutečně silně oslovil. Zapřísáhlý děvkař neočekávaně jihne, překvapivě propadá novému vztahu, brání se oficialitám, žárlí jako mladý a především je mu záhadou, že se snad poprvé, snad naposledy zamiloval. A v závěru se skutečně bojí. Režisérka si potrpí na dlouhé scény i tíživé atmosféře, přiznává citové vydírání, nicméně zdárně skončí přesně v momentě, kdy jej od kýče dělí už jen krapet filmové stopy. Snímek silný v momentech, nicméně k celkové dokonalosti mu leccos chybí!! 70% (15.01.2009)