Umírající zvíře

Poslechněte si tohle: před 200 000 lety první Homo sapiens uzřel bludičku ženského pohlaví. Po uvolnění Fenylethylaminu se začal červenat, bludička taktéž a prostě láska jako trám... Říká se taky, že člověk (zamilovaný člověk) má strašný nutkání svou lásku ochraňovat, být s ní. Tak hergott, proč nechal Kingsley mou milovanou Penélope na holičkách ve chvíli, kdy po něm toužila? Člověk pak začne přemýšlet, zda-li byla jejich láska opravdu opravdová. Co když on toužil po pevné kůži a ona po tučném kontě? No, film říká, že se milovali, ale prostě v mém mozku hlodá brouk jménem Pochyby a ten říká, že jsem jim to moc nevěřil. Ale herecké výkony zmiňovaných herců nepotřebují komentář epických rozměrů. Byli boží.. P.S.- červenáte se? Tak se červenejte.. Čau (20.03.2009)

Uvědomělý a citlivě natočený snímek, který se však příliš topí v rozborech jednotlivých charakterů a až příliš pozvolna (ne)plyne kupředu. Jednotlivé filmové složky jsou kvalitní (režie, hudba, střih, herecké výkony), avšak jiskření mezi hlavními protagonisty jsem jaksi hledal marně a to je v příběhu o dvou lidech trestuhodný nedostatek. Rovněž opravdové emoce se nekonaly. Je to tvrdý příběh, ale je až přiliš "filmový" a až moc uhlazený podle vizuálně dokonalé a dialogově chytře promyšlené šablony. Syrovost chybí, což je pro mne hlavní nedostatek. (07.01.2009)

To ,źe jste starší není zárukou ,že máte méně času než někdo třeba i výrazně mladší. Chvíli se nedíváte a čas vám uteče. Škoda ,že většina z nás se trápí minulostí a bojí budoucnosti ,a natolik se tím zaměstnává ,že přítomnost si nedokáže užít plnými doušky. Ono totiž i když se jen otočíte ,čas uteče. Ač byl Elegy velmi smutný ,rozlil se po něm v mých žilách životní optimismus a sama sobě dala(všimněte si minulý čas) slib ,že žít budu(budoucí čas:-o) , takže pardon znovu, že jdu žít TADY A TEĎ. (14.12.2008)

Toto je dvěma slovy NÁDHERNÝ SNÍMEK! Kdybych se někdy ( třeba v příštím životě :o) stal režisérem nechtěl bych nutně natočit agenta Bournea, Seven, Alien....., ale tento snímek! Zde se bojím napsat jakýkoliv komentář, abych " nepoškodil " celkový nádherný dojem, který ve mně snímek vyvolal. Tento film jsem si pustil v Ne večer bez nijakých větších očekávání a dostalo se mi vskutku nádherného zážitku. Nádherná kamera J. Claude Larrieli, brilantní střih, vynikající herecké výkony Bena Kingsleyho a Penelope Cruz. Na Penelope se nejenom nádherně dívá, ale doufám, že tímto výkonem definitivně přesvědčila veškeré pochybovače, že umí i hrát a to více než dobře. Ale i vedlejší herecké obsazení v podobě Dennise Hoppera ( kterého jinak moc nemusím) a Patricie Clarkson ( tu naopak mám velmi rád ) bylo trefou do černého. Vše podpořeno brilantní režií Isabel Coixet a doplněno o nádherně smutnou klavírní hudbu! Opravdu dechberoucí zážitek, kde jsem doslova visel pohledem na obrazovce a vychutnával si každičký záběr ( detail). Smekám a vzdávám hold všem zůčastněným! p.s.1 nádherná klavírní hudba při závěrečných titulcích pouze umocnila, už tak můj neskutečný zážitek z tohoto snímku, pouze škoda, že jsem se po celou dobu nemohl spolu s hudbou kochat pohledem na pláž a tvůrci tento záběr ustřihli příliš brzy ( pro mě ) .......... p.s.2 určitě si přečtu předlohu! (23.03.2009)

„Je možné, že tohle je poprvé, co si spolu doopravdy povídáme?“ – „No...po dvaceti letech šukání to není tak zlý. Znám dost lidí, kteří se k tomu nedostali ani po čtyřiceti letech manželství.“ Umírající zvíře je velmi pocitový film, a pokud se nedokážete dostat na stejnou vlnu, filmem se dost možná pronudíte. Mně se však naštěstí „naladit“ podařilo. Lví podíl na tom má opravdu výborná klavírní hudba (hlavně Erik Satie!), která možná nejenom, že doplňuje atmosféru, ale místy ji dokonce tvoří. Ovšem je jedině dobře, že film neobsahuje jen jednostranný typ emocí, nechybí zde totiž ani humor (který je trochu hořký, cynický) a také spousta životních pravd. Samotnou kapitolou je ústřední herecká dvojice (nelze však opomenout i výtečnou Clarkson s Hopperem ve vedlejších rolích). Penélope se zde skvěle ztotožnila se svojí postavou. Zprvu působí jako éterická bytost z jiného světa, ale postupně se hlavnímu hrdinovi (a publiku) otevírá (ne však zcela, což je jedině dobře) a každým okamžikem je krásnější (a tím teď rozhodně nemyslím pouze zevnějškem). Ben Kingsley pro změnu ukázal, že rozhodně patří mezi ty obdařené herce, kteří mohou jen statický stát (či sedět), mlčet a pouze obličejem zprostředkují divákovi vše, na co jejich postava myslí. Jakože já se do jeho Davida dokázal vcítit velmi rychle, ať už kvůli jeho upřímnosti směrem k divákovi („Znovu jsem našel vnitřní rovnováhu a svou nezávislost…komu se to snažím namluvit?!“) či všem těm na první pohled skrytým obavám a tužbám (při každém Davidově návratu domů jsem čekal na tu konkrétní zprávu stejně naivně až dětinsky jako on). Za slabší na snímku považuju linku se synem a pak úplný závěr (kde se mohlo víc přitlačit na pilu). Celkově to vidím na silné 4*, třeba při další projekci přihodím i tu poslední hvězdu. „Krásná ženská je nápadná, vyčnívá z řady. Nemůžeš ji přehlédnout.“ – „Ale nitro nám uniká. Vidíme jen krásnou skořápku. A ta krása nás nepustí hlouběji...jo, jsme tak oslněni zevnějškem, že dovnitř nikdy nenahlédneme.“ (29.03.2015)