Obsahy(1)
Kdo chce zdolat nejvyšší horu, musí být připraven, že ona zdolá jeho. Slovenský televizní film na motivy skutečných událostí... Himálajská hora Makalu, nacházející se v Nepálu, je pátou nejvyšší horou světa. V roce 1973 se ji náročnou trasou, tzv. jižním pilířem, pokusila zdolat i československá výprava, která však skončila tragicky. Skupina horolezců pod vedením zkušeného Ivana Kaščáka (jeho reálnou předlohou byl přední slovenský horolezec Ivan Gálfy) je složena z nejschopnějších a fyzicky i psychicky nejzdatnějších mužů. V základním táboře a při přípravě postupových táborů se expedice potýká s běžnými zdravotními problémy – bolavým zubem, střevními potížemi či nachlazením. Pro samotný výstup na vrchol Makalu vybere Kaščák mladého studenta techniky Milana, o generaci staršího kolegu Karola a mladíka Joža. Ten v postupovém táboře bez Kaščákova vědomí propustí své místo ambicióznímu Karolovi. Vlivem únavy a nedostatku kyslíku se však Milan zřítí po sněhovém svahu a kromě hlavy si zraní i páteř. Pro všechny to znamená nejen konec výstupu, ale především kruté poznání, že Milana nelze dopravit dolů... Slovenský televizní snímek režiséra Jozefa Zachara vznikl volně podle skutečných událostí. O skutečné tragické expedici vypráví též epizoda Expedice Makalu z cyklu České televize Zapomenuté výpravy. Československým horolezcům se podařilo zlézt horu až o tři roky později. Český alpinista Karel Schubert však tehdy zahynul při sestupu. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
"Lebo to je teraz najdôležitejšie, nevylámať si zuby!" Horolezectvo nie je špás, zisťujú účastníci himalájskej výpravy, ktorých okrem počasia potrápia zdravotné problémy ako bolesť zuba, prechladnutie, omrzliny končatín, hnačka, snežná slepota a nakoniec fatálne zranenie v miestach, kde už ani líšky nedávajú dobrú noc a životaspásna odborná pomoc nehrozí. A vtedy nastupujú zásadné etické otázky a možno kruté rozhodnutia. Herecké zloženie horolezcov dobré, napätie a konflikty medzi nimi tiež fajn, ale keď už sa jednalo o československú výpravu, mohli Brabca nechať hovoriť po česky, prípadne nechať rolu rovno jeho dabérovi Záhradníkovi. Kanyza slovenčinu zvládol obstojne. Páčilo sa mi aj konštatovanie nepálskeho šerpu o tom, že lezenie na osemtisícovky je kratochvíľa bohatých belochov. Za štyri jelenie loje. ()
Viděno před lety , ale vzpomínám si , že to byl velmi silný příběh a hodně na mne zapůsobil!! ()
No ako všetko fajn, aj inšpirácia skutočnými udalosťami, áno, milé. Ale tragicky nudné a amatérske. Zvuková réžia si z diváka robí srandu, keď je v Himalájach zvuk akov Rádiu Regina... Scenár je otrasný ako všetky slovenské sccenáre do dnešných čias (to sa dá spoznať podľa replík, ktoré by povedal no one ever) a nie je tam ani len štipka napätia. 0.0,00000. Proste vrchol úpadku televíznej a filmovej tvorby, keď všetci kreatívni ľudia kurili v peciach alebo boli emigrovaní za hranicami a peniaze na film o Himalájach získala skupina umeleckých diletantov. ()
Výborný príbeh drámy horolezeckého tímu snažiaceho sa zdolať osemtisícovku. Prvú polovicu tvorí len zoznamovanie s postavami a postupné vytváranie táborov, ktoré sa samozrejme stretáva s obtiažami. Tvorcom sa podarilo celkom verne zobraziť vzťahy a problémy, ktorým musia horolezci čeliť. Atmosféra je dobrá a aj produkcii vzhľadom na to, že ide o vysokohorské prostredie, sa darí zvládať všetky technické problémy. Herecké výkony už nie sú také jednoznačné. Kým Jan Kanyza a Leopold Haverl sú výborní, Andrej Hryc už taký presvedčivý nie je. 70% ()
Velmi podareny horolezecky film, ktery pusobive ukazuje zejmena vlastostni a charakter lezcu v krajni zivotni situaci. ()
,,Ale veď vy sa sem vrátite o rok, možno o dva...ja už tu budem ako doma...všade vás povodím, aj na vrchol vás zavediem, Karol, po tej najbezpečnejšej ceste. A predstav si, tá rana v ďasne, čo ma tak bolela, sa už celkom zahojila!" Ktosi kdesi popísal päť stupňov umierania. Posledný stupeň - zmierenie sa ani nedalo krajšie a pritom desivo vystihnúť. Niektorí tu popisujú dej filmu ako ,,predvídateľný" alebo ,,nudný". A možno v živote nevyliezli ani na tú povestnú Milešovku, kde si Sváťa Pulec prerazil chrbticu. Lenže toto nie sú Cimrmani, toto bola krutá realita. Jan Kounický umieral mnoho dní v spacáku, v dvadsaťstupňovom mraze. ()