Rozum a cit

Úžasné kostýmy. Hlavní představitelka mi byla ovšem silně nesympatická a přišla mi absolutně "neaustenovsky". Historicky to bylo asi ještě víc vedle než všechny předchozí filmy podle Austenové (normálně by mi to nevadilo, ale ten "polibek" se do viktoriánské přísné a decentní Anglie fakt nehodil). A občas jsem měla pocit, že koukám na parodii (možná je to problém autora, nikoliv tvůrců, kdo ví, co je te autor zač, že?). A mimochodem - zdálo se jen mě, že tenhle seriál tvrdě vykádá Leeho starší filmovou verzi? (09.07.2009)

Tohle zpracování se mi líbí ještě víc než verze z roku 1995 a je skoro na stejné úrovni jako Pýcha a předsudek z roku 1995, také z dílny BBC. Není se co divit, vždyť scénář napsal tak jako u Pýchy a předsudku Andrew Davies. Hlavní plus je, že má tři díly a tudíž nemusí dojít k tolika škrtům. Postavy se můžou o to lépe rozvinout. Největším hereckým přínosem pro tuto sérii pro mě je Hattie Morahan představitelka Elinor. Přesně zapadá do této role a zahrála ji opravdu s velkým citem, byť je ona v tomto případě ten rozum :) Velmi oceňuji zejména její chvilky o samotě. Charity Wakefield měla o něco těžší úkol, protože její role se srovnává s výkonem Kate Winslet z dřívější adaptace a to není jednoduché. Ale velmi se jí to povedlo, ačkoliv Kate je pro tu roli prostě jako stvořená. Dále určitě oproti roku 1995 upřednostňuji výběr Janet McTeer do role jejich matky. Vystihuje přesně její postavu a hlavně věk. Mladí pánové Dan Stevens a Dominic Cooper jsou také jak má být. Dan sice není takový milý stydlivka jako Hugh Grant, ale je pro změnu živější. A David Morrissey se na plukovníka prostě hodí. Sice jsou tam oproti předlohy přidány nějaké polibky, ale je to tak nějak do kontextu, takže mi to ani tak nevadí. Trošku to chtěli přizpůsobit dnešní rychlé době a tudíž je tato minisérie oproti verzi z roku 1995 mnohem živější. A výprava je prostě výborná. (26.05.2014)

Toto seriálové zpracování románu Jane Austen přináší více ze vztahu mezi Marianne a plukovníkem Brandonem, kterému sice chybí něco z jiskry Alana Rickmana, ale o to více je pochopitelné prvotní odmítání Marianne. Ellinor je nohama stále pevně přimknuta k zemi a Edward je snad ještě víc okouzlující než jindy. (27.06.2009)

V porovnání s jinou seriálovou adaptací Austenové, Pýchou a předsudkem, je zánovní Rozum a cit nevýrazná, nicméně necitlivá fraška. S většinou postav se nedá dost dobře soucítit, všeobecná dobová upjatost ustoupila v tomto zpracování povrchní romantice polibků na schodišti a celkově, jelikož si sám příběh výrazně zachovává austenovské schéma, nelze než srovnávat s výše uvedeným konkurentem. Zkrátka a dobře, slabší trojka za to, že jsem se nebezpečně často nudil. PS: pozoruhodný detail — v příběhu je množství podrobností, jež se shodují se starší filmovou verzí, ačkoli v knižní předloze byly jinak. Není divné, když se tvůrci shodnou na vynechaných detailech předlohy, jak si ale vysvětlit vzácnou shodu na detailech přidaných? Nebýt několika podrobností, jež měl seriál oproti filmu navíc, skoro bych si myslel, že scénárista adaptoval film spíš než knihu… To mi přijde docela vtipné. Obě zpracování nicméně jaksi obrousila hrany až rozjitřené břitkosti, s jakou Austenová (pro mě trochu nečekaně) v této knize popisovala povrchnost a „nesnesitelnou lehkost“ života smetánky, což je trochu škoda. (11.04.2011)

Nevyhnu se porovnávání s filmem Anga Lee. Tahle adaptace na něj prostě nemá. Na mnohem větším prostoru bych čekala něco víc, než se mi dostalo. Bohužel. Obsazení bylo v mnohém hodně nešťastné, ale na druhou stranu i zajímavé. Co mě ale popudilo nejvíc, byla úvodní scéna (wtf?!), u které jsem se lekla, že jsem si pustila něco jiného, a souboj. Inu, mělo to své mouchy, ale i tak je to zdařilé. Jen to prostě nemá na svého předchůdce... vůbec;-) (30.05.2009)