Šaráda

Chlapi jsou strašná sebranka! Co slovo, to lež! Sotva naše hrdinka jednoho lháře pohřbí, bůhvíodkud se objeví lhář ještě větší! Odkud se ksakru vyrojili? To já bych třeba Audrey lhát nemohl! Nikdy! Pokud by v tom tedy nelítal balík dolarů, řekněme takových čtvrt milionů! No co? Na stromech to nenajdete! ;-) 75% (25.09.2016)

Roztomilá lehkonohá víla půvabně tančí na kouzelný rytmus Manciniho hudby (i kdyz jeho Panteří hudbu to nepřekoná) a pohrává si zvesela s divákem. Ani chvíli nenudí, jen radostně baví svým romantickým příběhem, pro jehož lehkost byla Audrey snad vyvolena, na pozadí vcelku napínavé kriminální zápletky. (17.05.2020)

Chutně okořeněná, šťavnatá a elegantně naservírovaná podívaná. Úvodní scéna naznačuje, že Šaráda nebude jen tak nějaká komediální limonádka, ale perfektní a pikantní směs krimi, romantiky a humoru. Audrey Hepburn je zde okouzlující (jako obvykle), James Coburn působí velmi drsně a nekompromisně a Cary Grant ukazuje své charisma. Scéna s pomeranči je velmi úsměvná a nezapomenutelná, stejně jako telefonování z budky v metru, resp. celá dramatická podzemní "honička". Příběh s sebou nese i překvapení a zvraty, což dodává filmu na poutavosti. (04.12.2010)

Roztomile naivní špionážní film, ve kterém se pět mužů snaží získat 250.000 USD od nepříliš truchlící vdovy, která toho času vlastní pouze svou holou řiť. Motivace jednotlivých mužů je různá, logické nesmysly se kupí, ale ustrašené oči Audrey Hepburn vykukující z různých skrýší mi zabraňují dát nižší hodnocení. (08.05.2009)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)