Cadillac Records

Přiznám se. Blues, hlavně to původní, mám hodně rád. Jsem jím fascinován, což je možná jeden z hlavních důvodů proč dávám 4*. Na druhou stranu se ale i tak jedná o řemeslně velmi dobře odvedenou práci, která nabízí velice zajímavý pohled do tajů černošské hudby a vlastně i tehdejší doby. Nicméně naprosto chápu, že těm, kteří nemají blues příliš v lásce, může film připadat nezáživný a na to mají plné právo. U mě ale po zhlédnutí zavládla velká spokojenost. (22.02.2009)

Civilně natočené drama o prvopočátcích rhythm and blues a o postupující akceptaci černošských hudebníků a splývání jejich hudby s hudbou bělošskou. Příběh do té míry ctí historickou věrnost, že nenabízí převratné zákruty a překvapivé zvraty, ale plyne stejně jako život ve své složitosti. Samozřejmě největší devízou filmu je muzika. (29.10.2010)

Hmm, aktuálně 78%. Mám rád stará americká auta, mám rád hudební filmy, asi bych měl sdílet podobné nadšení. Ale popravdě řečeno, nějak nesdílílím, jsem z toho filmu trochu v rozpacích. Ano, je to kus americké hudební historie, ale zase na druhou stranu zrovna tahle hudba (rhythm and blues a jejich představutelé Chuck Berry, Muddy Waters, Etta James Willie Jackson, Howlin' Wolf) mě nějak moc nebere. A musím dát do jisté míry zapravdu několika uživatelům, kteří to popsali v komentářích s nejslabším hodnocením, v každém z těch komentářů je kousek pravdy - filmovohudební těsnopis, zfilmované heslo z Wikipedie a podobně. Vzhledem k minimálním znalostem ze zmíněné hudební škatulky mi prostě ti černoši přišli tak nějak všici stejní, trochu jsem se v nich ztrácel, to, co tam zahráli či zazpívali, si nepamatuju už teď, dějově to taky bylo hup sem, hup tam, a do chvíle, než se objevila Beyoncé v roli Etty James, což bylo až někde kolem poloviny filmu, mi to opravdu přišlo až skoro nudné, až ona tomu dala trochu nějaký náboj. I když na ty Cadillacy z padesátých let bych se zase někdy rád podíval, tohle mi asi jednou stačilo. Za průměrné tři *. (24.03.2019)

Na ten film jsem se dost těšil, ale výsledek vypadá jako zfilmovaný heslo z Wikipedie. Skákání od jedné postavy k druhé beze smyslu, každá scénka má tak tři minuty a honem k další, abysme stihli celou historii společnosti. Zahrnout skoro 30 let do hodiny a 3/4, to je taky nápad. Pak to nemá takhle vypadat. (03.01.2014)

U tohoto dílka bylo ještě přes shlédnutím jasné, že budu nejspíš vybírat pouze mezi hodnocením 4 a 5 *. Od té doby, co jsem totiž viděl film Příběh z Bronxu s touhle skvělou,podmanivou hudbou 60.let, mi tento styl naprosto učaroval. Do poloviny filmu jsem taky hodnotil jednoznačně plným počtem, ovšem od poloviny dále se to bohužel lehce tahalo a výsledná stopáž (byť není nikterak přehnaná), byla prostě zbytečně dlouhá. A souhlas s názory, že pokud zpívala Beyoncé sólo, měl jsem slzy na krajíčku a v kredenci mi praskaly sklenky.................... moje hodnocení = 8 z 10. (04.10.2014)