Agora

Nechápu, kdo na Agoru mohl dobrovolně dát 70 mega, protože popcorňák se opravdu nekoná. Zajímavý náboženský "melting pot" v pěkných historických kulisách, zase jsem o něco vzdělanější. Rachel Weisz jako frigidní Hypatia standardně dobrá (tzn. fanoušci jí zase budou vynášet), ale pokud někdo září, tak je to herecký nováček Oscar Isaac, který dodává potřebné emoce. P.S. dzej dzej má bod za vynikajicí komentář (16.02.2010)

Agora je film rozsiahly a nevšedný, plný protikladov. Alejandro Amenábar spracoval jednoducho a vkusne filozofickú tému fanatizmu - a je úplne jedno či si viac budete vo filme všímať fanatizmus náboženský alebo fanatizmus k vede a racionálnym argumentom. V popredí bojuje filozofia versus náboženstvo, krásna mysliteľka Hypatia a sfanatizované masy kresťanov, v pozadí mrazivá idea, že história sa skutočne opakuje, keď si pomyslím na náboženský extrémizmus a fanatizmus menšín v súčasnom arabskom svete. (11.01.2011)

Film o tom, že proti hrubé primitivní zášti je rozum bezmocný. Je úplně jedno, jestli je zvůle a upocené násilí pácháno jménem kříže, hvězdy, Davidovy hvězdy, rudé hvězdy, hákáče nebo půlměsíce, je pořád stejné, smradlavé a usoplené. Představitelé svaté církve, která v této době budovala svou budoucnost na krvavých základech, byli ze všech ukoptěnců ti nejhnusnější. Z těch dnešních flanďáků, vymydlených a navoněných, by asi nikdo nechtěl návrat ke kořenům, zato pravoslavní popíci, smradlaví špinavci v kutnách s bíbrem a hárem, ti v tom jedou dodnes. Ale zpět k filmu, zaslepená idiocie a vychcanost moci mi připomněla blížící se volby a břichaté tlučhuby z rudooranžových partají, papalášské manýry a konec demokracie prostřednictvím demokratických metod. A v tomto spočívá hlavní poselství filmu: Jako demokrat nesouhlasím s tvým názorem, ale do posledního dechu budu bojovat o tvé právo ho mít. Jak smutná ironie v dobách, kdy rudotemno zalívá choré mozky a tučná břicha už se třesou očekáváním dalších hodů... (21.02.2010)

Nakonec bych řekl, že je film ke křesťanství ještě docela shovívavý. A že by se o tom dalo natočit hodně, křesťanství na konci římské říše už bylo natolik pevné, že si mohlo dovolit bojovat nejen s pohany, ale i mezi sebou navzájem (Ariáni a Nikajci, a nevynechejme samozřejmě ani ještě fanatičtější donatisty). Kdybych si měl vybrat postavu, na níž bych demonstroval zánik jednoho světa a vznik nového, vybral bych si spíš posledního velkého císaře Juliána, křesťany později nazvaného Apostata neboli Odpadlík. Abych ale úplně neodpadl od filmu. Amenábar je pro mě současnou evropskou režisérskou jedničkou, o čemž svědčí vychytávky jako nájezdy kamery z vesmíru, snímání davových scén z výšky a další výborné nápady. Příběh je ovšem nutno brát samozřejmě ve vztahu ke skutečnosti jako autorskou licenci. Bohužel se nevyvaroval klasického nešvaru a sice milostné zápletky (byť nenaplněné) za každou cenu (ať je film o čemkoli). V takovém příběhu to fakt zdržuje od podstatného (koneckonců Hypátii bylo v době zavraždění asi 50). Uvítal bych podstatně syrovější pojetí více o střetu myšlenek a intelektu. Oceňuju ovšem ten postřeh filmu, že nakonec je největším nepřítelem poznání náboženská jistota (což platí pro jakékoli vyznání), která svět kriticky nezkoumá, ale předkládá nezpochybnitelná tvrzení (viz slavný výrok Douglase Adamse). A ano, líbilo se mi to. (24.07.2010)

Agoru hodnotím za lepší tři hvězdičky už jen proto, že mě skoro nenapadá, co bych měl komentovat. Film je snad perfektně zvládnutý, docela i autentický (jen na mě ta architektura působila možná moc monochromně), ale hlavně obsahově originální. Asi jsem jinde neviděl, že by bylo křesťanství zpodobeno tak negativně jako tady. Což je rozhodně plus, alespoň jsem si hlouběji uvědomil, že za zástěrku náboženství, ať už je jakékoli, se schovají veskrze negativní pohnutky vždy. Otázkou je, zda to my můžeme po více než patnácti stech letech pochopit - myslím, že ne. HUDBA: Dario Marianelli - ve filmu hodně zapadla, jediná zapamatovatelná je zpěvačka snažící se napodobit Lisu Gerrard, vtipné. Hudba o ničem. (09.09.2010)