Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství.(oficiální text distributora)
Astronomie, filozofie, vědění. Oblasti, které ještě donedávna bývaly téměř výlučně spojovány s muži. Muži objevovateli, muži mysliteli, muži učiteli, muži dobyvateli. Španělský snímek Agora Alejandra Amenábara nazírá na téma vědy a jejího vlivu prostřednictvím ženské postavy - filozofky, matematičky a astronomky Hypatie, která žila na přelomu 4. a 5. stol. n. l. Laikům neznalým těchto oblastí lidského poznání jméno patrně nic neřekne, nicméně dle dobových pramenů Hypatie patřila k jedněm z nejuznávanějších osobností své doby. Svými přednáškami obohacovala početné studenty z řad křesťanů i pohanů, jako astronomka a autorka teorie o kuželosečkách se snažila přispět k vědeckému poznání a rozšířit je. Nástup křesťanství však znamenal nejen ohrožení rozvoje vědy, ale také předznamenal změnu Hypatiina postavení v řecké společnosti. Agora je především jejím příběhem. Příběhem výjimečné ženy, jež je kvůli nové společensko-politické situaci nucena se na jedné straně vyrovnat s potřebou být i nadále aktivní vědkyní a mentorkou a na straně druhé se snažit pokud možno nevměšovat do vysoké politiky a zůstat po vzoru vědecké objektivnosti nestrannou pozorovatelkou.(Academia Film Olomouc)
Egypt pod rímskou nadvládou, 4. storočie n. l. Príbeh skutočnej ženy, Hypatie z Alexandrie, prvej ženy filozofky a astronómky západného sveta. Hypatia (Rachel Weisz) je pohanskou filozofkou. Jej dychtivosť po vedomostiach je bezodná, jej múdrosť je zdrojom úcty i závisti. Na kulisách kresťanského povstania stojí Hypatia, ktorá vkladá celú dušu do snahy zachrániť vekmi požehnanú múdrosť starovekého sveta prežívajúcu v Alexandrijskej knižnici.
Druhý príbeh rozpovie Hypatiin otrok Davus (Max Minghella), ktorý sa do svojej výnimočne bystrej a príťažlivej panej zamiluje. Davusa tlačia z oboch strán mlynské kamene jeho tajnej lásky k Hypatii a predstavy slobody, čo by mohol získať pripojením ku kresťanskému hnutiu. Nad obomi sa sťahujú búrkové mračná ťažkého zápasu. Tento zápas otestuje ich hodnoty, ich vôľu. A nik už z neho nevyjde nezmenený... Scenárista a režisér Tých druhých a oscarového Hlasu mora, Alejandro Amenábar, sa vracia po štvorročnej pauze.(murakamigirl)
No musi se uznat, ze si Amenabar vybral pro svuj film zajimavy tema, ktery jsem ve filmu asi jeste nevidel. 4. stoleti, boje mezi krestanama, zidama a pohanama a na pozadi pribeh filozofky zkoumajici hvezdy a zniceni Alexandrijske knihovny. Takze tema docela slibny, bohuzel film uz tak zajimavej neni. Problem je, ze to je tak nejak furt stejny a nic se nedeje, takze jesli prijdete o deset minut filmu, nic vam neutece, krestani budou furt vyvadet, filozofka furt premejslet. A i kdyz to je natoceny docela dobre a kulisy vypadaj fajnove a realisticky, proste to neni zabava. Necekal jsem zadnou 300, ale stejne jsem dostal jen ukecanou historickou nudu, kterou bohuzel nevytrhnou ani herecky vykony, jelikoz jsou vsichni tak nejak mdly a nevyrazny. Navic, ackoliv podle skutecnejch udalosti, tak nejak se nemuzu prenest pres fakt, ze by vsichni ve ctvrtym stoleti uznavali zenskou ucitelku.(17.2.2010)
║Rozpočet $73miliónov║Tržby USA $619,423║Tržby Celosvetovo $38,992,292║ Výprava, kostými, triky skvelé, kamera fajn, samotná historická téma pútavá ale výpoveďou vyznejúca v konečnom výsledku do prázdna, nie je tu žiadnej opornej postavy ktorá by strhla niečím zvláštnym celé sa to nesie v jednej rovine, kde asi najviac zapôsobia nechutné krvavé kresťanské čistky, kresťania proti pohanom a spätne, kresťania proti židom a spätne, najviac mrzí slabšie rozvinutie postavy hranej "skúsenou" Rachel Weisz, lebo záverom ostávajú oči suché, myseľ nedotknutá týmto filmom, ktorý by dostal iný rozmer v rukách takého Mela Gibsona, rovnako tak sa zle počúva Angličtina z úst Rimanov, židov, kresťanov žijúcich v tej Alexandrii, nie je to ono. Nepomôžem si ale Francúzske filmy poslednej doby mi omnoho viac sedia než tie Španielske, ktorých skôr dominuje technická stránka nad tou vyprávackou. /40%/(10.3.2010)
I kdyby byly postavy ještě více schématické a historické nepřesnosti ještě víc do očí bijící (jak o tom píše ve svém komentáři třeba Petr alias Subjektiv), nedá se téhle historické fresce Alejandro Amenábara upřít jedna věc - ve všeobecně aplikované mainstreamově umělecké adoraci křesťanství a jeho kořenů (docílené tisíciletou cílenou snahou zahrnující široké spektrum aktivit od inkvizicí praktikovaného práva útrpného až po současnou šikovnou PR politiku) je to jeden z mála filmů, který se dovolil podívat se na církevní apriorní pravdy jinak. Křesťanství jistě přineslo mnoho dobrého a jeho podstata je čistě pozitivní, stejně jako je tomu i u jiných (nejenom) monoteistických náboženství, jeho dějiny jsou ale (stejně jako třeba u islámu) krvavé. Nelze před tím zavírat oči, nelze tento fakt ignorovat, nelze ho vytěsnit z kolektivního vědomí, už je pryč doba hranic a obviňování z hereze, moderní doba otevřela hranice zažitým zvyklostem a přeje relativizaci dogmat a narovnávání tolikrát přepisované a upravované historie. A i když je Amenábarova Agora zase jen novým mýtem (ne nepodobný Gibsonovu Apocalyptu), jelikož věrná rekonstrukce faktů náleží jen vědecké disciplíně klasifikovaných věd historických a jejich badatelské a publikační činnosti (a stejně je věrná rekonstrukce minulého jen nedosažitelnou metou), Alejandro Amenábar pootevřel vrátka... A to rozhodně není málo... Podobné filmy a seriály:Řím(23.6.2010)
Při sledování tohoto snímku si říkáme, jak jsou ti lidé strašné plemeno, co si vzájemně dokáží udělat. Klademe si otázky, jak mohli být tak zaslepení a vraždit se skrz jiné vyznání víry. Agora vypráví příběh ze 4. století po Kristu a my žijeme v 21. století a přesto jsme se nezměnili. Dále se vraždí pod záštitou náboženství, pácháme zvěrstva ve jménu boha a omlouváme tím své činy. Víra v něco je neškodná a možná i užitečná věc, ovšem ve většině lidských pojetí se zvrhne do podob, které důvěrně známe z historie. Je až nepochopitelné, jak rychle se křesťanům podařila zlomit dlouholetá pohanská tradice. Film Agora je velmi zdařilý příběh, dobře natočený a poměrně působivý.(18.1.2011)
Chopit se látky, která spadá do počátku éry tzv. temných století, a může nabídnout nanejvýš fragmentární pramenné výchozí údaje (je to ovšem významně víc oproti tomu, co víme např. o sv. Václavovi, Strachkvasovi-Kristiánovi či sv. Ludmile nebo posledních velkomoravských mojmírovských králoknížatech), vyžaduje odvahu, nosnou výchozí myšlenku, dostatečně přesvědčivou výpravu i scénář a konečně shodně velkorysý rozpočet. Americkošpanělská koprodukce se z tohoto hlediska ukázala víc než šťastnou. Velkorysost výpravy, nutná pro přesvědčivé znázornění kulis tragického příběhu antické intelektuálky, nepřebila potřebnou myšlenkovou hloubku a současně umožnila získání špičkových herců. Hypatia (kol. 370-415) Rachel Weiszové je krásnou nejen zjevem, ale i duchem; dobrovolná čistota, k níž se uchyluje, aby si zachovala potřebnou nezávislost, působí přesvědčivě a důvěryhodně právě tak jako úspěšné rozbití bezrozporného kladu, který by tuto postavu umělecky zničil (Hypatiiny popudlivě zlostné repliky vůči otroku Davusovi v mezních situacích Músaionu). Příběh konce antické vzdělanosti, tragika bezuzdného fanatismu, zneužívání Ježíšovy-Ješuovy autority či Písma k navozování pogromistických nálad nejen proti Židům, ale posléze i proti hlavní hrdince filmu biskupem sv. Kyrillem (Cyrilem) a skrytě i vůči nepohohodlným souvěrcům propůjčuje Kristovu a Mariinu náboženství neblahou auru fanatismu a omezenosti, známou z ještě horších aplikací naší nedávné minulosti. Domýšlení sporých Hypatiiných životních údajů je funkční a zdařilé pro hlavní účel této filmové epopeje: kytičky na nespatřitelný hrob ženy-myslitelky, která měla odvahu hájit své přesvědčení tváří v tvář hrůze i lůze. Odvaha podívat se na rub dekor, v nichž, dobrovolně či nedobrovolně, dnes žijeme, je zároveň jinak pojmenovanou vůlí po pravdě, mravnosti, čistotě, tj. po těch vlastnostech, jež byly a jsou pružinou skutečného - nebojme se říci nikdy nekončícího boje - o slušnost, vzájemnou úctu, o spojení lidí světla s lidmi naší doby, s jejími problémy. Z tohoto hlediska je tento historický film dílem až překvapivě současným.(26.7.2010)
-
Hypatie je zobrazena jako atheistka, ve skutečnosti byla pohanka (tj. věřila v antické bohy).
(gjjm)
-
Monumentální výprava starodávného světa byla postavena v přístavu Ricasoli na Maltě, kde se natáčely i filmy Troja (2004) či Gladiátor (2000). [Zdroj: Bonton]
(POMO)
-
V jedné ze scén je v pozadí socha Kapitolské vlčice se sochami Romula a Rema. Sochy Romula a Rema pocházejí až z 15. století.
(gjjm)
B!shop
No musi se uznat, ze si Amenabar vybral pro svuj film zajimavy tema, ktery jsem ve filmu asi jeste nevidel. 4. stoleti, boje mezi krestanama, zidama a pohanama a na pozadi pribeh filozofky zkoumajici hvezdy a zniceni Alexandrijske knihovny. Takze tema docela slibny, bohuzel film uz tak zajimavej neni. Problem je, ze to je tak nejak furt stejny a nic se nedeje, takze jesli prijdete o deset minut filmu, nic vam neutece, krestani budou furt vyvadet, filozofka furt premejslet. A i kdyz to je natoceny docela dobre a kulisy vypadaj fajnove a realisticky, proste to neni zabava. Necekal jsem zadnou 300, ale stejne jsem dostal jen ukecanou historickou nudu, kterou bohuzel nevytrhnou ani herecky vykony, jelikoz jsou vsichni tak nejak mdly a nevyrazny. Navic, ackoliv podle skutecnejch udalosti, tak nejak se nemuzu prenest pres fakt, ze by vsichni ve ctvrtym stoleti uznavali zenskou ucitelku.(17.2.2010)
T2
║Rozpočet $73miliónov║Tržby USA $619,423║Tržby Celosvetovo $38,992,292║ Výprava, kostými, triky skvelé, kamera fajn, samotná historická téma pútavá ale výpoveďou vyznejúca v konečnom výsledku do prázdna, nie je tu žiadnej opornej postavy ktorá by strhla niečím zvláštnym celé sa to nesie v jednej rovine, kde asi najviac zapôsobia nechutné krvavé kresťanské čistky, kresťania proti pohanom a spätne, kresťania proti židom a spätne, najviac mrzí slabšie rozvinutie postavy hranej "skúsenou" Rachel Weisz, lebo záverom ostávajú oči suché, myseľ nedotknutá týmto filmom, ktorý by dostal iný rozmer v rukách takého Mela Gibsona, rovnako tak sa zle počúva Angličtina z úst Rimanov, židov, kresťanov žijúcich v tej Alexandrii, nie je to ono. Nepomôžem si ale Francúzske filmy poslednej doby mi omnoho viac sedia než tie Španielske, ktorých skôr dominuje technická stránka nad tou vyprávackou. /40%/(10.3.2010)
Radek99
I kdyby byly postavy ještě více schématické a historické nepřesnosti ještě víc do očí bijící (jak o tom píše ve svém komentáři třeba Petr alias Subjektiv), nedá se téhle historické fresce Alejandro Amenábara upřít jedna věc - ve všeobecně aplikované mainstreamově umělecké adoraci křesťanství a jeho kořenů (docílené tisíciletou cílenou snahou zahrnující široké spektrum aktivit od inkvizicí praktikovaného práva útrpného až po současnou šikovnou PR politiku) je to jeden z mála filmů, který se dovolil podívat se na církevní apriorní pravdy jinak. Křesťanství jistě přineslo mnoho dobrého a jeho podstata je čistě pozitivní, stejně jako je tomu i u jiných (nejenom) monoteistických náboženství, jeho dějiny jsou ale (stejně jako třeba u islámu) krvavé. Nelze před tím zavírat oči, nelze tento fakt ignorovat, nelze ho vytěsnit z kolektivního vědomí, už je pryč doba hranic a obviňování z hereze, moderní doba otevřela hranice zažitým zvyklostem a přeje relativizaci dogmat a narovnávání tolikrát přepisované a upravované historie. A i když je Amenábarova Agora zase jen novým mýtem (ne nepodobný Gibsonovu Apocalyptu), jelikož věrná rekonstrukce faktů náleží jen vědecké disciplíně klasifikovaných věd historických a jejich badatelské a publikační činnosti (a stejně je věrná rekonstrukce minulého jen nedosažitelnou metou), Alejandro Amenábar pootevřel vrátka... A to rozhodně není málo... Podobné filmy a seriály: Řím(23.6.2010)
cheyene
Při sledování tohoto snímku si říkáme, jak jsou ti lidé strašné plemeno, co si vzájemně dokáží udělat. Klademe si otázky, jak mohli být tak zaslepení a vraždit se skrz jiné vyznání víry. Agora vypráví příběh ze 4. století po Kristu a my žijeme v 21. století a přesto jsme se nezměnili. Dále se vraždí pod záštitou náboženství, pácháme zvěrstva ve jménu boha a omlouváme tím své činy. Víra v něco je neškodná a možná i užitečná věc, ovšem ve většině lidských pojetí se zvrhne do podob, které důvěrně známe z historie. Je až nepochopitelné, jak rychle se křesťanům podařila zlomit dlouholetá pohanská tradice. Film Agora je velmi zdařilý příběh, dobře natočený a poměrně působivý.(18.1.2011)
sportovec
Chopit se látky, která spadá do počátku éry tzv. temných století, a může nabídnout nanejvýš fragmentární pramenné výchozí údaje (je to ovšem významně víc oproti tomu, co víme např. o sv. Václavovi, Strachkvasovi-Kristiánovi či sv. Ludmile nebo posledních velkomoravských mojmírovských králoknížatech), vyžaduje odvahu, nosnou výchozí myšlenku, dostatečně přesvědčivou výpravu i scénář a konečně shodně velkorysý rozpočet. Americkošpanělská koprodukce se z tohoto hlediska ukázala víc než šťastnou. Velkorysost výpravy, nutná pro přesvědčivé znázornění kulis tragického příběhu antické intelektuálky, nepřebila potřebnou myšlenkovou hloubku a současně umožnila získání špičkových herců. Hypatia (kol. 370-415) Rachel Weiszové je krásnou nejen zjevem, ale i duchem; dobrovolná čistota, k níž se uchyluje, aby si zachovala potřebnou nezávislost, působí přesvědčivě a důvěryhodně právě tak jako úspěšné rozbití bezrozporného kladu, který by tuto postavu umělecky zničil (Hypatiiny popudlivě zlostné repliky vůči otroku Davusovi v mezních situacích Músaionu). Příběh konce antické vzdělanosti, tragika bezuzdného fanatismu, zneužívání Ježíšovy-Ješuovy autority či Písma k navozování pogromistických nálad nejen proti Židům, ale posléze i proti hlavní hrdince filmu biskupem sv. Kyrillem (Cyrilem) a skrytě i vůči nepohohodlným souvěrcům propůjčuje Kristovu a Mariinu náboženství neblahou auru fanatismu a omezenosti, známou z ještě horších aplikací naší nedávné minulosti. Domýšlení sporých Hypatiiných životních údajů je funkční a zdařilé pro hlavní účel této filmové epopeje: kytičky na nespatřitelný hrob ženy-myslitelky, která měla odvahu hájit své přesvědčení tváří v tvář hrůze i lůze. Odvaha podívat se na rub dekor, v nichž, dobrovolně či nedobrovolně, dnes žijeme, je zároveň jinak pojmenovanou vůlí po pravdě, mravnosti, čistotě, tj. po těch vlastnostech, jež byly a jsou pružinou skutečného - nebojme se říci nikdy nekončícího boje - o slušnost, vzájemnou úctu, o spojení lidí světla s lidmi naší doby, s jejími problémy. Z tohoto hlediska je tento historický film dílem až překvapivě současným.(26.7.2010)