Agora

Tak takhle to přesně dopadne, když je nejprve fotr nedrží pořádně u huby, když jim pak nikdo v osmnácti nenafláká dva fakany a nezkrátí v kuchyni řetěz!! To se potom místo u plotny poflakují po knihovně, vedou přechytřelé řeči, kde se co točí, a místo ztepilých košer nápadníků nepohrdnou nezletilým otrokem, který je posléze pěkně vydusí..... Takhle to přesně vypadá, když na to ještě kudlanky jdou chaoticky, teprve se chystají založit svou teroristickou organizaci s tisíciletou tradicí a zvolit papeže! To se potom cpou do kdejaké knihovny jak žid do Palestýny... Velmi poučné! Římští katolíci a feministky prominou, určitě skončím v pekle, kde mě budou bitchovat obrýlené mužatky v kalhotových kostýmech... (17.02.2010)

Nádherný historický film s mojí oblíbenkyní Rachel Weisz v kulisách pozdně starověké Alexandrie. Film mě svými kvalitami velice příjemně překvapil a zároveň šokoval svou odvahou ukázat některé věci naplno. Pomatenců je na světě pořád spousta, a tak, být bezbožným Amenábarem, bych si teď dával velkej pozor, kdy na mne přiletí nějakej kámen. (22.02.2010)

Agora je výpravný, emocionálně strhující příběh o odvážné ženě, která byla pro lidské vědění ochotna riskovat vše. Amenábar se naštěstí zaměřuje hlavně na její příběh a historické skutečnosti, než aby nám polopaticky vysvětloval, že náboženství je absolutní zlo... to už si musí každý divák po zhlédnutí filmu přebrat sám. (05.08.2010)

Jsem spokojen. Z inteligentního, duchaplného příběhu a z Amenábarova režijního pojetí, které se nepodbízí vkusu běžného diváka. Navíc mám slabost pro výrazné ženské postavy, kterou Hypatia bezesporu byla. Žena moudrá, dychtící po vzdělání a poznávání, persona silná a nezávislá. Věřím, že pro Rachel Weisz muselo být potěšení hrát takovou takovou roli. Chytrý scenář načrtává spoustu zajímavých historických aspektů – soumrak Velkořímské říše, náboženská tmářství, počátky krvavých svárů mezi rannými křesťany a židy a zajímavě také nastiňuje tehdejší úvahy o naší sluneční soustavě – teorii Ptolemaia a héliocentrický pohled, který zastával Aristarchos. Přemýšlivý historický biják nám to Amenábar přichystal. (20.07.2010)

Agora je na první pohled velkolepý výpravný historický film, který ale pod bombastickou skořápkou skrývá neuvěřitelně silný a hlavně naprosto nemainstreamový a neakční příběh. Přestože je zřejmě spousta věcí odehrávajících se na plátně historicky nepřesná a asi dost zjednodušená, velmi mě příběh a jeho myšlenky oslovily. Základní idee nelžou a ukazují v trochu jiném světle to, co se stalo v začátcích našeho letopočtu. Příchod křesťanství byl pro lidstvo dost velká rána, fanatici určující kdo je pohan, brutálně vraždící každého, kdo nesouhlasí s jejich názory, stavějící ženy na dno společnosti... A co je ještě horší - popírající vědění. Kdo ví, co všechno starověcí egypťané a řekové znali a věděli, kam se tyto znalosti na staletí poděly a pak se po tisíci let muselo vymýšlet úplně od nuly (a s pořádnou dávkou odvahy - vždyť nejeden vědec za zjištění pravdy zaplatil ve středověku církvi životem - a to přitom sami tito vědci byli věřícími křesťany!). Místy se mi až zdálo, že film trochu metaforicky přirovnává křesťanství ke dnešnímu islámu a musím říct, že s tímto názorem značně souhlasím - jakmile se cokoliv dostane do rukou fanatického davu, který si začne vykládat všechno po svém, je zle. Alejandro Amenábar tohle téma dokázal zpracovat značně poutavě a já v jeho vyprávění vidím jako stěžejní právě tyto filozofické otázky dané divákovi k zamyšlení spíš než jinak zajímavé vyprávění o poměrně neznámé etapě starověké historie. Navíc je potěšením dívat se na záběry Alexandrie téměř z vesmíru, na slavný maják, na krásně snímanou pracovnu Hypatie, poslouchat skvělou hudbu a jednoduše se kochat velkolepou výpravou. Po dlouhé době jde u mě o historický film, který se mi opravdu líbí a který mě navíc nutí k zamyšlení. A být Amenábarem, tak se asi pomalu začnu bát o svůj krk, až si jeho díla všimnou křesťané. ____ Dodatek pro kohokoliv, kdo mě pro můj názor a pro to, co jsem napsala, chce urážet - cituji z literatury faktu a dějepisu: "První transplantaci provedli Cosmas a Damian, kteří nahradili vředem postižený bérec bělocha tmavou končetinou zemřelého Maura. V roce 303 byli oba sťati, protože už šli svým neortodoxním přístupem tehdejším autoritám na nervy:" ... "Na příkaz církve (pozn. katolické, někdy ve čtvrtém století) bylo lidské tělo prohlášeno za posvátné a bylo zakázáno je pitvat. Muslimové tento zákaz dodržují dodnes. A tak poznání anatomického uspořádání lidského těla zůstalo nadlouho ukryto lidskému zraku." To jen tak objektivně k tomu, kdo stál za tím, že se lékařská věda nemohla nějakých 13 století pořádně vyvíjet... (27.03.2010)