Agora
-
Agora
-
Ágora
-
Agora
Drama / Historický / Životopisný / Romantický / Dobrodružný
Španělsko, 2009, 127 min
Režie:
Alejandro AmenábarScénář:
Alejandro Amenábar, Mateo GilKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris, Amber Rose Revah, Malcolm Galea, Sami Samir, Jordan Kiziuk, Portelli Paul, Nikovich Sammut, Alan Paris, Sylvester Morand, Clare Agius, Omar MostafaProducenti:
Álvaro Augustín, Fernando BovairaStřih:
Nacho Ruiz CapillasScénografie:
Guy Hendrix DyasKostýmy:
Gabriella Pescucci75%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech
od:
|
22.07.2010 Bontonfilm |
|---|---|
V kinech
od:
|
07.10.2010 Palace Pictures |
V kinech
od:
|
09.10.2009 20th Century Fox Esp. |
|
Na DVD
od:
|
13.12.2010 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
05.10.2011 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
13.11.2012 Bontonfilm |
liborek_
Ačkoli Agora byl můj nejočekávanější film roku, nechtělo se mi do psaní jakéhokoli komentáře. Nicméně při čtení reakcí nejen zde, ale i na IMDB, jsem se přiměl k zvěčnění skromné úvahy, spojující myšlení postav filmu s myšlením četného davu recenzentů… Amenábar ve svém netypickém snímku vypráví tragický příběh největší antické (a jediné známé) matematičky a novoplatonské filosofky Hypatie. Tento příběh je též příběhem předělu jedné kulturní epochy v jinou, příběhem dějinné proměny - přechodu od antického starověku ke křesťanskému středověku. Posud je to vcelku nekonfliktní a střízlivé (přestože značně zjednodušené) konstatování - tedy že film pojednává o určitých faktických událostech (navíc ve filmu málo zpracovaných). Problém nastává při hlubším ponoření se do děje a analýze vlastního příběhu. Amenábar poměrně dobře rozvíjí popis střetu pohanů s křesťany a křesťanů s židy - nikdo z nich není jednoznačně pozitivně nebo negativně vykreslen, vraždí všechny skupiny, dobré úmysly lze nalézt na všech stranách. Využití ideologie pro mocenské účely je pojednáno s hlubokou znalostí současných událostí, i událostí dávno minulých, a to ve smyslu, že historie má (bohužel) své určité paralely. Nad tímto ční impozantní postava a myšlenky ženy, která má tendenci sváry urovnávat, vědouc, že dosud poznaná pravda není jednoznačná, že se o ní musí pochybovat a že jsme všichni na stejné lodi plující ke stejnému cíli. A zde je nutno konečně zmínit, že vedle obecných faktů (dějinný zvrat) nastupuje do popředí interpretace jednotlivostí (ten a ten páchal zlo, to a to by se mělo dělat tak a tak). Interpretace sama o sobě špatná není (naopak), špatná však je agresivní až militantní snaha svou interpretaci prosazovat za každou cenu. V případě postav filmu to bylo pro mocenské účely a z téhož důvodu je tomu i v dnešním životě - např. v politice, obchodě apod. Ovšem dnes se k tomu přidávají i snahy o jakousi osobní prestiž, která je umožněna až nezdravou mírou blahobytu obecného obyvatelstva… Všimněme si, kolik „znalců“ dějin středověku kritizuje nepřesnosti či dokonce lži ve scénáři a vyjmenovávajíce jména starých učenců argumentují ve prospěch vlastní sebeprezentace a demonstrují tím jednu z chorob současné společnosti, společnosti diskusních fór – „já to vím lépe, jsem lepší, mám vyšší hodnotu“. Přitom dnes stále není o Hypatii mnoho známo, ponejvíce legendy, a podobně i o podrobnostech tehdejších událostí. Amenábar v rozhovorech jmenuje řadu historiků, kteří korigovali scénář, aby odpovídal současné interpretaci (!) tehdejších dějin, ale aby současně umožňoval vyplnit bílá místa v našem poznání a užitím metafor poukázal na nadčasové souvislosti. Jsem v rozpacích z přemoudřelých všehoznalých recenzentů a komentátorů. Jednou z myšlenek filmu je hledání pravdy a na příkladu křesťanů a pohanů je ukázáno, že jejich směr hledání je špatný. Naopak v postavě Hypatie je vyzdvižena alternativní cesta, která člověka naplňuje i přesto, že ani věda není neomylná. Vždyť Hypatie zpochybnila Ptolemaiovu teorii a nabídla jinou (pro mě osobně krásná fabulace :-) ). Jde o způsob hledání oné pravdy. Např. než jsme se dopracovali k dnešnímu pojetí pohybu, museli jsme urazit dlouhou cestu od Aristotela přes teorii impetu, Newtonovu teorii až k Einsteinovi… Cesta je dlouhá, cíl v nedohlednu! Amenábar natočil skvělý film, který by se mohl stát prototypem (evropského?) historického velkofilmu současnosti. Neklade důraz na obrazovou a efektní preciznost v Hollywoodském stylu, ale inteligentním scénářem (dle mého neprávem kritizovaným jako slabý) a výbornými hereckými výkony nutí člověka k aktivnímu diváctví (na rozdíl od nepodarků typu Fridrich Barbarossa či Bathory). Je pravda, že k dokonalosti mnohé chybí. Amenábar rezignoval na větší osobitost, ale vyhnul se většině klišé, kterými historické filmy oplývají. Ale jak už jsem naznačil výše – je to jen moje interpretace výsledku jednoho filmového díla. Každá interpretace vychází z určité zkušenosti – a co divák, to jiná zkušenost.(24.7.2010)
Cervenak
Každopádne pozoruhodný film. Výprava veľkolepá, tempo napriek neakčnému námetu slušné, herci výborní, vykreslenie hlavných postáv, ich motivácií a vývoja vzťahov precízne, réžia veľmi zaujímavá. Z rozprávačského hľadiska veľmi dobré. Amenábar prakticky každú dramatickú scénu sníma z širokánskej vtáčej perspektívy, občas dokonca z orbitu, a neváha takýto záber výrazne zrýchliť, aby posilnil dojem, že nech už sa "tam dole" deje čokoľvek prevratné či strašné, je to stále len hemženie mravcov na jednom z mnohých nebeských telies. Amenábar nám vlastne ponúka optiku Boha. A aj napriek tomu, že podanie kresťanov ako ušmudlaných, v čiernom oblečených, zarastených, grimasy strúhajúcich fanatikov, ktorí byvakujú v troskách zničenej knižnice a vraždia všetko okolo, považujem za zjednodušujúce, ba primitívne, predsa ma idey filmu oslovili. Najmä zmena postavenia ženy na sklonku starovekého sveta či náznaky, ktorými tvorcovia poukazujú na podobnosť vtedajších kresťanov s dnešnými moslimskými teroristami (vykrikovanie "Haleluja!" má evidentne pripomínať "Allah Akbar!", ktorým nás straší televízne spravodajstvo). A tak, hoci s viacerými uhlami pohľadu Agory nesúhlasím, pretože sú povrchné a historicky hrubo nepresné, predsa ma film (aj vďaka vynikajúcemu záveru) zasiahol.(17.2.2010)
Madison
Agora je monumentálny historický epos, ktorý sa obsahovo nepodobá žiadnym dnešným bezútešným veľkofilmom, ale príbehom pohanskej po poznatkoch dychtiacej filozofky Hypatie doslova zovrie ako kliešte. Vizuálna stránka filmu je úchvatná, herci nemohli svoje úlohy stvárniť lepšie a v očiach Rachel Weisz sa priam črtala neuveriteľná túžba prekonať hranice vtedajších vzorcov a vykročiť po novej ceste za poznaním. Nemala som od Agory veľké očakávania a aj to je zrejme dôvod, prečo som bola príjemne prekvapená.(10.6.2010)
Rob Roy
Nechápu, kdo na Agoru mohl dobrovolně dát 70 mega, protože popcorňák se opravdu nekoná. Zajímavý náboženský "melting pot" v pěkných historických kulisách, zase jsem o něco vzdělanější. Rachel Weisz jako frigidní Hypatia standardně dobrá (tzn. fanoušci jí zase budou vynášet), ale pokud někdo září, tak je to herecký nováček Oscar Isaac, který dodává potřebné emoce. P.S. dzej dzej má bod za vynikajicí komentář(16.2.2010)
GilEstel
Film Agora si vybírá velké množství zajímavých témat. Jsou to vzestup křesťanství a násilný útlak ostatních náboženství, život Hypatii z Alexandrie, pohled na tehdejší vědu a její následný úpadek, biblické postavení ženy jako podřízené muži a mnoho dalšího. Tohle je téma tak obsáhlé, že by vydalo na mnohahodinový epos. Bylo chybou, že se film snažil vše obsáhnout. Sice se režisérovi podařilo vše pospojovat, ale ke smůle věci příliš povrchně. Pojďme si to trochu rozebrat. Snímek začíná rozpadem starých antických hodnot, zakořeňěných v tradici a suchém filosofickém poznání. Věkem zkostnatělý systém nemohl odolávat přílivu nového náboženství, které běžným věcem dávalo nové hodnoty. Byla to bouře, kterou nešlo zastavit. Cena za ní byla vysoká. Náboženské tlaky křesťanských fanatiků ve 4. století, které pronásledují tradiční starověký polyteismus a vlastně i celou starověkou kulturu, jsou smutným obdobím lidské historie. Vše lze zneužít k mocenským a politickým cílům. Zde to byla víra. O to tragičtější to zneužití bylo. Jestli se něco v antice ctilo, bylo to umění, filosofie a věda. S příchodem křesťanství se mnoho ztratilo. V náboženských válkách se během staletí ztratilo mnoho poznání. Jedinou učebnicí se mělo stát písmo svaté. Nerespekt k odlišné kultuře, nerespekt k historii, je nerespekt k samotnému člověku. Film postrádá dramatičnost, kterou toto téma nabízí. Povětšinu pouze sledujeme běh událostí, které nemají dostatečně silnou vypovídající hodnotu v myšlení lidí, kteří tyto události řídí. ….. Dalším silným tématem je přežívající tradiční římská aristokracie. Samotná postava Hypatii by vydala za vlastní film. Nejvýraznější filosofka a astronomka pozdního starověku. Symbol tehdejší ženské emancipace v mužském světě. Jako nevěřící pronásledovaná křesťany. Bylo zbytečné sledovat ještě příběhy dalších několika lidí. To nemohlo ve dvouhodinové stopáži dopadnout dobře. Tahle postava si zaslouží mnohem větší filmařskou péči, než jí bylo dopřáno. Její jednání ve filmu nevyznívá dost dominantně a přesvědčivě. Hypatiino bádání a snaha o proniknutí do poznání exaktních věd, lze svým ztvárněním přirovnat k nevinné radosti batolete, které je šťastné, když dokázalo udělat své první krůčky. To je sice vhodně navozený pocit pro náhled součastného diváka, jelikož představa dobové vědy o vesmíru připomíná v konfrontaci s dneškem dětskou naivitu, ale naprosto neodpovídá charakteru a důstojnosti postavy, kterou Hypatia musela být. Žena, která si dokázala ve své době získat uznání a respekt společnosti, musela působit mnohem rozhodněji a přesvědčivěji. Úcta k ní je ve filmu způsobena spíš věkovým rozdílem od jejích žáků, společenským postavením a tradicí než charakterovými vlastnostmi. Ta důstojnost tam nebyla a hlavně chyběl všeobecný respekt okolí. Ve filmu pak Hypatia v některých scénách působí spíš jako děvče hrající si na intelektuálku, než jako skutečná matematička a filosovka navazující na Platona. Po některých názorných „vědeckých“ experimentech jsem už jen čekal, zda se dočkáme tradičního zahradnického fígle s vytyčením elipsy (dva kolíky a špagát)a skutečně, dočkali jsme se. Mimochodem závěrečná hypotéza, že střídání léta a zimy je způsobena vzdáleností Země od ohniska elipsy, je též špatná. Země skutečně obíhá po elipse, ale téměř kruhového tvaru. Střídání léta a zimy je způsobeno natočením Země ke Slunci (úhlem dopadu slunečního záření). Nevím, proč tam ve scénáři je prezentována jako konečný objev, který téměř budí roli reality. Stejně přesně nevíme, jaká byla tehdejší skutečná představa. …….. Opakované záběry na Zemi z vesmíru mi přijdou jako zbytečná hra na efekt. Jako by v tom byla snaha nadchnout diváka pro snažení hlavní hrdinky, když toho film není schopen dosáhnout tradičními prostředky. To mi přijde jako hodně laciné. Další témata jsou boje o moc v Alexandrii pod záštitou víry a osudy Alexandrijské knihovny. Zkrátka film se dotkl řady zajímavých témat, ale žádné z nich nebylo uspokojivě dotaženo. Budu doufat, že některého z nadhozených témat se časem chopí nějaký dobrý režisér a dodá mu váhu a důstojnost, kterou si zaslouží. 59%(10.12.2010)