Delta

Označiť toto dielo ako "film o inceste" nemôže byť ďalej od pravdy. Ide v prvom rade o výpoveď o (nielen)Maďarskom vidieku a ľudí v ňom svojím vlastním rytmom žijúcich, s veľkou nevôľou nazerajúcich na čo i len sebe menšie vybočenie z nepísaných všeobecne ustanovených noriem správania sa, na ktorých je postavený celý spoločenský život. Ten kto bude uznaný z narušenia týchto pravidiel musí byť nenávratne vytesnený na okraj, no často i to je málo a samotná existencia tohto devianta spôsobuje nekontrolovateľný hnev a túžbu po treste. Pritom akokoľvek nemorálny prostriedok je prehliadaný so systematickou ľahostajnosťou, kým uspokojí potrebu formovať svoje okolie na obraz vlastných predstáv(nie ale seba, lebo každý z nich je určitým spôsobom vo svojom vnútri jedným z týchto narušiteľov pokoja, len je schopný svoje správanie navonok maskovať dôsledným dodržiavaním dohodnutého kódexu keď sa niekto pozerá). Mundruczó si vo svojom rozprávaní pomáha klasickou maďarskou filmovou školou, veď medzi jeho spolupracovníkov patril i Bella Tarr. Zvolil prostredie Delty Dunaja, jedného z jeho mŕtvych ramien zásobujúceho svoje okolie neznesiteľnou vlhkosťou, otravným hmyzom a bahnom svedomia obyvateľov malej dedinky na jeho brehu. Striedajú sa prekrásne obrazy močarísk, ktoré by mohli byť kľudne dejiskom nasladnutej romantiky, tu ale skôr slúžia ako symbol miesta rozkladu morálnych hodnôt, považovaných dedinčanmi za "posvätné", ale zároveň im ponúka ospravedlnenie zločinov, ktoré tu páchajú a stávajú sa tak faticky súčasťou tohto mikrokozmu rozkladu(patria k nemu už dávno a ide tak skôr o premietnutie do ich vlastného stavu mysle). (06.07.2008)

Dělá mi dobře, když vidím (a zde i slyším), jak dobré věci vznikají v zemi, se kterou jsme ještě nedávno sousedili. V Maďarsku se filmům vždycky dařilo, ale v poslední době je možno jejich kinematografii - co do formy i obsahu - srovnávat v rámci Evropy jak se skandinávskou, tak s ruskou... A pokud se právě tento film něčím liší od standardních schémat očekávání, pak tyto "chyby" je možno právě tak považovat ze "přednosti". Fauna, po prvním mystickém objetí, při němž si nejprve musí odložit zástěru potřísněnou prasečí krví, si velice rychle zvyká na změnu životního rytmu - z hospodského ruchu do zádumčivého a meditativního pojetí Mihailova života. Samota a odloučení se jim mělo stát údělem. Pokus o smíření při oslavě glajchy mohl jen eskalovat xenofobní náladu vesnické omladiny... A navíc: bylo to moje první a velice příjemné setkání s Lajkó Félixem... (01.05.2015)

Poetika buranova, kde jedinou zábavou je hospoda a ti nejbystřejší umí číst, je podmalována nádhernou hudbou a dobrým vizuálem. Otázkou zůstává, proč se do takových míst vůbec vracet. Samota zde není patřičně osamocená, je to jen odcizení, které je mnohem silnější, než v přelidněném městě. Tahle díra čeká na příchod spasitele, nikoliv na dalšího zamlklého samorosta. A tak se náležitě pomstí. (29.04.2023)

Návrat mladíka (Mihail) do rodného venkova se u místního obyvatelstva žijícím zaběhlým životem nesetká s velkým nadšením. Jediný, kdo ho vřele přivítá je jeho vlastní sestra (Fauna), se kterou se později sblíží. V odlehlejší části delty mezi rákosem a kuňkajícími žábami se na břehu řeky rozhodne postavit dřevěný srub. Fauna mu se stavbou pomáhá a nakonec se k němu i přestěhuje, za což je svým nevlastním otcem tvrdě potrestána a vesničany jsou oba zavrženi a odsuzováni. Po dokončení stavby se rozhodnou uspořádat hostinu a všechny pozvat na oslavu jejich dokončeného díla. Koncentrovaná nenávist, netolerance a samotné zlo dřímající v ostatních jejich incestní lásce nepřeje, brzy se dostane na povrch a k tragickému vyústění je to již jen krůček. Snímek má sice krátkou stopáž, je poeticky laděný a ukazuje přírodu v její ryzí podobě, ale některé záběry jsou až příliš zdlouhavé nebo hluché. Naproti tomu se člověk pokochá idylickou faunou vodního prostředí delty s ostrůvky nebo záběry na sestřinu želvu, která představuje jejího reinkarnovaného otce. Pohřební obřad veslujících loďek je pak jistě nejpůsobivější scénou filmu. Také hudební doprovod violoncellisty a hlavní protagonisty Felixe Lajka krásně doprovází šplouchání vody a šum rákosu. Nejen Delta je temným dramatem, i samotné natáčení se setkalo s tragickou událostí, když hlavní představitel Lajos Bertok, kterému je film věnován, náhle zemřel. Závěr Delty je tak trochu uspěchaný a film skončí dřív, než se nadějete, ale i tak se jedná o zajímavé dílo. (7/10) [MFFKV 2008] (11.07.2008)

Drama mladíka, který se vrátil do osady odříznuté od okolní civilizace. Do společenství, které se rozhodně nesnaží tolerovat jeho vztah s vlastní sestrou (režisérova dvorní herečka Orsi Tóth). Nejsilnější stránkou filmu s osudově pomalu plynoucím tempem jsou krásné obrazy a velmi dobrá hudba. Závěr mi ovšem moc nesednul (70%). (15.07.2008)