Delta

Někdy stačí jen tiše sledovat, nechat do sebe pustit tu tísnivou atmosféru, vnímat detaily, kde není třeba mnoho slov, jen nechat pracovat své emoce, protože o ty tady jde především. Delta Dunaje skrývá nejen spoustu přírodních krás, ale i bolesti, zoufalství, beznaděje a kde na vás dýchá osamělost těch dvou bytostí snad z každého záběru kamery. Velmi působivý film, kde mě zaujali nejen hlavní protagonisté a jejich srdceryvný příběh, ale i malá želvička, či jedení chleba téměř v závěru, spoustu vodních silniček (delt), domek na vodě, můstek........... (09.05.2015)

Dělá mi dobře, když vidím (a zde i slyším), jak dobré věci vznikají v zemi, se kterou jsme ještě nedávno sousedili. V Maďarsku se filmům vždycky dařilo, ale v poslední době je možno jejich kinematografii - co do formy i obsahu - srovnávat v rámci Evropy jak se skandinávskou, tak s ruskou... A pokud se právě tento film něčím liší od standardních schémat očekávání, pak tyto "chyby" je možno právě tak považovat ze "přednosti". Fauna, po prvním mystickém objetí, při němž si nejprve musí odložit zástěru potřísněnou prasečí krví, si velice rychle zvyká na změnu životního rytmu - z hospodského ruchu do zádumčivého a meditativního pojetí Mihailova života. Samota a odloučení se jim mělo stát údělem. Pokus o smíření při oslavě glajchy mohl jen eskalovat xenofobní náladu vesnické omladiny... A navíc: bylo to moje první a velice příjemné setkání s Lajkó Félixem... (01.05.2015)

Poetika buranova, kde jedinou zábavou je hospoda a ti nejbystřejší umí číst, je podmalována nádhernou hudbou a dobrým vizuálem. Otázkou zůstává, proč se do takových míst vůbec vracet. Samota zde není patřičně osamocená, je to jen odcizení, které je mnohem silnější, než v přelidněném městě. Tahle díra čeká na příchod spasitele, nikoliv na dalšího zamlklého samorosta. A tak se náležitě pomstí. (29.04.2023)

Začátek až prostředek filmu jako kdyby byl dokumentem o stavění srubu. Scéna, kterou si budu pamatovat za několik měsíců, bude asi tak, jak lidé jeli na loďkách po slunné řece na pohřeb a k tomu hrála až téměř chrámová hudba. Při filmu jsem už trochu poklimbávala a v duchu si říkala, že to dostane 3* a ani ťuk navíc. Kdybych totiž poprvé v životě viděla svého by´t nevlastního bratra, určitě bych se zajímala, kde se vzal a tak podobně. Matka měla až příliš odtažitý přístup, který mi připadal psychologicky zcela nepodložený. Zprvu to vypadalo, že budou žít jako sourozenci... To vše se změnilo v krásné prosté dialogové scéně, kdy se ONA zeptala JEHO: "Mi van?" (Copak). Načež ji po pár vteřinách políbil, my jsme však jen viděli, jak stojí na špičkách. Konec nám naservíroval drama drsnější, než by kdokoliv očekával, což mi potvrdil jeden divák, jenž je mě po opuštění kina zeptal (zapalujíc si cigaretu), jestli jsem z toho taky v takové depresi. Zatemnělá opilá venkovská mysl omladiny se projevila v celé své hrůze a nezastavila se ani před tím nejhorším. Napjaté nervy už při šikanovací melounové scéně dostaly zabrat na konci, který byl ale lehce rozmělněn záběry na želvu a la National Geographic. Plovací vesta na úplném konci charakterizovala celý film - krásná krajina, klidná, malebná, ale v ní vesta mrtvého.../MFFKV 2008/ (11.07.2008)

Minimalistický skvost, kde se moc nemluví, ale není to vůbec na škodu. Výborná hudba, nádherná příroda a pak už jen oni dva. Jejich dramatický příběh beze slov, jejich smutný osud. Pořád mi to ještě leží v hlavě,(hlavně konec), takže zatím zůstanu na čtyřech, ale zítra se uvidí, možná půjdeme do plných. (01.07.2015)