Mé jméno je Nikdo

Herec Mario Girotti, všeobecne známy pod pseudonymom Terence Hill, sa stal svetovo populárnym predovšetkým vďaka tomu, že vytvoril dvojicu s kolegom Carlom Pedersolim alias Budom Spencerom. Spolu si zahrali v mnohých filmoch, ktoré sa stali klasikou na poli groteskných fackovacích komédií (slapstick comedy). Avšak aj jeho sólová kinematografia nie je nezanedbateľná. Stvárnil viacero výrazných úloh. Jednou z nich je aj postava svojrázneho pištoľníka, ktorú si zahral v snímku "Moje meno je Nikto" (Il mio nome é Nessuno). V roku 1973 ho natočil taliansky režisér Tonino Valerii. Terence Hill tu vytvoril tandem s americkým hercom Henry Fondom. Perfektne im to spolu šlapalo. Je to parádny spaghetti western. Zábavný, ale zároveň aj drsný. Veľkým plusom je aj monumentálny soundtrack z dielne geniálneho Ennio Morriconeho. **** (02.11.2023)

Jakkoliv to zní zvláštně, tak tento film je jeden z nejpohodovějších westernů, jaký jsem viděl. Velký podíl na tom má hudba páně Morriconiho, ale především zajímavě vystavěný příběh. Ano, je to komedie, kde se to hemží šprťouchlostmi ve stylu cibule, pistole...tzn. fackovací etuda a třeba hned druhá scéna vás pobaví způsobem lovení ryb. Ale taky dostanete moc dobré western momenty, které fakt píší. Hned první scéna u holiče je pecka. Oba žánry jsou propojené způsobem, který mě moc bavil. Ten kontrast mezi seriózním pistolníkem Jackem, kterého parádně vystřihl Fonda a supersympatickým Hillem v roli Nikoho, ještě Valerii vytunil tím, že divák dlouho neví, co má vlastně Nikdo za lubem. Nedivím se Hillovi, že tento film považoval za svůj nejlepší. Ve své roli byl nádherně uvolněný, pozitivita z něj jen zářila a měl i co hrát...nešlo jen o šaškovanou. Některé scény...třeba ta čurací...to je nezapomenutelné...asi zvlášť pro ženský :-) Je v tom humor nad rámec gagu, nebo mluveného slova...je v tom důvěra v diváka, že to pobere a ocení. Tohle mi v současných filmech moc chybí. Pointa v závěru filmu sice není bůhvíjak WOW, ale divák je za takové rozuzlení rád, protože kdo by těm dvěma nefandil. Navíc je ten závěr i přes zbytečnou míru patosu, stále aktuální. Klukovsky romantickým způsobem popisuje odcházení legendy, resp. střídání generací. Škoda přepálené stopáže a několika ne úplně zdařilých/zbytečných momentů. Kdyby nebyly, tak bych těch 5* dal, protože se mi tvůrci trefili do vkusu. (21.11.2023)

Tohle jsem viděl kdysi dávno, kdy mi ke štěstí stačilo jen to, že tam hraje Terence Hill. Mám dojem, že tehdy mě jen překvapovalo, proč tam neni také Bud Spencer. No a dnes, když vím, kdo je to Sergio Leone, Ennio Morricone, Henry Fonda, Sam Peckinpah a Jízda Valkýr, tak to najednou dává docela nový rozměr. Líně plynoucí film o namachrovaném frajírkovi (T. Hill), přičemž příběh hraje spíš až vedlejší roli... Celou první hodinu se vlastně nic neděje. Dokonce celých prvních deset minut je jen takový vtípek, který nemá žádné velké opodstatnění, ale stejně ukazuje režijní mistrovství Leoneho a Valeriiho. I dnes se na snímek koukám především jako na komedii. Je tu sice dost vážných momentů, ale spíše parodicky-vážných, než vážně-vážných. A Terence Hill, ačkoliv hrál i vážné role, působí už od pohledu komicky. (30.12.2009)

Připadá mi, že si film hraje na něco, čím není. Zdlouhavé scény se opravdu vlekou a spíše nudí, chybí v nich nějaký ten náboj, který člověka nutí nespustit oči z plátna v očekávání, jaký úder další scéna přinese. Má jít o komedii, ale toho vtipu tam zas tolik není, nadsázka až příliš chtěná a motivace postav taková nějaká podivná. Aspoň, že hudbu složil tradičně dobrý mistr Morricone. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (09.04.2015)

Spageti western měl dvě etapy – klasický špageťák symbolizovaný zejména filmy Sergia Leoneho a pozdější westernové taškařice symbolizované jmény Spencer – Hill. Tento film stojí přesně na rozmezí, staré dobré špageťáky tu zastupuje Henry Fonda, komedie Terence Hill. A tak tu máme vedle sebe typicky leoneovskou pomalou napínavou scénu, kdy se Jack Bouregard chce nechat oholit, a typické spencerovsko-hillovské fackovačky. Vše kupodivu ve vzácné symbióze. Musím říci, že i po šestém zhlédnutí se mi tento nostalgický western, kdy se v osobě Jacka Bouregarda loučíme se starým Západem i celým žánrem klasického špageti westernu, zdá velice podařený. A hudba Ennia Moriconeho, to je ta pověstná třešnička na dortu. (11.09.2006)