Obsahy(1)
Autobiografický hrdina Ari se vydává za dávnými známými i dalšími lidmi, kteří mu mohou prozradit, jestli kdysi byl při krutých masakrech v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Netradiční dokument je po snímku Persepolis další animovaný film o nedávných dějinách Blízkého východu – stejně poutavý, dojemný i hrůzný. [43. MFFKV 2008] (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (458)
Tento dojemný film není jen dalším dokumentem o válce, ale netradičně podaný snímek ve vydařené detailní animaci se skvělou hudební podporou skladatele Maxe Richtera. Ari Folman se po 20 letech rozhodne vyhledat své bývalé spolubojovníky a prostřednictvím kolektivních útržků vzpomínek jednotlivých osob tak oživit ty své. Na rozdíl od syrových záběrů, které máme možnost zhlédnout na konci filmu, kreativní animované zpracování vzpomínek, umožnilo Bashirovi ukázat divákům válečné hrůzy bez větší újmy na zdraví. Kombinace vizuálního podání od klasicky ručně kresleného zobrazení až po 3D animaci tak dostává nový rozměr a scéna vylodění vojáků za hudebního doprovodu skladby "The Haunted ocean" byla pro mě silným emocionálním zážitkem. Bashir je ale především protiválečným tahem o invazi a následném masakru palestinských civilistů, který se odehrál v září roku 1982. Jedná o surrealistický snímkem plný emocí, vyprávějící příběh skutečných událostí našeho světa, kde hlavní roli hraje smrt, smutek a snové představy. (9/10) [MFFKV 2008] ()
„Dokud maluješ, je to v pořádku, ale nenatáčej“ zní prosba jednoho z režisérových přátel a je to zároveň nejlogičtější opodstatnění animované formy. Folman si může dovolit ukázat nám nepřikrášlenou pravdu, ale zároveň má obrovský rezervní prostor pro vlastní fantazii, pro ukázáni záběrů, které by jako dokumentarista nikdy nezískal. Sledujeme jakousi objektivní realitu subjektivním pohledem. Reálné události nám vyjma té poslední, zlomové, nejsou zprostředkovány stylem důsledné rekonstrukce, nýbrž nesouvislých úlomků paměti, do níž se vždycky nejvíce zaryjí ty nejvýraznější momenty. Jiné jsou z ní zase vytlačeny kamsi do podvědomí, jehož probádání je Folmanovým cílem – chce najít vnitřní jistotu, oddělit noční můry od skutečně prožitého. Rozdíl mezi obojím stírá důsledně (titulní valčík je toho dobrým důkazem). Prolínáním snu a reality jakoby neustále zpochybňoval možnosti našeho poznání. V závěru podaným důkazem, že si nevymýšlel, nás vrací nohama na zem, je to jako náhlé probuzení. Když vezmeme v potaz nadále nejistou situaci v Gaze, lze dokonce mluvit o dvojím probuzení – z filmu animovaného do filmu dokumentárního, z filmu jako takového do okolní nefilmové reality. Marně bych mezi loňskou produkcí hledal něco audiovizuálně oslnivějšího a v hledání nových cest (sebe)poznání originálnějšího, za poněkud nešťastné však považuji zakomponování elementů tradičního dokumentu (především výpovědi mluvících hlav), které Valčík štěpí na dva značně odlišné snímky. Soudě dle vlastního, nijak výrazného emočního zážitku, nelze vycházet vstříc pravdě i divákovi. Ne současně. Chápu ale, že jde do jisté míry o problém individuální, závislý na přístupu každého diváka: chci sledovat napínavé drama s nečekaným vyústěním, nebo pokus pravdivě vypovědět o jedné pozapomenuté kapitole dějin? Nějak jsem se nedokázal rozhodnout. 80% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Renton, Marigold, kiddo, Niktorius, kikuka ()
Někdo o tom mluvit nechce a někdo zase svoje vzpomínky rád zveřejní do takovéto podoby, která určitě pro plno lidí bude plnohodnotným zážitkem a zajímavou výpravou do světa lidí, které pomalu celý svět nechápe. Naprosto chápu, že film je kreslený, protože kdyby nebyl, nevím, zdali by plno diváků dokázalo pár scén bez problémů zkousnout, na druhou stranu i animace samotné je hodně zajímavá a nekonvenční a proto dokáže Valčík s Bašírem na plno chytnou a nepustit. I když s tím někdo bude mít problémy. Já neměl a se zaujetím jsem na příběh, nebo spíš vyprávění koukal. Tento film si oskara a další hodnocení určitě zaslouží, protože ne každý je schopný takto o svém životě promluvit. To co se tady objeví totiž jen tak někdo na plátno s plnou syrovostí nedokázal vměstnat snad ještě nikdy. Až nyní. ()
Hodnoceno jako film o historických událostech a politickém tématu jde o výraz poraženeckém syndromu, ne nepodobný tomu, jenž má Amerika z Vietnamu. Ale chápu to spíše jako umělecké zamyšlení nad tím, jak pracuje paměť. Ari Folman přišel na geniální řešení, které zřejmě nemá v dějinách kinematografie obdoby. To, co si člověk nepamatuje, si může nakreslit. Jde o rekonstrukce minulosti skrze animaci - opětovné oživování, obrazy, které nejsou úplně realistické. Působí to vlastně i dost cool - právě v onom původním významu distancovanosti od tématu. Postupně se ale odstup zmenšuje a na konci přijdou dokumentární záběry z BBC a řízne se do živého. Za posledních několik let jsem neviděl film, který by automatičtěji spouštěl silné emoce, aniž by přitom šlo o citové vydírání. ()
║Rozpočet $1,5milióna║Tržby USA $2,283,849║Tržby Celosvetovo $11,122,369║ Pohľad na vojnu z úplne inej stránky než býva zvykom prináša nezvyčajne silný zážitok, k tomu nesmierne dopomáha aj prvotriedna animačná stránka filmu a prevedenie príbehu budovaného cez stratené spomienky v mysli postupne gradujúce k veľkej tragédii. Veru ďalší smutný pohľad na krvavú etapu ľudstva o ktorej by sme v našich končinách asi nevedeli, keby autor filmu takéto niečo silné nenatočil, záver filmu hovorí sám za seba. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2009) ()
Galerie (46)
Photo © The Match Factory

Zajímavosti (17)
- Film získal mnoho cen, mezi nimiž byl například Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film, cena NSFC 2008 pro nejlepší cizojazyčný film, cenu César 2008 pro nejlepší zahraniční film nebo cenu BAFTA 2008 pro nejlepší film v neanglickém jazyce. (Terva)
- Na základě filmu byl v roce 2009 vytvořen i stejnojmenný komiks, za scénařem stojí stejně jako u filmu Ari Folman a o výtvarnou stránku věci se postaral David Polonsky. (Tom_Lachtan)
- Ve filmu se objevují reálné i zcela smyšlené postavy. (Terva)
Reklama