Ať vejde ten pravý

A nemá se člověk u hororu aspoň trošku bát? Podobnou nálepku bych v případě tohoto snímku raději vůbec nezmiňoval, anebo ji šoupnul až na poslední místo v popisku žánrového mixu. Spíše je to takové milé, nikam nespěchající, mrazivé nadpřirozené drama. S přihlédnutím k americkým mutantům, strašidlům a masovým vrahům ve všech jejich zběsilých filmech se od nich Let the Right One In nemůže více lišit. Tento snímek je "příběh", a ne šílená jízda plná videoklipovitých lekaček, jak si podobný žánr představuje Hollywood. Má hutnější atmosféru - v tomto případě se krve opravdu nedořežete, všechny končetiny jsou tu promrzlé až do morku kostí - neznámé a překvapivě přesvědčivé herce, klidnou a nezaměnitelnou hudbu... Celé je to vlastně parádní dramatický kousek, ale to jsem již nastínil v úvodu. Obrovská pochvala směřuje k české distribuci, která tento nezávislý (!), švédský (!!), a lehce přehlédnutelný (!!!) snímek šoupla do pražských multiplexů. Jen tak dále, snad se za pár let dočkáme i dalších nových snímků režisérů jako jsou Alfredson, Jones (Moon), nebo Christian Alvart (Pandorum). Bylo by to fajn. (24.11.2009)

Velmi křehké a procítěné drama o lásce mezi kapkami krve, které hned zprvu zaujme krásnou vizuální stránkou a hereckými výkony ústřední dvojice. Lehoučká hudba pouze umocňuje intenzivní zážitek ze sledování. Ten pravý film o upírské tématice konečně vešel do naší kotliny a byl by to hřích nechat si jej ujít. (15.11.2009)

Přílišné očekávání s sebou často přináší zklamání. Nějak nesdílím všeobecné nadšení nad pokusem o chladné existenciální drama. Až příliš mi to připomnělo utahané sovětské filmy, které se nemohou dovléci ke konci. Všechny postavy jsou buď vyšinuté, magoři nebo podivíni. Nu, proč ne, jenže mě tenhle film opravdu nebavil. S radostí si vychutnám Bergmana, Tarkovského i experimenty 60.let, ale tenhle blábol mě opravdu neoslovil. Jistě, mohu se v tom pokusit nalézt celou řadu symbolů a odrazů doby, odlidštění, uzavírání se do sebe a stoupající agresivitu společnosti, ale co je to platné, když nakonec člověk zjistí, že film mu nedal nic. Dvě hvězdy za bazén a úplně poslední scénu... (02.09.2012)

Upířina, která sice zachovává všechny vlastnosti připisované tomuto druhu a rituály, kterými se jejich existence řídí, a přitom je dramaticky odlišná od drtivé většiny snímků s podobným obsahem. Nejde v pravém smyslu o horor a už vůbec ne o ten druh akčního a digitálními triky naplněného hororu, který v posledních letech převažuje, spíš jde o jakýsi pokus o moderní pojetí přenesením romantických představ z gotického románu do špinavého panelového sídliště současnosti. Není to film budící děs, ale spíš zneklidnění. Co je nutné ocenit, je forma, kde si kamera pohrává s odlesky světel a zaznamenává špínu periferie, výborné herecké výkony a citlivá režii. Co mi ale nesedí, je scénář, který neumí vytvořit skutečně hodnověrnou verzi světa obývaného nadpřirozenými bytostmi. Holt se už nepíše polovina 19. století, kdy slovenské hory nebo dokonce Transylvánie byly vzdálené exotické končiny vhodné pro ty nejfantastičtější příběhy s nádechem tajemna. Některé filmy a seriály se s dnešním technickým a informačně nabitým světem dokážou vyrovnat líp a zasazují své hrdiny do funkčnějšího prostředí, jako je např. Pravá krev nebo Interview s upírem. Navíc je tu problém, řekněme, etického ražení. To mám vážně fandit mnohonásobné vražedkyni a něžnému citu a probouzající se sexualitě dvou dětí na prahu puberty? Vždyť je to totéž, jako bych se díval na film o sériovém vrahovi, do kterého se zamiluje a pomáhá mu jeho partner či partnerka. Celkový dojem: 65 %. (03.02.2011)

Jsem dojat a zahajuji humanitární (vlastně spíš vampiritární) akci "Solidarita s upíry". Ehm. Celkovou nelogičnost příběhu (např. po Eli nikdo nepátrá ač jí viděli na místě činu i v baráku) ponechme stranou a zamiřme rovnou k tomu hlavnímu. Asi je v pořádku zabíjet, když vás to vlastně vnitřně strašně netěší, stačí, že jste zamilovaní. a já tu jinakost nechápu, protože jsem zapšklý, he. Nechutnost či estetizace násilí, to jsou třeba důvody, proč nemám rád asijské animáky. Tohle bylo něco dost podobného. Obahojoba zvrhlosti jako pouhé jinakosti nebo jak si to mám vykládat? BTW ta fascinace tvůrců krví byla dost zvrhlá sama o sobě. (11.01.2009)