Ať vejde ten pravý

Vynikajúci švédsky film o samotárskom chlapcovi, ktorému sa do susedstva prisťahuje rovnako mladé 12 ročné dievča so svojím strýkom, ktorý jej zaobstaráva ľudskú krv pretože je upírka. Prekvapivo realistické podanie držiace sa starých dobrých upírských pravidiel. Nie je tomu tak dávno keď som bol nadšený zo švédskeho upírskeho a prevažne komediálne ladeného teenagerského FROSTBITEN. Toto je však už iná káva, kľudne sa môže zaradiť k festivalovým filmom s hlbším podtextom v sebe. Remake od tvorcu CLOVERFIELDa je na ceste. (27.11.2008)

Scénář: John Ajvide Lindqvist .. Deprimující osmdesáté léta, mrazivé Švédsko, krvelační upíři. Zvláštní žánrová směsice laskavé dětské romantiky a churavých nechutností. Silné v táhlém, atmosferickém podání - kulhající v drobných nelogičnostech a občasné povadající sugestivnosti. Nic excelentního, ale pořád působivější než dementní Twilight. 70%. (17.01.2009)

Severská sídlištní poetika ozdobená kapkami krve na čerstvě napadaném sněhu. Sblížení dvou osůbek, pohybujících se na okraji společnosti, je nejen netradičním způsobem romantické, ale zároveň skýtá pohled do ublížené, utlačované dětské duše, která se od té vampýrské liší jen málem ("Jsme stejní. Já ale zabíjet musím."). Drobná upírka s velkýma smutnýma očima je tu oproti zažitým představám líčena jako bytost s city, uvězněná se všemi svými zvrhlými potřebami ve světě, který není připraven s ní spolupracovat na jejich naplňování. Je lehké vytvořit si k ní sympatie, obzvlášť poté, kdy se (očekávaně) ukáže, že svoje přátelské sliby plní. Film se nevyžívá v drastických kečupových cákancích a dokonce ani umělých tesácích a nevyhnutelnou brutalitu zobrazuje s nápaditou elegancí, které napomáhají i vynikající kompozice artové kamery. Žánrově nezařaditelné a nádherné. V mé osobní chart se ocitá po boku takových srdcovek jako Ztraceno v překladu nebo Faunův Labyrint. (17.08.2009)

Alfredson si občas sám podmete nohy tím, že ukáže ze světa upírů zbytečně mnoho. Těch několik explicitních momentů ale rozhodně zlatem vyváží precizě vystavěná romance, v níž se střídá chlad severské zimy s horoucnou dětskou naivitou a upíří brutalita s láskyplnou něhou. To všem bez teatrálnosti, vyrýsovaných blbečků se sexy vlnkami a hýkajících pubin. Švédský filmař pojal vampirismus jako součást sociologického problému odcizení a latentní brutality dospívajících a jeho snímek uchvátí jak brilantně úsporným vyjadřováním, tak skvělými herci. Jako dlouholetý fanoušek upířích filmů řadím film "Ať vejde ten pravý" mezi nejlepší žánrové počiny za poslední roky – je to sice pohádka, ale v jistém smyslu otřesně autentická. (29.10.2009)

Ideální film na rande pro náročnější diváky. Kluci dostanou působivou a krvavou podívanou, zatímco holky se budou dojímat nad osudovým "zaláskovaným" příběhem a přát šikanovanému chlapci štěstí. Náročnější diváci pak budou oceňovat, o nakolik pomalý a vyloženě klubový, depresivní film jde a jak je problematika děti a jejich pohled na svět citlivě uchopen. Problém spočívá v tom, že ani jedna linie není zcela uspokojivá, v každé se najdou logické lapsy v rámci fikčního světa a ani jedna se nevyhnula uchýlení se ke klišé a schématizmu (kluk musí být šikanovaný outsider, holka má problémy se svým "otcem" ad.). Jako experiment zajímavé, ale nefunkční, jako ozvláštnění žánrového filmu chytré, ale nedůsledné a ve výsledku nekoncepční. Bojovat proti jedné (americké) emo upřířeně druhou (švédskou) prostě nelze, zvlášť když ta první je mnohem lépe a neotřeleji natočena. (08.03.2009)