Kuky se vrací

Přesně podle očekávání... Hype až na kost, především pak proto, že si velká část publika není schopná přiznat, že nebývale hutný vizuál ještě dobrý film nedělá. Ne, ani v české kotlině. Loutky jsou sice parádní, výprava (pokud se jí dá lesní palouček nazvat) rovněž potěší nejedno oko obrazového fajnšmekra, ale všechno ostatní je jen jedna velká křeč. Scénářem, připomínajícím Maxe a maxipříšerky, počínaje a nit velmi často ztrácející režií konče. Svěrák se chtěl očividně zavděčit dětem i dospělým, jenže zatímco pro ty menší je Kuky jenom roztomilá nuda, ti větší jen těžko překousnou fakt, že "dabing" kolikrát působí jako literární předčítání a většina dialogů sestává z infantilního žvatlání, jež mě po 20 minutách iritovalo způsobem, že jsem si chtěl do uší strčit vypukaný popcorn a vyndat ho až ve chvíli, kdy Svěrák rozjede jednu z libových (leč stále jen poetických) akčních scén. Když vás na filmu o pilinami vycpaném medvídkovi, vracejícím se domů ze smetiště, nejvíc baví "lidská" linie (která je imho mnohem imaginativnější), je holt něco špatně. Celuloid s Kukym je důkazním materiálem. P.S.: Fandil jsem Anuškovi. A nebojím se to přiznat. (04.06.2010)

"Kuky se vrací" je dojemný příběh balancující mezi realitou a dětskou představivostí, který je vyprávěn s takovou lehkostí, upřímností a láskou, s jakou to umí jen Zdeněk Svěrák... Překrásné postavičky, geniální dabing (Svěrák, Čtvrtníček, Macháček, Liška, Táborský), úžasný svěrákovský humor, dokonalé honičky lesních vozítek atd. a na druhé straně pekelně nesympatická Kristýna Nováková-Fuitová. (19.06.2010)

Kuky je v našich končinách značně ojedinělým filmem a hrozně mě baví jeho poetika, kamera a vůbec celá atmosféra lesního království. Co mě bohužel moc nebavilo, je výkon nejmladšího Svěráka, který mi přišel značně toporný jak ve "svém těle", tak i v dabingu Kukyho, ale tentokrát bohužel mě moc nenadchl ani Zdeněk, jehož dabing Hergota byl hodně zvláštní a nepřirozený. Film jako takový zůstal na půli cesty se snahou zavděčit se všem věkovým i diváckým skupinám, ale přesto jsem s ním docela spokojená, protože je plný nápadů, skvělých akčních scén a výborné animace. A hlavně jde o počin, který se u nás prostě nevídá a já jsem v podstatě s výsledkem hodně spokojená. (09.01.2011)

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)

Kuky se vrací pobaví skutečně jak děti, tak dospělé. Samotným vzezřením neustále se usmívajícího plyšáka a poťouchlými poznámkami Hergota zaujme snímek ty nejmenší. Poté rozesměje i rodiče vedle sexuálními narážkami. Janu Svěrákovi se povedlo natočit zase něco jiného než jeho předešlé filmy. Zřejmě mu nedochází ani dech, ani nápady. (07.11.2010)