Kuky se vrací

Nevěřím že Jan Svěrák jde ve stopách Jindřicha Poláka, jednoho z nejlepších českých režisérů, jen zcela nezáměrně a nevědomě. Polách oživil žánr sci-fi s Ikarií XB1 a Návštěvníky, Svěrák zas s Ropáky a Akumulátorem. Polák složil poctu českým letcům v Nebeských jezdcích, Svěrák s Tmavomodrým světem. A ze všeho nejvíce si Polák udělal jméno s filmy pro děti, s nesmrtelnými sériemi o Chobotnicích z druhého patra, Lucii s formeláky a dalšími... a přesně do této řeky vstupuje i Jan Svěrák a konečně po mnoha letech trpění Troškovských sraček dokazuje, že kvalitní dětský film v českých končinách ještě nevymřel. Kuky s příjemně infantilní hravostí a chytrým nadhledem předvádí nečekanou osobitost a styl, ale nezvrhává se do Švankmajerovské onanie nad formou. Naopak, i přes svou originalitu a přehršel nápadů je starosvětsky jednoduchou pohádkou o "naivní hračce co se dostala do velkého světa". S příběhem tak akorát přímočarým aby zaujal, nenudil a přitom poskytl dost prostoru pro humor a hlavně akci, protože v Kuky se vrací je nejspíš ta nejlepší a nejdelší automobilová honička jaká se kdy v českém filmu objevila. Jen škoda že se v něm musel objevit i Ondřej Svěrák, protože tenhle malý špunt hrát vážně neumí. Naštěstí ale na plátně není zas tak často... 8/10 (19.03.2011)

Když se ztratí dítě, tak řekne kde bydlí a oni ho přivedou domů. Kuky to neví, ale ne že je pitomej, ale protože je PLYŠÁK ..... Je neuvěřitelný, jaký dramatický situace může taková plyšová hračka prožít. U nás v českém lese! KUKY je českej. Je Svěrákův. A i když je nejdřív hodně ,,divnej do očí“, zanechal ve mě něco víc než třeba čtvrtej Shrek. Možná i díky Macháčkovu Anuškovi! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Souhlasím, že by pohádka měla děti zároveň vychovávat. 2.) Rád si čtu o hrdinech, kteří mají srdce. 3.) Zajímá mě, kde končí cesta věcí z popelnic. 4.) Nevím, kdo v lese jí zaječí bobky. 5.) Poznám, že ne všechno červený co teče z bezdomovce je krev. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (30.11.2010)

Kuky je strašně promarněná šance, protože dílo Franty Skály by si převod do kvalitního filmu zasloužilo (a stejně tak AmanitaDesign J. Dvorského). Ale Jan Svěrák na režisérské sesli byl asi nahrazen nějakou hračkou s pilinami v hlavě, protože zde nezvládl předvést zhola nic z režijního umění, o kterém jsem věřil, že ho ovládá. Ono je to asi trochu náročné, točit s loutkami. Ale tohle bylo prostě totálně nezvládnuté. K čemu je propracovaná vizuální stránka (ano ta je téměř dokonalá), když film po narativní stránce naprosto selhává?? A to se ani nezmiňuji o neskutečně prázdném scénáři... Tento film mě absolutně nebavil, vlastně jediný důvod, proč jsem ho nezavrhl docela, je dabing Zdeňka Svěráka. (04.01.2011)

Kouzelná pohádka, která mě překvapila a zarmoutila "principem vyprávěním malým Ondrou", ale jinak v ní nenajdu nic špatného. Kukyho roadmovie v podobě procházky současným lesem je opravdu úžasný nápad a jeho ztvárnění je bezchybné včetně decentně humorných scén (list, vážky, sníh). Musím však podotknout, že talent Jakuba Dvorského (šéf Amanita Design, tvůrci her např. Samorost a Machinarium) je na filmu hodně cítit a já osobně se na jeho práci dokážu dívat hodiny a hodiny. Podmanivá a pohádkovou atmosféru dotvářející hudba Michala Novinskiho také stojí za zmínění, v Česku se rodí zajímavé osobnosti. (31.12.2010)

Rodinná Svěrákovská pohádka, zřejmě inspirovaná doslova z jejich rodiny. Úsměvné, milé, i když lesní příšerky mi splývaly v těžko oddělitelnou masu, ale vlastně to ničemu nevadilo. Tak si ale říkám: nebude jednou Janu Svěrákovi ten čas, který Kukymu věnoval, chybět, až si bude říkat, co jsem toho ještě chtěl natočit, ale už to nestihnu? (11.01.2011)