Přežít svůj život (teorie a praxe)
Prežiť svoj život
Surviving Life (Theory and Practice)
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerHrají:
Václav Helšus, Klára Issová, Zuzana Kronerová, Daniela Bakerová, Emília Došeková, Marcel Nemec, Jan Počepický, Jana Oľhová, Pavel Nový, Karel Brožek (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Psychoanalytická komedie o snech a snění jednoho muže pozdních středních let. Autorský film Jana Švankmajera vypráví o jednom mužském osudu v surrealistických obrazech a s použitím výtvarné stylizace, v níž jsou propojeny hrané části s animovanými fotografiemi herců, podobně jako v papírkovém filmu, jak ve vtipné předmluvě říká sám autor... Evžen žije dvojí život: jeden reálný a druhý ve svých snech. V reálném životě má manželku, ve snovém mladou milenku. Tuší, že sny, které ho provázejí, mají hlubší význam, a tak se obrátí na psychoanalytičku, aby mu sny vyložila. Evžen ztratil v dětství rodiče, v jeho snech vedle milenky vystupuje i babizna, která ho neustále varuje, že nesmí své milence ublížit. Psychoanalytička je z jeho zmatených snů zoufalá a skutečná manželka ho podezírá z nevěry. Tajně jednou prohlédne Evženův rituál, vstoupí do jeho snového světa a odhalí manželovu bigamii. Teprve přes nalezenou fotografii shledá Evžen pravdu o osudu svých rodičů a pochopí smysl svých snů. (Česká televize)
(více)Recenze (157)
Takovéhle filmy hodnotit neumím. Typický Švankmajer! Nebýt na fesťáku a nesedět někde uprostřed,tak jsem tak trochu v pokušení odejít jako někteří ostatní z kina, ale nakonec jsem zůstala a jsem ráda. ()
Síla Švankmajerovy imaginace je pořád dostatečně silná, aby mě značně bavila. Je stále velmi nápaditá a originální, a tak poskytují ornou půdu pro hlavní myšlenku překlenutí vlastního života, neschopností vyrovnat se s vlastním já a konečným útěkem do snového světa, jak to často vidíme kolem sebe. Postavy, originálně pojaté jako fokty herců, byly propracovýny do značné hloubky, jak se u "psychoanalytického" filmu sluší. Švankmajer zkrátka stále boduje. ()
Po vizuální stránce velmi povedené surrealistické obrazy, byť neklasický Švankmajer. Příjemný jazykoví i situační humor ale ten scénář… Příliš přímočarý, jednoduchý a vycházející z Freuda a Junga a tudíž snadno předvídatelný snad pro každého. Slabší dílo oproti dřívější tvorbě ale na současnou Českou kinematografii stále silně nad průměrem. ()
Podle vizáže jsem se toho filmu bál a to hodně, přesto mě nakonec překvapivě až tak nena..... Zajímavá snová kreace, ale některý ty obrazy jsou o hubu. ()
Jsou filmy do kterých je nutno dospět. Forma zde jistě předbíhá obsah, ale to u snů už tak bývá. Explicitního citlivě pomálu, ale zato úžasná záplava sémiotických sdělení. Pro mě výjimečná záležitost, která naštěstí byla řešena formou papírkové animace, což již uvedenou snovou fantasknost jen podpořilo a film chápu jako jeden z bonbonů filmové tvorby. Děkuji za něj. ()
Nevím ale nějak jsem na tuhle směsici komixu,komedie a animace nepřišel na chuť nepřišlo mi to nijak zvlášt zábavný občas spíš nechutný,dost časté scény kde jsou vidět jen ústa a křivý,černý nebo žlutý zuby mi nepřišlo moc vtipný.Postavy lidí se slepičími nebo psími hlavami nic moc. ()
Zvláštny film, ale niekedy je to až príliš. Film mal byť viac hraný a menej animovaný. Divnosti sú ale typické pre štýl Švankmajera... ()
„Přežít svůj život“ nepostrádá lehce satirický nádech zcela. Satira na současné poměry, když se na ně zaměříte, kouká všude. Kousavost a schopnost přesně zacílit, ukázat, pootočit s lidskými nešvary zřejmě nejsou vlastnostmi, jichž by člověk s přibývajícími zkušenostmi či věkem pozbýval. Jen se podívejte na všechny ty novodobé pasáky shrabující naprostou většinu nemalého zisku vydřeného současnými otroky. Toho svého oddaného čokla má i Evženův šéf (Karel Brožek), pase ho bezostyšně za jakýchkoliv okolností, třebas při pravidelných kontrolních obhlídkách zaměstnanců, jen o trochu míň bídných a ubohých sluhů. Ve finále se ale významu peněz vysmívá a utahuje si z těch, kteří jej tak rádi přeceňují. Tomu dobře nahrává bloudící, somrácké superego (Emília Došeková), které neváhá kdykoliv přijít s dobře padnoucí, sarkastickou hláškou. S přihlédnutím k autorskému prohlášení v prologu by nás mohlo napadnout, že nejde o nic jiného, než o kyselé hrozny, jenže to bychom ho nesměli znát. Tohle skutečně není žádná znouzectnost z nedostatku finančních prostředků, žádná „filmová melta“, ani alibismus pro případ, že bychom se s výsledkem nespokojili. ()
Švankmajerovsky pohled na Oidipuv komplex. Dost času mimo moje chápání, ale Klára Issová a pře mezi Freudem a Jungem byly fajn. ()
Potrhly. Ale z hlediska psychoanalyzy bavilo. ()